Giro d'Italia 1984

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Itálie Giro d'Italia 1984
Datum 17. května - 10. června
Start Lucca
Cíl Verona
Počet etap 22 + prolog
Celková délka 3808 km
Celkový čas vítěze 98h 32' 20”
Rychlostní průměr
Konečné pořadí
Celkový vítěz Itálie Francesco Moser (ITA)
2. místo Francie Laurent Fignon (FRA)
3. místo Itálie Moreno Argentin (ITA)
Trikoty
Vítěz bodovací soutěže Švýcarsko Urs Freuler (SUI)
Nejlepší vrchař Francie Laurent Fignon (FRA)
Nejlepší mladý jezdec Francie Charly Mottet (FRA)
Nejlepší družstvo Renault–Elf
Nejlepší družstvo (body) Metauro Mobili–Pinarello

67. ročník cyklistického závodu Giro d'Italia se konal mezi 17. květnem a 10. červnem 1984. Vítězem se stal Ital Francesco Moser, jenž porazil vítěze Tour de France 1983 Laurenta Fignona a krajana Morena Argentina.

Švýcar Urs Freuler (Atala–Campagnolo) vyhrál bodovací soutěž, Laurent Fignon vyhrál soutěž vrchařů a Charly Mottet vyhrál soutěž mladých jezdců. Nejlepším týmem se stal tým Renault–Elf a bodovací soutěž týmů vyhrál tým Metauro Mobili–Campagnolo.

Týmy[editovat | editovat zdroj]

Celkem 19 týmů se zúčastnilo Gira d'Italia 1984. [1] Každý tým poslal na Giro 9 jezdců, celkem se tedy na start postavilo 171 jezdců. [2] Na start se postavili jezdci z 18 zemí. Týmová prezentace se konala 16. května na Piazza San Marco v Lucce. Týmová manažerka týmu Gianna–Motta–Linea Robin Morton byla první ženskou týmovou manažerkou na Giru d'Italia. Do cíle ve Veroně dojelo 143 jezdců.

Týmy, které se zúčastnily závodu, byly:

  • Alfa Lum–Olmo
  • Ariostea
  • Atala–Campagnolo
  • Bianchi–Piaggio
  • Carrera–Inoxpran
  • Cilo–Aufina
  • Del Tongo–Colnago
  • Dromedario–Alan
  • Fanini–Wührer
  • Gianna–Motta–Linea
  • Gis Gelati–Tuc Lu
  • Malvor–Bottecchia
  • Metauro Mobili–Pinarello
  • Murella–Rossin
  • Renault–Elf
  • Sammontana–Campagnolo
  • Santini–Conti–Galli
  • Supermercati Brianzoli
  • Zor–Gemeaz–Cusin

Trasa a etapy[editovat | editovat zdroj]

Trasa Giro d'Italia 1984 byla odhalena veřejnosti hlavním organizátorem Vincenzem Torrianim 18. února 1984.[3] Trasa dlouhá 3803 km zahrnovala 4 časovky (tři individuální a jednu týmovou) a 11 etap s hodnocenými stoupáními, na nichž bylo možné získat body do vrchařské soutěže. Pět z těchto 11 etap mělo vrcholový finiš: 3. etapa do Madonna di San Luca, 5. etapa do Blockhausu, 16. etapa do Bardonecchie, 19. etapa do Selva di Val Gardena a 20. etapa do Arabby. Organizátoři se rozhodli zahrnout 2 dny odpočinku. Ve srovnání s předchozím ročníkem byl závod o 114 km kratší a zahrnoval stejné množství časovek i dnů odpočinku. Zároveň také zahrnoval stejné množství etap.

