Ljudmila Ulická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ljudmila Jevgeněvna Ulická
Lyudmila Ulitskaya 2.jpg
Narození 21. února 1943 (74 let)
Davlekanovo
Povolání spisovatelka
Stát RuskoRusko Rusko
Alma mater Lomonosovova univerzita
Významná díla Soněčka a jiné povídky
Ocenění Prix Médicis étranger (1996)
Ruský Booker (2001)
Bolšaja kniga (2007)
Cena Alexandra Vladimiroviče Meňa (2008)
Prix Simone de Beauvoir pour la liberté des femmes (2011)
… více na Wikidatech
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljudmila Jevgeněvna Ulická (rusky Людмила Евгеньевна Улицкая, * 21. února 1943 Davlekanovo) je ruská spisovatelka a scenáristka.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Oba její rodiče byli přírodovědci, původně šla v jejich stopách a vystudovala biochemii a genetiku, poté, co byla propuštěna z výzkumného ústavu za šíření samizdatů, se stala spisovatelkou, překladatelkou a divadelní dramaturgyní na volné noze.[1] V roce 1990 natočil Vladimir Grammatikov podle jejího scénáře film Sestřičky Liberty, v roce 1992 vyšla v časopise Novyj Mir její novela Soněčka, která byla záhy přeložena do řady světových jazyků a obdržela francouzskou Prix Médicis. Její historický román Daniel Stein, překladatel (rusky vyšel roku 2006) byl přeložen do šestnácti jazyků a prodalo se ho přes milion výtisků.[2]

Je známa i svými veřejnými postoji: kritizuje Vladimira Putina a válku na Ukrajině[3], je členkou Výboru za čestné volby, účastnila se v roce 2014 kongresu Ukrajina — Rusko: dialog. Po vydání knihy Semja u nas i u drugich byla obviněna z porušení ruského zákona o zákazu propagace homosexuality mezi nezletilými. Je členkou dozorčí rady sdružení na podporu hospiců, roku 2007 založila vlastní humanitární nadaci, také ze svých honorářů financuje dodávání nových knih do ruských veřejných knihoven.[4]

Je držitelkou Ruské Bookerovy ceny (rusky Русский Букер), která jí byla jako první ženě udělena roku 2001, Řádu umění a literatury (2004) a Rakouské státní ceny za evropskou literaturu (2014).

Knihy vydané v češtině[editovat | editovat zdroj]

  • Soněčka a jiné povídky, Bonguard 2004
  • Daniel Stein, překladatel, Paseka 2012. Překlad: Alena Machoninová[5] – Za tento román obdržela roku 2007 ruské národní literární ocenění 'Bolšaja Kniga' (rusky Большая книга)[6]
  • Ženské lži, Paseka 2013
  • Zelený stan, Paseka 2016[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACHONINOVÁ, Alena. Ulickaja, Ljudmila: Daniel Stein, překladatel [online]. iLiteratura.cz, 2012-05-15, [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  2. SÍGL, Miroslav. Co má přimět českého čtenáře ke čtení…Daniel Stein, Překladatel!. Čítárny – Příběhy, knihy, lidé [online].  [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  3. KONRÁD, Daniel. Ljudmila Ulická: Píšu romány pro těch 14 procent lidí, kteří nepodporují Putina [online]. 2016-02-22, [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  4. HOLUŠA), Lexart.cz (Artur Čuba, Radek Kajzar, Václav. Ruská zavařenina | Repertoár | Komorní scéna Aréna. www.divadloarena.cz [online].  [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  
  5. ŠIMŮNKOVÁ, Tereza. K luxusu mám negativní vztah, říká ruská spisovatelka Ljudmila Ulická [online]. Novinky.cz, 2012-06-29, [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  6. DAK. Do Prahy přijede ruská spisovatelka Ulická, představí román o samizdatu [online]. Hospodářské noviny, 2016-01-28, [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (cs-CZ) 
  7. Ljudmila Ulická: Zelený stan [online]. literarky.cz, [cit. 2016-09-13]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]