Hanuš Trneček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Hanuš Jan Trneček
Základní informace
Narození 16. května 1858
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 28. března 1914 (ve věku 55 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Žánry klasická hudba a opera
Povolání harfenista, klavírista, dirigent, skladatel a hudební pedagog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanuš Jan Trneček (16. května 1858 Praha28. března 1914 tamtéž[1]) byl český harfenista, klavírista, dirigent, skladatel a hudební pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Antonína Bennewitze a harfu u Václava Staňka. V roce 1876 byl odveden a v průběhu vojenské služby hrál v lázeňském orchestru ve Františkových lázních. Po dvouletém působení v Ziehrerově orchestru v Berlíně se vrátil do Františkových lázní. Kromě hraní v orchestru byl i divadelním dirigentem. V letech 18821888 hrál na harfu v dvorním divadle ve Schwerinu a dirigoval koncerty Wagnervereinu.

Od roku 1888 byl profesorem harfy na Pražské konzervatoři. Kromě hry na harfu vyučoval i klavír a skladbu. Vychoval celou generaci vynikajících českých harfistů. Koncertoval nejen na harfu, ale i na klavír. Pokoušel se v konstrukci klavíru prosadit terasovitou klávesnici, kterou vynalezl maďarský klavírista Paul von Jankó, což se však nezdařilo. Podílel se na založení Českého spolku pro komorní hudbu a byl jedním z hlavních autorů hudební části Národopisné výstavy v roce 1895. 20 let byl předsedou Hudebního odboru Umělecké besedy.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Jako skladatel byl sice samouk, ale celá řada jeho skladeb měla u obecenstva úspěch. Zejména jeho skladby pro harfu a úpravy známých skladeb pro harfu nebo klavír byly obecenstvem vděčně přijímány. Nejznámější z nich (např. harfová úprava Vltavy Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast) jsou dodnes součástí koncertního repertoáru. Menší úspěch měly již jeho opery. Byly uvedeny i na scéně Národního divadla, ale bez většího ohlasu. Trvalou hodnotu má jeho instruktivní literatura pro harfu a pro klavír. Kromě vlastních skladeb jsou to zejména edice klavírních sonát a sonatin starších mistrů a sbírky etud.

Opery[editovat | editovat zdroj]

  • Houslaři cremonští (1886)
  • Amaranta (1889)
  • Smytá vina (1896)
  • Andrea Crini (1898)
  • Mastičkář (nedokončeno)

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Serenada (1892)
  • Klavírní skladby op.1, op. 3, op. 8
  • Česká rapsodie op. 60
  • Sonáta cis-moll op. 67
  • Sonáta pastoralis op. 68
  • Sonáta op. 69 (jednovětá)

Skladby pro harfu[editovat | editovat zdroj]

  • Duo op. 23
  • Noveletta op. 30
  • Variace na veselé téma op. 73
  • Rhapsodie op. 74
  • Furiant op. 77

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Capriccio op. 2 pro harfu, housle a violoncello
  • Notturno op. 29 pro harfu, housle a violoncello
  • Klavírní kvartet a-moll op. 27
  • Sonáta e-moll pro housle a klavír op. 37

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Houslový koncert a-moll op. 10
  • Flétna|Flétnový koncert op. 19
  • Symfonie Es-dur (věnovaná Antonu Rubinsteinovi)
  • Symfonie F-dur
  • Symfonie D-dur „Pohádka“
  • Hoboj|Hobojový koncert op. 39
  • Klavírní koncert b-moll op. 40
  • Houslový koncert D-dur op. 72
  • Klarinetový koncert

Písně[editovat | editovat zdroj]

Instruktivní literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 16 Etuden für Klavier op. 62
  • 15 etud pro klavír op. 63
  • 20 etud pro nižší střední stupeň
  • 25 etudes faciles op. 100
  • Základové hry klavírní. 2 díly
  • Nová škola zručnosti op. 70. 2 díly

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v pražském Podskalí

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]