Etapy a vítězové[4]
Etapa Datum Trasa Vzdálenost Typ Vítěz
P 17. května Lucca 5 km (3 mi) Individuální časovka Itálie Francesco Moser (ITA)
1 18. května Lucca - Marina di Pietrasanta 55 km (34 mi) Týmová časovka Renault-Elf
2 19. května Marina di Pietrasanta - Firenze 127 km (79 mi) Rovinatá etapa Švýcarsko Urs Freuler (SUI)
3 20. května Bologna - Madonna di San Luca 110 km (68 mi) Horská etapa Itálie Moreno Argentin (ITA)
4 21. května Bologna - Numana 238 km (148 mi) Rovinatá etapa Švýcarsko Stefan Mutter (SUI)
5 22. května Numana - Blockhaus 194 km (121 mi) Horská etapa Itálie Moreno Argentin (ITA)
6 23. května Chieti - Foggia 193 km (120 mi) Rovinatá etapa Itálie Francesco Moser (ITA)
7 24. května Foggia - Marconia di Pisticci 226 km (140 mi) Rovinatá etapa Švýcarsko Urs Freuler (SUI)
8 25. května Policoro - Agropoli 228 km (142 mi) Horská etapa Švýcarsko Urs Freuler (SUI)
9 26. května Agropoli - Cava de' Tirreni 104 km (65 mi) Horská etapa Norsko Dag Erik Pedersen (NOR)
27. května Den odpočinku
10 28. května Cava de' Tirreni - Isernia 209 km (130 mi) Horská etapa Francie Martial Gayant (FRA)
11 29. května Isernia - Rieti 243 km (151 mi) Rovinatá etapa Švýcarsko Urs Freuler (SUI)
12 30. května Rieti - Città di Castello 175 km (109 mi) Rovinatá etapa Itálie Paolo Rosola (ITA)
13 31. května Città di Castello - Lerici 269 km (167 mi) Horská etapa Itálie Roberto Visentini (ITA)
14 1. června Lerici - Alessandria 204 km (127 mi) Horská etapa Itálie Sergio Santimaria (ITA)
15 2. června Certosa di Pavia - Milan 38 km (24 mi) Individuální časovka Itálie Francesco Moser (ITA)
3. června Den odpočinku
16 4. června Alessandria - Bardonecchia 198 km (123 mi) Horská etapa Norsko Dag Erik Pedersen (NOR)
17 5. června Bardonecchia - Lecco 249 km (155 mi) Rovinatá etapa Švýcarsko Jürg Bruggmann (SUI)
18 6. června Lecco - Merano 252 km (157 mi) Horská etapa Itálie Bruno Leali (ITA)
19 7. června Merano - Selva di Val Gardena 74 km (46 mi) Horská etapa Španělsko Marino Lejarreta (ESP)
20 8. června Selva di Val Gardena - Arabba 169 km (105 mi) Horská etapa Francie Laurent Fignon (FRA)
21 9. června Arabba - Treviso 208 km (129 mi) Rovinatá etapa Itálie Guido Bontempi (ITA)
22 10. června Soave - Verona 42 km (26 mi) Individuální časovka Itálie Francesco Moser (ITA)
Celková délka 3 808 km (2 366 mi)

Průběžné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Průsmyk Pordoi byl Cima Coppi Gira d'Italia 1984.

Během Gira d'Italia 1984 byly nošeny 4 různé dresy. Lídr celkového pořadí, kalkulovaného sčítáním časů dojezdů jednotlivých jezdců do cíle a přidáváním bonusů pro první 3 jezdce v cíli etapy s hromadným startem, nosil růžový dres. Tato soutěž je nejdůležitější, a její vítěz je obecně považován za celkového vítěze závodu. [5] Časové bonusy 20, 10 a 5 sekund byly udělovány prvním 3 jezdcům v cíli etapy.

