Giro d'Italia 1990

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Itálie Giro d'Italia 1990
Datum18. května - 6. června
StartBari
CílMilán
Počet etap20 (zahrnující 1 půlenou etapu)
Celková délka3450 km
Celkový čas vítěze91h 51' 06”
Konečné pořadí
Celkový vítězItálie Gianni Bugno (ITA)
DruhýFrancie Charly Mottet (FRA)
TřetíItálie Marco Giovannetti (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěžeItálie Gianni Bugno (ITA)
Nejlepší vrchařItálie Claudio Chiappucci (ITA)
Nejlepší sprinterItálie Alessio Di Basco (ITA)
Nejlepší mladý jezdecSovětský svaz Vladimir Pulnikov (URS)
Nejlepší týmONCE
← 1989
1991 →

73. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 18. květnem a 6. červnem 1990. Závod dlouhý 3450 km vyhrál Ital Gianni Bugno, jenž držel růžový trikot od první do poslední etapy. Na druhém a třetím místě se umístili Charly Mottet (RMO) a Marco Giovannetti (Seur).

Gianni Bugno společně s celkovým pořadím vyhrál též bodovací soutěž, Claudio Chiappucci vyhrál vrchařskou soutěž, Vladimir Poulnikov vyhrál soutěž mladých jezdců a Phil Anderson vyhrál soutěž Intergiro. Tým ONCE vyhrál soutěž týmů, v níž vítězný tým byl ten s nejnižším výsledným časem.

Týmy[editovat | editovat zdroj]

Gira d'Italia 1990 se zúčastnilo celkem 22 týmů, z nichž 10 týmů mělo základnu v Itálii.[1] Závodu se zúčastnili jezdci z 20 různých zemí; 89 z Itálie, 24 ze Španělska, 20 z Francie, 12 ze Švýcarska, 11 z Nizozemska, ostatní státy měli méně než 10 zástupců. Každý tým přijel s 9 jezdci, na start se celkem postavilo 198 jezdců. 92 jezdců v závodu jelo Giro d'Italia poprvé. Průměrný věk jezdců byl 26,85 let. Nejmladším jezdcem byl 21letý Florido Barale z týmu Amore & Vita–Fanini, nejstarším jezdcem byl 39letý Pierino Gavazzi ze stejného týmu jako Barale. Tým s nejnižším průměrným věkem jezdců byl Malvor–Sidi (24 let), naopak nejvyšší věkový průměr měl tým Z–Tomasso (29 let).

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

  • Alfa Lum
  • Amore & Vita–Fanini
  • Ariostea
  • Carrera Jeans–Vagabond
  • Castorama
  • Chateau d'Ax–Salotti
  • CLAS–Cajastur
  • Del Tongo
  • Diana–Colnago–Animex
  • Frank–Monte Tamaro
  • Gis Gelati–Benotto
  • Italbonifica–Navigare
  • Jolly Componibili–Club 88
  • Malvor–Sidi
  • ONCE
  • Panasonic–Sportlife
  • RMO
  • Selle Italia–Eurocar
  • Seur
  • 7-Eleven
  • TVM
  • Z–Tomasso

Trasa a etapy[editovat | editovat zdroj]

Vesus hostil konec 190 km dlouhé 3. etapy, která začala ve městě Sala Consilina.

Trasa Giro d'Italia 1990 byla odhalena veřejnosti v televizi hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 16. prosince 1989 v Milánu.[2][3] Aby se závod nekřížil s Mistrovstvím světa ve fotbale, které se konalo v Itálii, tak byl závod zkrácen o 2 etapy a posunut o týden dříve oproti normálu.[4] Trasa zahrnovala 3 individuální časovky a 11 etap s hodnocenými stoupáními, z nichž 4 měly vrcholový finiš: 3. etapa na Vesuv, 7. etapa do Vallombrosa, 16. etapa do průsmyku Pordoi a 17. etapa do Apricy. 19. etapa, horská časovka, měla též cíl, a to na vrcholu Sacro Monte di Varese.[5] Celkem bylo na trase 35 kategorizovaných stoupání ve 13 etapách s celkovou délkou 27,3 km, méně než předchozí rok.[6] Organizátoři se rozhodli nezahrnout žádný den volna. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 32 km delší, zahrnoval stejné množství dnů volna a o jednu časovku méně. V závodu byla také jedna půlená etapa, stejně jako v roce 1989. Závod se dostal i do Rakouska, konkrétně do Klagenfurtu.

