Guzel Šamilevna Jachinová
| Guzel Šamilevna Jachinová | |
|---|---|
 Guzel Šamilevna Jachinová (10. prosince 2015) | |
| Narození | 1. června 1977 (47 let) Kazaň |
| Povolání | překladatelka, spisovatelka a scenáristka |
| Národnost | Tataři |
| Stát |  Rusko |
| Alma mater | Tatarská státní huminatně-pedagogická univerzita 131. lyceum |
| Témata | beletrie |
| Významná díla | Zulejka otevírá oči |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Guzel Šamilevna Jachinová (rusky Гузель Шамилевна Яхина, tatarsky Гүзәл Яхина; * 1. června 1977, Kazaň) je ruská spisovatelka, autorka oceňovaného románu Zulejka otevírá oči o represích na sovětském venkově ve 30. letech 20. století.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v Kazani, kde také absolvovala Fakultu cizích jazyků na Kazaňské státní pedagogické vysoké škole (dnes součást Kazaňské federální univerzity). Od roku 1999 žije v Moskvě, pracovala v oboru PR, reklamy a marketingu. Zde vystudovala Fakultu scenáristiky Moskevské školy filmu (2015). Publikovala v ruských literárních časopisech Něva a Okťabr. Jednotlivé kapitoly její románové prvotiny Zulejka otevírá oči vyšly nejdříve v časopisu Sibirskije ogni. Přesto se jí dlouho nedařilo najít pro toto dílo vydavatele, pomohla jí nakonec až literární agentura.
Na krasnojarském knižním veletrhu v listopadu 2016 spisovatelka sdělila, že jsou podepsány smlouvy na překlad románu Zulejka otevírá oči do 22 jazyků, přičemž kniha již vyšla tatarsky a finsky. Probíhají také přípravy filmového zpracování.[1]
V roce 2022 odsoudila otevřeným dopisem invazi Ruska na Ukrajinu, a to krátce po jejím zahájení.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Zulejka otevírá oči (Зулейха открывает глаза, 2015) – příběh Tatarky Zulejky, které roku 1930 zabijí muže a těhotnou ji pošlou do vyhnanství na Sibiř. Spolu s ostatními vysídlenci je nucena bojovat o přežití v pusté tajze na březích Angary. Český překlad vyšel v překladu Jakuba Šedivého v nakladatelství Prostor v září 2017.[3]
- Děti Volhy (Дети мои, 2018) – V českém překladu Jakuba Šedivého vydalo nakladatelství Prostor v roce 2020.[4]
- Vlak do Samarkandu (Эшелон на Самарканд, 2021) – česky 2022
Zajímavost
[editovat | editovat zdroj]Dle jejích vlastních slov náleží mezi její oblíbené spisovatele Michail Bulgakov, Nikolaj Vasiljevič Gogol, Alexandr Sergejevič Puškin, Ljudmila Ulická, či Jevgenij Germanovič Vodolazkin.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Яхина, Гузель Шамилевна na ruské Wikipedii.
- ↑ Гузель Яхина: «Если бы Чулпан Хаматова смогла сыграть Зулейху – я была бы счастлива». www.tatar-inform.ru [online]. [cit. 2017-10-14]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MANDYS, Pavel. Rusko není jen Jednotné. iLiteratura [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
- ↑ Zulejka otevírá oči. Knižní klub [online]. [cit. 2017-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Děti Volhy [online]. databazeknih.cz [cit. 2021-06-15]. Dostupné online.
- ↑ CINGER, František. Tatarská spisovatelka Guzel Jachina: Román je vlastně omluvou babičce. Novinky.cz. 2017-10-26. Dostupné online [cit. 2017-10-26].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Guzel Šamilevna Jachinová na Wikimedia Commons 
Osoba Guzel Šamilevna Jachinová ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Guzel Šamilevna Jachinová
- Guzel Šamilevna Jachinová v Databázi knih
- Rozhovor s Guzel Jachinou: Těžký ponor do traumat sovětských dějin. Problém je mlčení přeživších, říká spisovatelka. Erika Zlamalová pro Lidové noviny, 25. 10. 2023
