Přeskočit na obsah

Georg von Kees

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georg von Kees
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci:
1883 – 1887
PředchůdceLászló hrabě Szapáry
NástupceTheodor Braumüller von Tannbruck
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1884), polní podmaršálek (1875), generálmajor (1870)

Narození24. listopadu 1822
Budín
Úmrtí9. července 1906 (ve věku 83 let)
Pezinok
Alma materTereziánská vojenská akademie
CommonsGeorg von Kees
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Georg von Kees (německy Georg Ernest Stephan Ritter von Kees) (24. listopadu 1822 Budín9. července 1906 Pezinok) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1842, svou kariéru začal u 35. pěšího pluku v Plzni. V hodnostech rychle postupoval během revolučních let 1848–1849, kdy se vyznamenal v bojích v Itálii. Později působil jako štábní důstojník a zúčastnil se dalších válečných tažení, několik let byl také ředitelem zpravodajské služby generálního štábu (1861–1864) a ředitelem Tereziánské vojenské akademie (1868–1872). Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru v Košicích (1883–1887). Ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1884).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Polní podmaršálek Georg von Kees (litografie, 1880)

Pocházel ze šlechtické rodiny nobilitované v 18. století, předkové sloužili v armádě a zastávali nižší zemské úřady. Narodil se jako jediný syn Georga von Kees (1782–1826).[1] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík k 35. pěšímu pluku v Plzni. Vyznamenal se během revolučních let 1848–1849, kdy bojoval v Itálii a zúčastnil se bitvy u Custozzy a Novary. V té době rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, kapitán 1849). Poté působil u generálního štábu ve Vídni, v hodnosti majora (1856) se podílel na mapovacích pracích ve Valašsku. Během války se Sardinií (1859) působil ve štábu generála Gyulaie, byl povýšen na podplukovníka, poté byl štábním důstojníkem u 3. armádního sboru v Lublani.[2] V letech 1861–1864 byl ředitelem zpravodajských služeb na generálním štábu. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka[3] a za prusko-rakouské války byl štábním důstojníkem u Severní armády ve východních Čechách.[4] Krátce byl velitelem 28. pěšího pluku (1867–1868) a v letech 1868–1872 ředitelem Tereziánské vojenské akademie.[5]

Ještě jako velitel Tereziánské vojenské akademie byl povýšen do hodnosti generálmajora (1870)[6] a od roku 1872 byl velitelem 1. pěší brigády v Miskolci. V letech 1874–1881 byl velitelem 32. pěší divize v Budapešti.[7] Mezitím dosáhl v roce 1875 hodnosti polního podmaršála[8] a podílel se také na okupaci Bosny a Hercegoviny. V roce 1881 se stal velitelem v Košicích, kde setrval i po reorganizaci vojska jako velitel 6. armádního sboru (1883–1887).[9][10] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[11] K datu 1. dubna 1887 byl penzionován.[12]

Od narození užíval šlechtický titul rytíř. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1880), rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1878) a Vojenského záslužného kříže (1850). Při příležitosti odchodu do penze obdržel velkokříž Leopoldova řádu (1887). Jako velitel v Košicích byl v roce 1882 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[13] a od roku 1882 byl zároveň čestným majitelem pěšího pluku č. 85 dislokovaného v Máramarosszigetu (dnes Sighetu Marmației v Rumunsku).[14]

Jeho manželkou byla Marie, rozená Reichetzerová (1832–1895). Z jejich manželství se narodilo osm dětí, dva synové a šest dcer.[15]

  1. Rodina Georga von Keese na webu geni.com dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 543 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, Vídeň, 1865; s. 122 dostupné online
  4. Přehled velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  5. Přehled ředitelů Tereziánské vojenské akademie na oficiálním webu Tereziánské vojenské akademie dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 138, 735 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1877; Vídeň, 1876; s. 108 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 113 dostupné online
  9. Velitelé armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 96, 114 dostupné online
  11. Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Služební postup Georga Keese in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 84 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 263dostupné online
  14. Pěší pluk č. 85 na webu valka.cz dostupné online
  15. Rodina Georga von Keese na webu geni.com dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]