Trasa byla považována za vyváženou díky pěti vrcholovým finišům a třem časovkám, zatímco obtížné pasáže měly vždy uprostřed prostor pro odpočinek. Byly zde i šance pro klasikáře a sprintery.

Etapy a vítězové[6]
Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz
1 18. května Bari - Bari 13 km Individuální časovka Itálie Gianni Bugno (ITA)
2 19. května Bari - Sala Consilina 239 km Horská etapa Itálie Giovanni Fidanza (ITA)
3 20. května Sala Consilina - Vesuv 190 km Horská etapa Španělsko Eduardo Chozas (ESP)
4a 21. května Ercolano - Nola 31 km Rovinatá etapa Itálie Stefano Allocchio (ITA)
4b Nola - Sora 164 km Rovinatá etapa Austrálie Phil Anderson (AUS)
5 22. května Sora - Teramo 233 km Horská etapa Itálie Fabrizio Convalle (ITA)
6 23. května Teramo - Fabriano 200 km Horská etapa Itálie Luca Gelfi (ITA)
7 24. května Fabriano - Vallombrosa 197 km Horská etapa Itálie Gianni Bugno (ITA)
8 25. května Reggello - Marina di Pietrasanta 188 km Rovinatá etapa Itálie Stefano Allocchio (ITA)
9 26. května La Spezia - Langhirano 176 km Horská etapa Sovětský svaz Vladimir Pulnikov (URS)
10 27. května Grinzane Cavour - Cuneo 68 km Individuální časovka Itálie Luca Gelfi (ITA)
11 28. května Cuneo - Lodi 241 km Rovinatá etapa Itálie Adriano Baffi (ITA)
12 29. května Brescia - Baselga di Pinè 193 km Horská etapa Francie Éric Boyer (FRA)
13 30. května Baselga di Pinè - Udine 224 km Rovinatá etapa Itálie Mario Cipollini (ITA)
14 31. května Klagenfurt (Rakousko) - Klagenfurt (Rakousko) 164 km Horská etapa Austrálie Allan Peiper (AUS)
15 1. června Velden am Wörther See (Rakousko) - Dobbiaco 226 km Horská etapa Francie Éric Boyer (FRA)
16 2. června Dobbiaco - Passo Pordoi 171 km Horská etapa Francie Charly Mottet (FRA)
17 3. června Moena - Aprica 223 km Horská etapa Venezuela Leonardo Sierra (VEN)
18 4. června Aprica - Gallarate 180 km Rovinatá etapa Itálie Adriano Baffi (ITA)
19 5. června Gallarate - Sacro Monte di Varese 39 km Individuální časovka Itálie Gianni Bugno (ITA)
20 6. června Milán - Milán 90 km Rovinatá etapa Itálie Mario Cipollini (ITA)
Celková délka 3450 km

Průběžné pořadí[editovat | editovat zdroj]

A picture of a mountain.
Průsmyk Pordoi byl Cima Coppi pro Giro d'Italia 1990.

Během Gira d'Italia 1990 bylo nošeno 5 různých dresů. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu..[7]

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku byl průsmyk Pordoi, jenž byl na trase rovnou dvakrát. Poprvé ho na vedoucí pozici přejel Maurizio Vandelli, podruhé to byl Charly Mottet. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Lídr soutěže Intergiro nosil modrý dres. Pravidla pro tuto klasifikaci byla podobná jako pro celkové pořadí. V každé etapě byl určitý bod, kde se začal měřit čas a také bod, kde se čas přestal měřit. Lídr Intergira je ten s nejlepším výsledným časem z těchto úseků.

Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách
Etapa Vítěz Celkové pořadí
 Bodovací soutěž
 Vrchařská soutěž
 Soutěž mladých jezdců
 Soutěž týmů
1 Gianni Bugno Gianni Bugno Gianni Bugno neuděleno Joachim Halupczok Diana–Colnago–Animex
2 Giovanni Fidanza Giovanni Fidanza Claudio Chiappucci Castorama
3 Eduardo Chozas Gianni Bugno Eduardo Chozas Daniel Steiger
4a Stefano Allocchio Giovanni Fidanza
4b Phil Anderson
5 Fabrizio Convalle Claudio Chiappucci a Eduardo Chozas Carrera Jeans–Vagabond
6 Luca Gelfi Phil Anderson
7 Gianni Bugno Gianni Bugno Claudio Chiappucci
8 Stefano Allocchio Giovanni Fidanza
9 Vladimir Poulnikov Joachim Halupczok
10 Luca Gelfi Gianni Bugno Diana–Colnago–Animex
11 Adriano Baffi Phil Anderson
12 Éric Boyer Carrera Jeans–Vagabond
13 Mario Cipollini
14 Alan Peiper
15 Éric Boyer
16 Charly Mottet Vladimir Poulnikov ONCE
17 Leonardo Sierra Gianni Bugno
18 Adriano Baffi Phil Anderson
19 Gianni Bugno Gianni Bugno
20 Mario Cipollini
Konečné pořadí Gianni Bugno Gianni Bugno Claudio Chiappucci Vladimir Poulnikov ONCE

Konečné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Legenda
     Označuje vítěze celkového pořadí.      Označuje vítěze vrchařské soutěže.
     Označuje vítěze bodovací soutěže.      Označuje vítěze soutěže mladých jezdců.
     Označuje vítěze soutěže Intergiro.

Celkové pořadí[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 91h 51' 04"
2 Francie Charly Mottet (FRA) RMO + 6' 33"
3 Itálie Marco Giovannetti (ITA) Seur + 9' 01"
4 Sovětský svaz Vladimir Pulnikov (URS) Alfa Lum–BFB Bruciatori + 12' 19"
5 Španělsko Federico Echave (ESP) CLAS–Cajastur + 12' 25"
6 Itálie Franco Chioccioli (ITA) Del Tongo–Rex + 12' 36"
7 Španělsko Marino Lejarreta (ESP) ONCE + 14' 31"
8 Sovětský svaz Pjotr Ugrjumov (URS) Alfa Lum–BFB Bruciator + 17' 02"
9 Itálie Massimiliano Lelli (ITA) Ariostea + 17' 14"
10 Venezuela Leonardo Sierra (VEN) Selle Italia–Eurocar + 19' 12"

Bodovací soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)[8]
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 195
2 Austrálie Phil Anderson (AUS) TVM 176
Itálie Mario Cipollini (ITA) Del Tongo–Rex
4 Itálie Giovanni Fidanza (ITA) Château d'Ax–Salotti 167
5 Itálie Adriano Baffi (ITA) Ariostea 118

Vrchařská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Claudio Chiappucci (ITA) Carrera Jeans–Vagabond 74
2 Itálie Maurizio Vandelli (ITA) Gis Gelati–Benotto 56
3 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 48
4 Španělsko Eduardo Chozas (ESP) ONCE 47
5 Austrálie Phil Anderson (AUS) TVM 34

Soutěž mladých jezdců[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Sovětský svaz Vladimir Pulnikov (URS) Alfa Lum–BFB Bruciatori 92h 03' 27"
2 Sovětský svaz Pjotr Ugrjumov (URS) Alfa Lum–BFB Bruciatori + 4' 43"
3 Itálie Massimiliano Lelli (ITA) Ariostea + 4' 55"
4 Venezuela Leonardo Sierra (VEN) Selle Italia–Eurocar + 6' 53"
5 Itálie Enrico Zaina (ITA) Carrera Jeans–Vagabond + 18' 10"

Soutěž Intergiro[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Austrálie Phil Anderson (AUS) TVM 47h 56' 08"
2 Itálie Massimo Ghirotto (ITA) Carrera Jeans–Vagabond + 39"
3 Itálie Luca Gelfi (ITA) Del Tongo–Rex + 3' 33"
4 Švýcarsko Werner Stutz (SUI) Frank + 4' 22"
5 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti + 5' 08"

