Gyula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gyula
Centrum města
Centrum města
Gyula – znak
znak
Gyula – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+1
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
RegionJižní Velká nížina
ŽupaBékés
OkresBékéscsaba
Gyula
Gyula
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel29 308 (2019)[1]
Náboženské složeníKřesťanství
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gyula (rumunsky Jula) je okresní město v Maďarsku, v župě Békés (na jihovýchodě země, nedaleko města Békéscsaba). Nachází se 235 km jihovýchodně od Budapešti. Občas bývá považováno za bránu do Sedmihradska.[2] V roce 2018 ve městě žilo 29 606 obyvatel.

Město je známé díky termálním lázním[3], středověkému hradu (jednomu z mála v oblasti z cihel)[4] a také jako rodiště Ference Erkela, skladatele současné maďarské hymny.

Poloha, popis[editovat | editovat zdroj]

Rozkládá se v jihovýchodní části Maďarska. Na jihovýchodě sousedí s rumunskými župami Arad a Bihor. V Maďarsku pak sousedí s obcemi Elek a Kétegyháza na jihu, Szabadkígyós na západě, Békéscsaba na severozápadě, Doboz a Sarkad na severu.

Městem protéká zhruba od jihu na sever řeka Fehér-Körös (Bílý Kriš). Při severním okraji pak protéká řeka Fekete-Körös (Černý Kriš). Zhruba 2 km od hranice s Rumunskem je z řeky Bílý Kriš vyveden směrem na západ vodní kanál Élővíz-csatorna (vodní kanál Živá voda).

Název[editovat | editovat zdroj]

V závěru 13. století probíhala v lokalitě okolo řek Mureš a Kriš změna vlastnické struktury rozsáhlých pozemků. Královské pozemky byly z velké části převedeny do rukou hraních pánů a ti se tak stali statkáři, resp. šlechtici. Název města Gyula (v maďarštině se jedná o křestní jméno) nejspíše odkazuje na takto zbohatlého statkáře, podle něhož bylo sídlo pojmenováno.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka pochází z roku 1313[2], kdy byl zmíněn místní klášter (pod názvem Gyulamonostor). Ve stejném století byla budována v jeho blízkosti pevnost, nicméně dokončena byla až v polovině 16. století. Pro hrad si vybrali polohu na jednom z meandru řeky Kriše. Gyula samotná byla vlastnictvím rodiny Maróthyů[2] a později Jana Korvína. Turci dobyli Gyulu v roce 1566 po 63 dnech obléhání místní pevnosti. Po nějakou dobu bylo město centrem sandžaku (turecké správní jednotky), byla sem přesunuta správa z nedalekého Aradu. V Gyule se usídlili někteří turečtí obchodníci. Jako město se čtyřmi čtvrtěmi, třemi školami (medresami) a dvěma mešitami jej popsal turecký cestoval Evliya Çelebi v druhé polovině 17. století.

V závěru turecké okupace Uher klesal nápadně počet obyvatel, což snižovalo výnosy z daní pro místní správce. Turci se proto rozhodli v roce 1693 Gyulu dosídlilt. S postupem křesťanských vojsk nicméně ztráceli jedno město za druhým, až se Gyula stala jedním z mála měst na řece Mureș, které ještě drželi. Když byli nakonec i odsud Turci vyhnáni (resp. vzdali se bez boje), bylo město zcela opuštěno a následně bylo znovu kolonizováno. Z Gyuly odešlo po dobytí křesťanským vojskem cca 1500 tureckých vojáků. Maďarský šlechtic János Harruckern pozval maďarské, německé a rumunské osadníky, kteří pomohli znovu zalidnit a vybudovat město. Gyula byla obnovena na počátku 18. století, a to i přes Rákócziho povstání a obléhání města. Obléhající si povšimli, že ještě na počátku 18. století byly zdi hradu poškozené z bojů s Turky.

Guyla v závěru 18. století

V závěru 18. století se postupně se vzrůstajícím počtem obyvatel postupně navyšoval i podíl obdělávané půdy. Roku 1738 zasáhla město epidemie moru.

