Batagurovití
 Batagurovití | |
|---|---|
 Okadie čínská (Ocadia sinensis) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Reptilia) |
| Řád | želvy (Testudines) |
| Nadčeleď | Testudinoidea |
| Čeleď | batagurovití (Bataguridae) Theobald, 1868 |
| Podčeledi | |
| |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Batagurovití (Bataguridae), též geoemydovití (Geoemydidae), je největší a nejrozmanitější čeledí nadčeledi Testudinoidea s asi 70 druhy želv.
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Želvy dorůstají různých velikostí (od 10 do 80 cm) s často vysokým stupněm pohlavního diformismu. Obvykle mají mezi prsty plovací blány a pánevní pletenec spojený pružně s plastronem. Karapax má 24 okrajových štítků. Plastron je složen z 12 štítků a hrudní a břišní štítky má spojeny se štítky okrajovými.
Žijí v tropech a subtropech Asie, Evropy a severní Afriky. Jen jediný rod Rhinoclemmys žije ve Střední a Jižní Americe. Obývají sladkovodní ekosystémy, pobřežní oblasti a tropické lesy. Většina z nich jsou býložraví, ale některé druhy jsou i všežraví a masožraví. Při páření jsou samci obvykle mnohem aktivnější než samičky. Kladou poměrně malý počet vajec několikrát do roka. Některé druhy mají v závislosti na teplotě určení pohlaví, zatímco jiní mají odlišné pohlavní chromozomy.
Asi 70 % druhů je považováno za ohrožené nebo zranitelné. Mezi nejohroženější patří například želva žlutočelá (Cuora galbinifrons) a želva třípásá (Cuora trifasciata).
Systém a evoluce[editovat | editovat zdroj]
Tradiční systematika je umístila do čeledi emydovití (Emydidae) jako podčeleď Batagurinae. V roce 1980 byla podčeleď povýšena na čeleď a přejmenována na Bataguridae (Geoemydidae) podle ICZN pravidel.
Většina fosilních a molekulárních údajů podporuje jejich blízký vztah s čeledí želvovití (Testudinidae).
Taxonomie čeledi ještě není dobře zhodnocena vzhledem k velkému počtu a rozmanitosti druhů. Čeleď je obvykle rozdělena do dvou podčeledí a 22–27 rodů. Rozdělení do podčeledí je v současné době sporné některými vědci. U několika druhů je známo, že se mohou křížit a vznikají tak hybridi, což systematiku ještě více komplikuje.[1]
- Podčeleď Batagurinae
- Podčeleď Geoemydinae
- rod Cuora (Gray, 1855)
- rod Cyclemys (Bell, 1834)
- rod Geoemyda (Gray, 1843)
- rod Heosemys (Stejneger, 1902)
- rod Leucocephalon
- rod Mauremys (Gray, 1869)
- rod Melanochelys (Gray, 1869)
- rod Notochelys (Gray, 1863)
- rod Rhinoclemmys (Fitzinger, 1835)
- rod Sacalia (Gray, 1870)
- rod Siebenrockiella (Lindholm, 1929)[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geoemydidae na anglické Wikipedii.
- ↑ Buskirk et al. (2005)
- ↑ BioLib.cz – Geoemydidae (batagurovití) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu batagurovití na Wikimedia Commons 
Taxon Geoemydidae ve Wikidruzích
