František Kravák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Kravák
František Kravák - důstojník prvorepublikové armády
František Kravák - důstojník prvorepublikové armády
Narození 10. září 1889
Mostkovice, Markrabství moravské, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. května 1943 (ve věku 53 let)
věznice Plötzensee, Berlín, Německo
Civilní činnost účetní a obchodní zástupce firmy Baťa
Vojenská kariéra
Hodnost brigádní generál
(divizní generál in memoriam)
Doba služby 1914 - 1943†
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Složka Rakousko-uherská armáda (1909-1910; 1914)
Československé legie (1916-1920)
Československá armáda (1920-1943)
Obrana národa (1939-1943)
Jednotka c. a k. pěší pluk č. 55
1. čs. střelecký pluk
6. čs. střelecký pluk
Pěší pluk 6
Vojenská akademie v Hranicích (profesor pěchotní taktiky)
Pěší pluk 27 (zástupce velitele)
Velel III. prapor pěšího pluku 6
Škola pro důstojníky pěchoty v záloze Olomouc
Pěší pluk 3
Škola pro velitele pěších rot, učiliště Milovice
Pěší pluk 6
2. pěší brigáda
I./1. (pěchotní) oddělení MNO
20. pěší divize (1938)
Oblastní velitelství ON pro střední a severozápadní Čechy
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy bitva u Bachmače
Vyznamenání Československý válečný kříž 1939
Řád sv. Stanislava
Medaile Jana Žižky z Trocnova

František Kravák (10. září 1889 Mostkovice[1]24. května 1943 BerlínPlötzensee) byl důstojníkem československých legií, československé armády a významnou osobností protifašistického odboje v řadách Obrany národa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu na prostějovské reálce (1901 – 1909) absolvoval jako jednoroční dobrovolník školu pro důstojníky v záloze a do mobilizace v roce 1914 pracoval u firmy Baťa. Na ruské frontě přeběhl 28. 12. 1914 u Tarnowa k Rusům a do 28. 2. 1916 pobýval v zajateckých táborech v Kazalinsku a v Taškentu. Přihlásil se do legií a v Kyjevě nastoupil 23. 6. 1916 činnou službu u Prvního československého střeleckého pluku.[2] Později byl odbočkou Československé národní rady pověřen náborem nováčků v zajateckých táborech. Jako velitel čety v hodnosti podporučíka se zúčastnil bitvy u Bachmače a po dalších bojových zkušenostech se dostal až na sibiřskou magistrálu.

Do Československa přicestoval v roce 1920 v hodnosti majora ruských legií a působil pak jako vojenský pedagog v Olomouci a v Hranicích na Moravě. Později působil ve velitelských funkcích v Olomouci a od roku 1937 na ministerstvu obrany, kde se později podílel na organizaci odchodu bývalých důstojníků do zahraničí a jejich umísťování ve státní správě s přihlédnutím k potřebám odboje.

Jako příslušník Obrany národa dostal, po odhalení odhalení stop k organizaci Gestapem a následné vlně zatýkání, od velitele ON, generála Bílého,[2] pokyn k emigraci, byl však při pokusu o přechod hranice u Strážnice zatčen a až do své smrti vězněn. 18. ledna 1943 byl odsouzen k trestu smrti a v květnu téhož roku popraven. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinné hrobky v Mostkovicích až 13. června 2011.

Na jeho rodném domě je umístěna pamětní deska, jejímž autorem je sochař a medailér Jan Tříska.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

* 1918 - Medaile Jana Žižky z Trocnova Medaile Jana Žižky z Trocnova
* 1919 - RUS Order św. Stanisława (baretka).svg Řád sv. Stanislava III. stupně s meči a mašlí
* 1920 - TCH CS revolucni medaile BAR.svg Československá revoluční medaile
* 1921 - Czechoslovak War Cross 1918 Bar.png Československý válečný kříž 1914-1918
* 1921 - World War I Victory Medal ribbon.svg Československá medaile Vítězství
* 1946 - Czechoslovak War Cross 1939-1945 Bar.png Československý válečný kříž 1939 (i.m.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Mostkovice
  2. a b STEHLÍK, Eduard. KRAVÁK František. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 150-151.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]