Během 18. a 19. století zasáhly Gyulu časté požáry; jen mezi lety 17821882 jich bylo sedm. Nejničivější se odehrál roku 1801. Nejinak tomu bylo i v případě povodní, které často decimovaly město. V roce 1843 bylo zaplaveno Bílým Krišem okolo dvou set domů. Další povodeň město postihla roku 1888. Na ochranu před ním bylo rozhodnuto o výstavbě valu, který byl později na počátku 20. století ještě navýšen. V téže době byla také postavena továrna na punčochy, která měla pobočný závod i v dnes rumunském Temešváru. Byla jednou z největších v regionu.

Budova místní radnice byla dokončena roku 1861. V závěru 19. století přišli do Gyuly bulharští kolonisté, kteří zde rozvíjeli zahradnickou tradici. Díky tomu je místní zahradnictví proslulé v celém Maďarsku. V 60. letech 19. století za pomoci finančního příspěvku od Jánose Mogyoróssyho byly položeny základy místního muzea.

Konec první světové války a ustanovení nových hranic Gyulu závažným způsobem zasáhly. Nově vzniklá hranice s Rumunskem se nyní nacházela jen několik málo kilometrů východně od města. Řada vesnic, které byly na město ekonomicky navázané se ocitly na druhé straně hranice a administrativně byly připojeny k jiným městům, např. Chișineu-Criș a dalším. V bezprostřední blízkosti Gyuly zůstaly pouhé čtyři vesnice. Období nového státu, politické nestability a ekonomické krize (po roce 1929) vedly k velké vlně vystěhovalectví z Gyuly, zavírání podniků a nezaměstnanosti.

V původním zámku Almasy (jižně od historického hradu) byly později (v roce 1942) vybudovány lázně. Označovány bývají od té doby jako zámecké lázně (maďarsky Várfürdő[2]). V roce 1959 byly rozšířeny. Jsou obklopeny rozsáhlým parkem a v jejich blízkosti se nachází také další koupaliště. Na počátku 60. let 20. století byl obnoven místní hrad. Nově se v něm od roku 1964 nacházelo také divadlo.[2]

Kultura a turistika[editovat | editovat zdroj]

Obnovený hrad.
Budova nádraží a vlak Bzmot.
Gymnázium Ference Erkela v Gyule.

Kromě uvedeného zámku (kaštelu) a hradu se zde nachází také zemědělské muzeum [4] a rodný dům skladatele Ference Erkela.

Nedaleko od města se nachází také les Mályvádi.[4] Jedná se o dávný dubový les a jeden z největších v regionu.

Pozoruhodný je také most Kapus-híd.

V Gyule stojí katolický kostel svatého Jiří (v centru města).

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

V Gyule sídlí potravinářský závod na výrobu salámů.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo je především maďarské národnosti. K národnosti rumunské se přihlásily cca 3 % obyvatel města. Počet obyvatel města postupně klesá, v roce 2013 zde žilo 31 tisíc obyvatel, roku 2019 to bylo dvacet devět tisíc obyvatel.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází hlavní silnice č.44 vedoucí z města Kecskemét směrem do Rumunska. Jihovýchodně od Gyuly se nachází silniční hraniční přechod, jehož význam je vzhledem k silničnímu tahu směřujícímu do Aradu v Rumunsku značný. Byl otevřen v roce 1970. Město je s regionálním centrem (Békéscsaba) spojeno pomocí čtyřproudé rychlostní silnice.

Železniční spojení zajišťuje regionální železniční trať z Békéscsaby na jihovýchod země (do rumunské Salonty) č. 128. hlavní nádraží je umístěno severně od středu města. Kromě toho se zde nachází ještě dvě zastávky, a to Gyula–Városerdő a Gyula–Jánoszug.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Gyule se nachází celkem pět základních škol.

Známé osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Z Gyuly pocházely následující známé osobnosti:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2019. január 1.. 14. srpna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-08-14]
  2. a b c d e 5 kihagyhatatlan program gyulán, mely jól kiegészíti a fürdőzést. travelo [online]. [cit. 2022-08-10]. Dostupné online. (maďarsky) 
  3. a b Őrület, mennyien utaznak erre a vidékre: vajon mi a magyar térség titka?. Hellovidek [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (maďarsky) 
  4. a b c Miért lehetetlen nem szeretni Gyulát? Varázslatos látnivalókban bővelkedik a magyar város. Femina. Dostupné online [cit. 2021-12-19]. (maďarština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]