Großglockner

Großglockner
	Großglockner z jihu
Vrchol	3798 m n. m.
Prominence	2428 m ↓ Brennerpass
Izolace	175 km → Gran Zebrù
Seznamy	Nejvyšší hory evropských zemí; Ultraprominentní hory Evropy #9
Poznámka	nejvyšší hora Rakouska
Poloha
Stát	Rakousko
Pohoří	Vysoké Taury, Alpy
Souřadnice	47°4′28″ s. š., 12°41′38″ v. d.
	Großglockner
Prvovýstup	28. července 1800
Hornina	zelená břidlice
Povodí	Salzach → Inn → Dunaj,; Isel → Dráva → Dunaj
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Großglockner ( [ˈɡʀoːsˌɡlɔknɐ]; 3798 m n. m.) je nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Glockner patřící do Vysokých Taur a na hranici spolkových zemí Korutany a Tyrolsko. Do roku 1920 byl oficiálně nejvyšší horou Rakousko-uherské monarchie Ortler (3905 m n. m.) na území jižního Tyrolska, které na základě Saintgermainské mírové smlouvy, podepsané 10. září 1919 v Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže a upravující zánik rakouské části Rakousko-Uherska připadlo Itálii.

Skupina Glocknergruppe[editovat | editovat zdroj]

Horská skupina Glockner (Glocknergruppe) je jednou ze sedmi částí, na něž se člení Vysoké Taury. Leží na území Korutan, Tyrolska a Salcburska.

Na severu je ohraničena řekou Salzach. Na západě ji od skupiny Granatspitzen odděluje Stubachtal a od skupiny Venedigeru Tauerntal. Jižní hranicí tvoří Kalser Tal a Leitertal. Z východu ji uzavírá sedlo Hochtor, Seidlwinkl a Rauristal. K významným horám patří kromě Großglockneru také Großes Wiesbachhorn (3564 m), Johannisberg (3453 m), Hoher Riffl (3338 m), Fuscherkarkopf (3331 m), Kitzsteinhorn (3203 m). Skupina Glockner patří k nejvíce vyhledávaným oblastem rakouských Alp, nejznámějším střediskem je Kaprun. Velká část skupiny náleží do Národního parku Vysoké Taury (Nationalpark Hohen Tauern). Jádro parku tvoří původní alpské oblasti. Mohutné a vysoké vrcholy, kterým vévodí Grossglockner (3798 m n. m.) a Großvenediger (3674 m n. m.), strmé skalní stěny, oblasti věčného ledu (celkem 169 ledovců) a ledovcové řeky a říčky určují charakter této krajiny. Rostlinná říše v tomto národním parku je nesmírně bohatá, se širokým spektrem různých druhů a stejně jako veškerá zvířena je velice přísně chráněna. Jedním z divů této oblasti je pryskyřník ledovcový, který přežívá nejen na ledovcových morénách, ale je ho možné spatřit dokonce i na vrcholu Grossglockneru. Ze stromů dosahují borovice limba a modřín stáří až 1000 let. Žijí zde kamzíci, svišti, kozorožci i alpští mloci. Je zde možné spatřit i orlosupa bradatého a orla skalního.

Masiv Grossglockneru[editovat | editovat zdroj]

Tento mohutný a rozsáhlý masiv, který je s vrcholem 3798 m n. m. vysokého Grossglockneru nejvyšší v celých Východních Alpách, je tvořen z mnoha druhů hornin. Masiv Grossglockneru je tvořen z ruly, na povrchu je však rula doprovázena místy i poměrně mocnými vrstvami břidlice. Velice rozšířený je výskyt kombinace vápenec s břidlicí a slída. Jádro masivu Grossglockneru je tvořeno ledovcem Pasterze. Ledovec má plochu 19,5 km² a je co se týká velikosti povrchu největším ledovcem Východních Alp. Je to údolní ledovec dlouhý 9,5 km. Je napájen jinými ledovci, které stékají z okolí vrcholu Johannisberg a obou vrcholů Burgstall. Ledovec končí nad nádrží Margaritzen-Stausee, kde jsou zachycovány jeho vody. Ledovec Pasterzenkees je pod chatou Hofmannshütte široký 1,5 km a jeho mocnost zde dosahuje 250 m. Rychlost pohybu ledovce je okolo 100 m za rok. Dnes se odhaduje celkový objem hmoty ledovce na 2 km³. V minulém století byla však tato hodnota minimálně o třetinu větší. Významný rakouský glaciolog Paschinger dokonce odhadl, že v roce 1856 byl ledovec dlouhý 11 km a jeho povrch byl 36 km². To znamená, že povrch ledovcových hmot dosahoval až téměř k dnešní vyhlídce Kaiser Franz Josefs Höhe.

Výstupy[editovat | editovat zdroj]

Štíhlá, ledovcovo-skalnatá pyramida v bočním výběžku hlavního alpského hřebene připomíná svým tvarem zvon (die Glocke znamená německy „zvon“). Jako první vystoupil na vrchol Großglockneru 28. července 1800 pětičlenný tým z početné expedice, která byla zorganizována na popud biskupa Franz-Xavera Salm-Reifferscheida z korutanské diecéze Gurk. Členy vrcholové skupiny byli bratři Martin a Sepp Klotzovi, farář Horasch a dva tesaři. Dnes vede na Großglockner řada horolezeckých výstupů. Kromě zpravidla přelidněné normální cesty jsou velmi populární horolezecké výstupy:

Pallaviciniho kuloár, klasická ledová túra, sklon cca 55°^[1]^[2] (touto cestou byl i sjet na lyžích, mj. Ivou Filovou jako první ženou)
Stüdlgrat, klasická skalní a kombinovaná túra, podle podmínek^[3]
Mayerlrampe^[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Grossglockner s pohledem na hřeben Stüdlgrat

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie Grossglockner na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Grossglockner na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Zvon Veliký v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

[1] Pallavicini - popis

[2] Video z roku 1985

[3] Stüdlgrat - popis

[4] Mayerlrampe - popis

[1]

[2]

[3]

[4]

Nejvyšší hora Evropy

Země	Albánie Andorra Arménie Ázerbájdžán Belgie Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Gruzie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kazachstán Kosovo Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Severní Makedonie Slovensko Slovinsko Spojené království (Anglie, Severní Irsko, Skotsko, Wales) Srbsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Ukrajina Vatikán

Teritoria, kolonie a zámořská území	Akrotiri a Dekelia (GB) Athos (GR) Alandy (FI) Faerské ostrovy (DK) Gibraltar (GB) Guernsey (GB) Jan Mayen (NO) Jersey (GB) Man (GB) Špicberky (NO)

Území se sporným postavením	Arcach Podněstří Severní Kypr Abcházie Jižní Osetie