Soutěž bojovnosti[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Rider Team Points
1 Itálie Stefano Giuliani (ITA) Jolly Componibili–Club 88 75
2 Nizozemsko Maarten Ducrot (NED) TVM 39
3 Itálie Massimo Podenzana (ITA) Italbonifica–Navigare 32
4 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 26
5 Japonsko Masatoshi Ichikawa (JPN) Frank–Monte Tamaro 26

Sprinterská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Alessio Di Basco (ITA) Gis Gelati–Benotto 39
2 Itálie Danilo Gioia (ITA) Gis Gelati–Benotto 31
3 Itálie Stefano Giuliani (ITA) Jolly Componibili–Club 88 25
4 Západní Německo Marcel Wüst (FRG) RMO 18
5 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 15

Soutěž Traguardo Italia '90[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Fabrizio Convalle (ITA) Amore & Vita–Fanini 18
2 Itálie Roberto Pelliconi (ITA) Amore & Vita–Fanini 10
3 Itálie Marco Lietti (ITA) Ariostea 8
4 Itálie Roberto Pagnin (ITA) Malvor–Sidi 7
5 Itálie Claudio Chiappucci (ITA) Carrera Jeans–Vagabond 5

Soutěž Traguardi Fiat Uno[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Gianni Bugno (ITA) Château d'Ax–Salotti 18
2 Itálie Stefano Giuliani (ITA) Jolly Componibili–Club 88 18
3 Austrálie Phil Anderson (AUS) TVM 10
4 Francie Éric Boyer (FRA) Z–Tomasso 8
5 Španělsko Eduardo Chozas (ESP) ONCE 8

Soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Tým Čas
1 ONCE 276h 33' 04"
2 Carrera Jeans–Vagabond + 3' 57"
3 Del Tongo–Rex + 7' 39"
4 Alfa Lum–BFB Bruciatori + 16' 48"
5 Ariostea + 28' 54"

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1990 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ https://web.archive.org/web/20191027061442/http://doc.rero.ch/record/198202/files/1990-05-18.pdf
  2. ↑ http://www.archiviolastampa.it/component/option,com_lastampa/task,search/mod,libera/action,viewer/Itemid,3/page,23/articleid,0953_01_1989_0290_0023_13061388/
  3. ↑ http://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1989/12/17/MD19891217-051.pdf
  4. ↑ http://www.giroditalia.it/eng/editions/1988-1997/
  5. ↑ http://hemeroteca-paginas.mundodeportivo.com/EMD01/HEM/1990/06/05/MD19900605-044.pdf
  6. ↑ a b https://archivio.unita.news/assets/main/1990/05/13/page_026.pdf
  7. ↑ http://autobus.cyclingnews.com/road/2008/giro08/?id=/features/2008/giro_classifications08
  8. ↑ https://archivio.unita.news/assets/main/1991/05/24/page_036.pdf

Související články[editovat | editovat zdroj]

Giro d'Italia
1909 • 1910 • 1911 • 1912 • 1913 • 1914 • 1919 • 1920 • 1921 • 1922 • 1923 • 1924 • 1925 • 1926 • 1927 • 1928 • 1929 • 1930 • 1931 • 1932 • 1933 • 1934 • 1935 • 1936 • 1941 • 1942 • 1945 • 1946 • 1947 • 1948 • 1950 • 1955 • 1956 • 1957 • 1958 • 1959 • 1960 • 1961 • 1962 • 1963 • 1964 • 1965 • 1966 • 1967 • 1968 • 1969 • 1970 • 1971 • 1972 • 1973 • 1974 • 1975 • 1976 • 1977 • 1978 • 1979 • 1980 • 1981 • 1982 • 1983 • 1984 • 1985 • 1986 • 1987 • 1988 • 1989 • 1990 • 1991 • 1992 • 1993 • 1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Celkový vítěz • Bodovací soutěž • Vrchařské soutěže • Nejlepší mladý jezdec v celkovém pořadí
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giro_d%27Italia_1990&oldid=23731392“