Hermann Dahlen von Orlaburg

Hermann baron Dahlen von Orlaburg
Guvernér v Bosně a Hercegovině
Ve funkci: 7. dubna 1881 – 9. srpna 1882
Předchůdce	Vilém Mikuláš Württemberský
Nástupce	Johann von Appel
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní zbrojmistr (1882), polní podmaršál (1874), generálmajor (1870)
Narození	10. ledna 1828 Košice
Úmrtí	15. listopadu 1887 (ve věku 59 let) Vídeň
Titul	svobodný pán (1850)
Rodiče	Franz Dahlen von Orlaburg
Profese	politik
Ocenění	Vojenský záslužný kříž 3. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann svobodný pán Dahlen von Orlaburg (německy Hermann Josua Anton Freiherr Dahlen von Orlaburg) (10. ledna 1828 Košice – 15. listopadu 1887 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1844, byl účastníkem několika válečných konfliktů a poté působil jako štábní důstojník v Itálii. Později byl velitelem větších vojenských jednotek v Čechách a na Moravě. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v závěru kariéry zastával funkci guvernéra v Bosně a Hercegovině (1881–1882).

Životopis

Erb rodu Dahlenů z Orlaburgu

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Kuronska, později usazené v Sedmihradsku. Byl jediným synem c. k. polního zbrojmistra Franze Dahlena von Orlaburg (1779–1859). Do armády vstoupil jako kadet v roce 1844 a vojenskou službu zahájil pod velením svého otce. V roce 1848 byl povýšen na nadporučíka a stal se pobočníkem generála Jelačiće, v revolučních letech 1848–1849 bojoval ve Vídni a proti maďarským povstalcům v Uhrách. Po revoluci byl povýšen na rytmistra a sloužil u 5. pěšího pluku v Bjelovaru, od roku 1857 byl v hodnosti majora štábním důstojníkem u 8. pěšího pluku v Nové Gradišce. Bojoval ve válce se Sardinií a v roce 1861 se jako podplukovník stal zástupcem velitele 53. pěšího pluku v Záhřebu. V roce 1866 byl povýšen na plukovníka a v další válce v Itálii bojoval v bitvě u Custozzy (1866). Po válce byl velitelem 53. pěšího pluku, souběžně zastával post šéfa štábu u vrchního zemského velitelství v Uherském království pod generálem Bedřichem z Lichtenštejna.

V roce 1870 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády v Terezíně, o rok později převzal velení 1. pěchotní brigády v Brně,]</ref>. V roce 1874 dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl přeložen do Prahy jako velitel 9. pěchotní divize. Po okupaci Bosny a Hercegoviny byl povolán do Sarajeva jako zástupce vrchního velitele vévody Wilhelma Württemberského (1879). Na jaře 1881 byl jmenován guvernérem v Bosně a Hercegovině, kde zároveň zastával post vrchního velitele a v dubnu 1882 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. Zásluhy si získal rychlým potlačením povstání v Dalmácii, ale již v létě 1882 požádal o uvolnění z funkcí ze zdravotních důvodů. K datu 1. března 1883 byl v armádě penzionován.

Zbytek života strávil v ústraní v Sedmihradsku. Pohřben je na Olšanských hřbitovech v Praze, kde byla již předtím pochována jeho manželka Flora v roce 1879 během Dahlenovy služby v Čechách.

Tituly a ocenění

Spolu s otcem užíval od roku 1850 šlechtický titul barona. Jako guvernér v Bosně obdržel v roce 1881 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání, již účast v revolučních bojích 1848–1849 mu vynesla Vojenský záslužný kříž (1850). Po válce v roce 1866 získal Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a za potlačení povstání v Dalmácii obdržel Řád železné koruny I. třídy (1882). Při odchodu do penze byl dekorován velkokřížem Leopoldova řádu (1882). Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 7 dislokovaného ve Štýrském Hradci. V zahraničí byl nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a velkokříže saského Řádu Albrechtova.

Rodina

V roce 1851 se oženil s Florou Joëlsonovou (1827–1879), dcerou bankéře Josefa Joëlsona. Z jejich manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší dcera Hermine (1852–1939) se provdala za svého bratrance barona Afreda Joëlsona (1831–1913), který sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Další dcera Flora (*1853) zůstala svobodná, syn Josef Franz (*1855) působil jako státní úředník. Nejmladší z potomstva byl syn Franz Hermann (1857–1904), který v mládí sloužil v armádě a později žil jako soukromník v Badenu. Byl ženatý s Rosou Polakovou (1864–1930), dcerou poslance a statkáře Otto Polaka a s ní měl další potomstvo.

Odkazy

Externí odkazy

• Hermann Dahlen von Orlaburg in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online

Autoritní data	GND: 109494997 ISNI: 0000 0000 0595 8673 VIAF: 62120540, 771145857990423021590 WorldCat Identities: viaf-771145857990423021590