Body do bodovací soutěže, jejíž lídr nosil fialový dres, bylo možné získal za dokončení etapy mezi prvními 15 cyklisty. Další body bylo možné získat na sprinterských prémiích. Zelený dres byl udělován lídrovi vrchařské soutěže. V této klasifikaci byly body udíleny za dosažení vrcholu před ostatními závodníky. Každé hodnocené stoupání bylo klasifikováno jako první, druhé nebo třetí kategorie. Na prémiích vyšší kategorie bylo možné získat více bodů. Na Cimě Coppi, nejvyšším bodu trasy, bylo možné získat více bodů než na normálních prémiích první kategorie. Cima Coppi tohoto ročníku měl být původně průsmyk Stelvio, ale nakonec to bylo změněno na průsmyk Pordoi. První jezdec, jenž se na tento průsmyk dostal, byl Francouz Laurent Fignon. Bílý dres nosil lídr soutěže mladých jezdců. Pořadí této soutěže bylo určováno stejným způsobem jako celkové pořadí, ale této klasifikace se mohli zúčastnit pouze neo-profesionálové (jezdci, kteří byli profesionály 3 a méně let). Existovala zde také soutěž týmů. V této soutěži se po každé etapě přičetly časy 3 nejlepších jezdců. Vedoucí tým této soutěže byl ten s nejnižším celkovým časem.

Průběžné pořadí po etapách
Etapa Vítěz Celkové pořadí
Bodovací soutěž
Vrchařská soutěž
Soutěž mladých jezdců
Soutěž týmů
P Francesco Moser Francesco Moser neuděleno neuděleno neuděleno neuděleno
1 Renault-Elf Laurent Fignon Renault-Elf
2 Urs Freuler Urs Freuler ? ?
3 Moreno Argentin Moreno Argentin Franco Chioccioli
4 Stefan Mutter Urs Freuler ?
5 Moreno Argentin Francesco Moser Moreno Argentin Carrera–Inoxpran
6 Francesco Moser
7 Urs Freuler Urs Freuler
8 Urs Freuler Moreno Argentin
9 Dag Erik Pedersen
10 Martial Gayant ?
11 Urs Freuler
12 Paolo Rosola
13 Roberto Visentini
14 Sergio Santimaria
15 Francesco Moser
16 Dag Erik Pedersen
17 Jürg Bruggmann
18 Bruno Leali Flavio Zappi
19 Marino Lejarreta ?
20 Laurent Fignon Laurent Fignon Laurent Fignon Renault-Elf
21 Guido Bontempi Johan van der Velde
22 Francesco Moser Francesco Moser Urs Freuler
Final Francesco Moser Urs Freuler Laurent Fignon Charly Mottet Renault-Elf

Konečné pořadí[editovat | editovat zdroj]

Legenda
     Označuje vítěze celkového pořadí.      Označuje vítěze bodovací soutěže.
     Označuje vítěze bodovací soutěže.      Označuje vítěze soutěže mladých jezdců.

Celkové pořadí[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1–10)[6]
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu 98h 32' 20"
2 Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf + 1' 03"
3 Itálie Moreno Argentin (ITA) Sammontana + 4' 26"
4 Španělsko Marino Lejarreta (ESP) Alfa Lum-Olmo + 4' 33"
5 Nizozemsko Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili + 6' 56"
6 Itálie Gianbattista Baronchelli (ITA) Murella-Rossin + 7' 48"
7 Belgie Lucien Van Impe (BEL) Metauro Mobili + 10' 19"
8 Švýcarsko Beat Breu (SUI) Cilo-Aufina + 11' 39"
9 Itálie Mario Beccia (ITA) Malvor-Bottecchia + 11' 41"
10 Norsko Dag Erik Pedersen (NOR) Murella-Rossin + 13' 35"

Bodovací soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Švýcarsko Urs Freuler (SUI) Carrera–Inoxpran 178
2 Nizozemsko Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 172
3 Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu 166
4 Norsko Dag Erik Pedersen (NOR) Murella-Rossin 160
5 Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf 150

Vrchařská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf 53
2 Itálie Flavio Zappi (ITA) Metauro Mobili 40
3 Itálie Moreno Argentin (ITA) Sammontana 30
4 Nizozemsko Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 29
5 Španělsko Jesús Rodríguez Magro (ESP) Zor-Gemeaz Cusin 28

Soutěž mladých jezdců[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Francie Charly Mottet (FRA) Renault-Elf 99h 02' 11"
2 Dánsko Jens Veggerby (DEN) Fanini-Wührer + 3' 59"
3 Itálie Giocondo Dalla Rizza (ITA) Supermercati Brianzoli + 10' 19"
4 Itálie Elio Festa (ITA) Santini-Conti-Galli + 10' 52"
5 Španělsko Jesús Ignacio Ibáñez Loyo (ESP) Zor-Gemeaz Cusin + 15' 47"

