František Mezihorák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. PhDr. František Mezihorák, CSc. Dr.h.c.

2. senátor za obvod č. 61 - Olomouc
Ve funkci:
21. listopadu 1998 – 21. listopadu 2004
Předchůdce Josef Jařab
Nástupce Jan Hálek

Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
Ve funkci:
1991 – 1997
Předchůdce Bohuslav Hodaň
Nástupce Jan Šteigl

Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
Ve funkci:
2003 – 2006
Předchůdce Jan Šteigl
Nástupce Libuše Ludíková

člen Zastupitelstva Olomouckého kraje
Ve funkci:
2008 – 2012
Stranická příslušnost
Členství ČSSD

Narození 6. října 1937 (81 let)
Československo Vracov, Československo
Národnost česká
Profese politik, vš. pedagog
Ocenění Cena města Olomouce (2005)
Nositel Velkého záslužného kříže Republiky Rakousko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Mezihorák (* 6. října 1937,[1] Vracov) je český politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 61 - Olomouc, bývalý děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého, bývalý zastupitel Olomouckého kraje, Olomouce a člen ČSSD.

Vzdělání, profese a rodina[editovat | editovat zdroj]

V 60. letech působil na katedře společenských věd UP , za angažovanost v reformním procesu roku 1968 a za odpor proti sovětské okupaci z univerzity vyloučen. Mezi lety 1970–1989 vyučoval na Střední průmyslové škole strojnické Olomouc. V sametové revoluci byl mluvčím olomouckého OF Po roce 1989 se mohl vrátit na UP a stal se prorektorem pro rehabilitaci. Na filozofické fakultě UP založil katedru evropských studií- první toho druhu v postkomunistických zemích , habilitoval se a poté byl jmenován profesorem historie. Zabývá se především československou historií, evropanstvím a dějinami evropské integrace[2] (např. knižně zpracoval nacistickou moravskou kolaboraci a pokusy o Velké Slovensko , v Radě Evropy byla prezentována jeho kniha Gallery of great Europeans). V letech 19911997 a 20032006 zastával funkci děkana Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. [3]Univerzita v Pécsi mu udělila čestný doktorát.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 1996 kandidoval do senátu, skončil na třetí pozici s 23,20 % hlasů.[4] Ve volbách 1998 se stal členem horní komory českého parlamentu, když v obou kolech porazil občanského demokrata Jana Hálka. V senátu se angažoval ve Výboru pro evropskou integraci, zastával funkci místopředsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, kterým byl do roku 2000, byl také členem Parlamentního shromáždění Rady Evropy. V letech 2000-2004 předsedal Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ve volbách 2004 svůj mandát neobhajoval.[5]

Ve volbách 2004 kandidoval do Evropského parlamentu, ovšem z 8. místa kandidátky nebyl zvolen.[6]

V letech 20082012 zasedal v zastupitelstvu Olomouckého kraje.[7]

Od roku 2006 do roku 2014 byl zastupitelem města Olomouce.[8]

Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Dělnické hnutí a KSČ na jihovýchodní Moravě v letech 1921-1924. Praha : SPN, 1968.
  • Malá encyklopedie velkých Evropanů. Olomouc : Votobia, 1995.
  • Průvodce evropanstvím. Olomouc : Alda, 1997.
  • Hry o Moravu. Separatisté, iredentisté a kolaboranti 1938-1945. Praha : Mladá fronta, 1997.
  • Evropanství a integrace. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2001.
  • Galerie velkých Evropanů. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2002.
  • Padesát německých Olomoučanů. Fünfzig deutsche Olmützer. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2004. (s M. Hořínkem)
  • Sept siècles d’européanisme. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2004.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výpis z OŘ
  2. Profil na webu Národní knihovny
  3. HELCL, Roman. Rektora nevybrali, volby se budou opakovat. Mladá fronta DNES. 8-10 2009, s. 1. ISSN 1210-1168. 
  4. Volby 1996
  5. toš. Senátní kandidáti se utkali v debatě. Mladá fronta DNES. 6-10 2004, s. 3. ISSN 1210-1168. 
  6. Volby 2004
  7. [1]
  8. [2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]