Géza Včelička

Géza Včelička
Géza Včelička
Narození	7. května 1901 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. prosince 1966 (ve věku 65 let) Praha Československo Československo
Povolání	spisovatel, novinář, redaktor, fotograf a malíř
Ocenění	Řád práce
Politická strana	Komunistická strana Československa
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Géza Včelička s rodiči a starším bratrem Jaroslavem (1913)

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička (7. května 1901 Praha – 30. prosince 1966 Praha), byl český levicový novinář, reportér, spisovatel (básník i prozaik), cestovatel, trampský organizátor a malíř.

Život

Mládí

Géza Včelička se narodil v chudinském židovském ghettu v Praze. Byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky (1869–??) a švadleny Marie, rozené Plassové (1876–??). Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava (1898–1919). Ten se v roce 1919 (jedenadvacetiletý) utopil.

Když byly Gézovi čtyři roky, přestěhovala se rodina do tmavého bytu pražské hospody U zlatého tygra, kterou měl později v oblibě spisovatel Bohumil Hrabal. Rodina se stěhovala často, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě.

Zaměstnání a nemoc

Učil se na číšníka, z pražských hospod ale utíkal s tím, že je bit. Doma ho za to ale bil otec a Géza tak byl v začarovaném kruhu. Pokusil se o sebevraždu oběšením, které na poslední chvíli zabránil jiný číšník. Po vyučení (1918) pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy (1921) pracoval šest let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor.

Tramp a cestovatel

Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. S partou založili v kokořínských lesích první osadu Sunshine.

Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona (Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931, týkající se „nepřístojného jednání nebo chování na místech veřejných“). Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu.

V letech 1928 cestoval do Bulharska a Srbska, 1929 do Turecka, v letech 1930–1932 navštívil Francii, Alžír a Tunisko. V roce 1934 se v Moskvě zúčastnil sjezdu sovětských spisovatelů.

Komunista

Géza Včelička byl vždy levicového přesvědčení. Např. v době mostecké stávky na jaře 1932 působil v brigádě proletářských spisovatelů řízené Juliem Fučíkem. Levicové postoje zastával i ve svém vztahu k trampingu (viz výše) a v literární tvorbě.

Od okupace po závěr života

Okupaci prožil převážně v nemocnicích, byl sledován gestapem. Po válce se stal spisovatelem z povolání a přepracovával své dílo.

Géza Včelička byl celkem třikrát ženat, z toho jednou pouze formálně. Ze třetího manželství se roku 1950 narodila dcera Daniela, která se také stala novinářkou a v sedmdesátých letech se vdala za publicistu Vladimíra Kučeru, se kterým vychovala dceru Kláru a vnučku Karolínu. Daniela zemřela v roce 2011.

Géza Včelička zemřel v Praze dne 30. prosince 1966. Je pochován na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, oddělen 15, hrob 530uhst).

Ocenění

• Za celoživotní dílo mu byl v roce 1959 udělen titul zasloužilý umělec.
• V roce 1961 mu byl k šedesátinám udělen Řád práce.
• V Brně-Komíně je po spisovateli pojmenována ulice Včeličkova.

Dílo

Mezi jeho nejznámější literární díla patří romány Kavárna na hlavní třídě a Policejní hodina.

Novinář

Od 1929 do roku 1931 působil jako redaktor, později šéfredaktor, levicového časopisu Tramp. Přispíval do řady, zejména levicových časopisů jako Rozsévačka, Rudé právo (Rudý večerník a Rudý pondělník), po válce např. Obrana lidu, Večerní Praha.

Knižní vydání (pouze první vydání)

• Básník a tanečnice (bulvární příběh, Antonín Novák, Libochovice, 1928)
• Několik prokletých (novely, nákladem vlastním, Praha, 1928)
• Kavárna na hlavní třídě (Román, Karel Borecký, Praha-Karlín, 1932)
• Světoběžníci a robinsoni (reportáže a povídky, Karel Borecký, Praha, 1932)
• V zemi hákového kříže (reportáž ze současného Německa, Časopis Rozsevačka, Anežka Hodinová, Praha, 1933)
• Dvě města na světě (prózy o Moskvě a Leningradu, Karel Borecký, Praha, 1935)
• Policejní hodina (román z let devadesátých, Sfinx (Bohumil Janda), Praha, 1937)
• Mezi Marokem a Zbraslaví (tři prózy, Praha (s.n.), 1939)
• Staré zrcadlo (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1939)
• Pěšinou snů (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1940)
• Poutníkův návrat (povídky a prózy, V. Jedlička, nást. Ant. Neumann, Praha, 1941)
• Pražské tajemství (Josef Lukasík, Mor. Ostrava, Praha, 1944)
• Klášterní ulice (Staropražské básně, Autorův nápěv k básni Klášterní ulice upravil Jan Seidel, J. Lukasík, 1945)
• Pěšinou snů (Básně, Autorův nápěv k básni "V perleti pavučin" upravil Jan Seidel, Josef Lukasík, Moravská Ostrava, Praha, 1946)
• Poutníkův návrat. Kniha 1, Zrození poutníkovo, Kniha 2, Světoběžníci a robinsoni, Fotografie Gézy Včeličky, Josef Lukasík, Praha, 1948 a 1949)

Hudebniny

• Modrá hvězda (jedenáct písní s doprovodem kytary, podle autorových nápěvů kytarový doprovod upravil Gustav Berlinger ml., V. Jedlička nást., Praha, 1941)
• Na můstku kapitán (trampská námořnická, slova i hudba Géza Včelička Včelička, časopis "Tramp", Praha, mezi 1920–1940)

Filmografie

Géza Včelička byl autorem námětů filmů:

• Kavárna na hlavní třídě (1953, režie Miroslav Hubáček, hlavní role Karel Höger)
• Policejní hodina (1960, režie Otakar Vávra, hlavní role Marie Vášová)

Zajímavost

Zlidovělá píseň "Máňa" byla původně píseň oděské galérky, kterou si Géza Včelička přivezl z cest a otextoval.

Odkazy

Literatura

• BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Géza Včelička" je na str. 677–679.]
• LUKÁŠOVÁ, Darina. Géza Včelička: Policejní hodina. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav české literatury. Brno, 2006. 87 s. Dostupné online
• MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Géza Včelička na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Géza Včelička
• Géza Včelička na Kinoboxu
• Géza Včelička ve Filmové databázi
• Géza Včelička: literát, tramp, levičák 1. část Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine., 2. část Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine.
• Časopis Tramp 1929, 1930

Autoritní data	AbARTP: 6656 Biblio: f273f115-9dd1-4880-90bd-d128461f88c4 NKC: jk01141845 BNF: cb12103795s (data) GND: 1041812132 ISNI: 0000 0000 8178 8856 LCCN: n85132129 NLI: 987010635880005171 NTA: 074716913 PLWABN: 9810643951505606 SUDOC: 029402700 VIAF: 112013184 WorldCat Identities: lccn-n85132129

Portály: Lidé | Literatura