Časovkářská soutěž[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Čas
1 Itálie Francesco Moser (ITA) Gis Gelati-Tuc Lu 1h 43' 10"
2 Švýcarsko Urs Freuler (SUI) Carrera–Inoxpran + 4' 26"
3 Francie Laurent Fignon (FRA) Renault-Elf + 4' 27"
4 Švýcarsko Daniel Gisiger (SUI) Atala + 5' 10"
5 Itálie Moreno Argentin (ITA) Sammontana + 5' 47"

Soutěž Trofeo Fiat Uno[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Itálie Dante Morandi (ITA) Atala 18
2 Nizozemsko Johan van der Velde (NED) Metauro Mobili 12
3 Francie Laurent Fignon (FRA) Green jersey Renault-Elf 10
4 Španělsko Marino Lejarreta (ESP) Alfa Lum-Olmo 9
5 Itálie Mario Noris (ITA) Atala 8
Itálie Bruno Leali (ITA) Carrera–Inoxpran

Soutěž Premio dell'Agonismo[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-4)
Pořadí Jezdec Tým Body
1 Švýcarsko Daniel Gisiger (SUI) Atala 24
2 Itálie Giovanni Renosto (ITA) Murella-Rosin 15
3 Dánsko Steen-Michael Petersen (DEN) Fanini-Wührer 11
4 Švédsko Alf Segersall (SWE) Atala 8
Španělsko Juan Fernández (ESP) Zor-Gemeaz Cusin

Soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-5)
Pořadí Tým Čas
1 Renault-Elf 293h 48' 45"
2 Murella-Rossin + 2' 34"
3 Carrera-Inoxpran + 27' 41"
4 Del Tongo-Colnago + 40' 30"
5 Alfa Lum-Olmo + 40' 46"

Bodovací soutěž týmů[editovat | editovat zdroj]

Konečné pořadí (1-3)
Pořadí Tým Body
1 Metauro Mobili 351
2 Atala-Campagnolo 336
3 Murella-Rossin 281

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Po konci závodu byli organizátoři závodu několikrát obviněni z napomáhání Francescu Moserovi. Moser byl hned několikrát přistižen při jízdě za týmovým autem, které mu pomáhalo v jízdě do kopce, což však není povoleno v pravidlech závodu. Moser nebyl nikdy penalizován, vzhledem k tomu, že se vždy přiznal, ale několik dalších jezdců, kteří stejně podváděli, bylo potrestáno. Týmový manažer Renaultu Cyrille Guimard byl obzvláště rozčilen nedostatkem penalizací Mosera, protože jeho jezdec, Fignon, dostal dvacetisekundovou penalizaci za obdržení jídla mimo stravovací zónu. Další kontroverzní situace se objevila, když se organizátoři rozhodli zrušit přejezd průsmyku Stelvio během 18. etapy. during the eighteenth stage. Na Stelviu napadl sníh a bylo zamýšleno ho uklidit v den etapy. Avšak den před etapou nebyl stále sníh odklizen. Existuje spekulace, že vládní úředník z Trentu – Moserova rodného města – nepovolil přejezd Stelvia. Etapa byla převedena na průsmyky Tonale a Palade. Změny v etapě vyústily v další hromadný dojezd favoritů na vítězství, tímpádem se nezměnily časové mezery mezi závodníky, což hrálo do karet Moserovi. Vítěz Gira z roku 1986 Roberto Visentini odstoupil ze závodu, protože měl pocit, že už bylo jasné, kdo vyhraje. V poslední etapě, individuální časovce, byly obviněný televizní helikoptéry z toho, že letěly příliš nízko za Moserem, čímž ho poháněly dále a zvyšovaly jeho rychlost. Fignon, jenž před etapou vedl závod, řekl médiím, že helikoptéry letěly před ním, aby ho zpomalily.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1984 Giro d'Italia na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]