Furan
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Furan | |
---|---|
![]() Strukturní vzorce furanu | |
Obecné | |
Systematický název | furan |
Triviální název | fural |
Ostatní názvy | furfuran, oxol, divinyloxid |
Anglický název | Furan |
Německý název | Furan |
Sumární vzorec | C4H4O |
Vzhled | bezbarvá kapalina |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 110-00-9 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 203-727-3 |
Indexové číslo | 603-105-00-5 |
SMILES | C1=CC=CO1 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 68,07 g/mol |
Teplota tání | -85,6 °C |
Teplota varu | 31,4 °C |
Hustota | 0,936 g/cm³ |
Bezpečnost | |
H-věty | H224 H350 H341 H332 H302 H373 H315 H412 EUH019 |
R-věty | R45 R12 R19 R20/22 R38 R48/22 R52/53 R68 |
S-věty | S53 S45 S61 |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Furan je heterocyklická organická látka, je to bezbarvá, vysoce těkavá kapalina vonící podobně jako chloroform s teplotou varu blízko pokojové teplotě, je toxický a může být karcinogenní. Katalytickou hydrogenací furanu za účasti katalyzátoru palladia vzniká tetrahydrofuran. Jeho nejčastější použití je v plastech.
Syntéza[editovat | editovat zdroj]
- Furan lze připravit oxidací furfuralu a následnou dekarboxylací vzniklé furan-2-karboxylové kyseliny.
- Jednoduše ho lze připravit Paal-Knorrovou reakcí, kde 1,4-diketony (převážně enol-forma dialdehydu jantarového) reagují s oxidem fosforečným, za vzniku furanu a vody.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, 1980, SNTL, Praha
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu furan na Wikimedia Commons