František Škroup
| František Škroup | |
|---|---|
 František Jan Škroup na kresbě Jana Vilímka | |
| Rodné jméno | František Jan Škroup |
| Narození | 3. června 1801 Osice, Svatá říše římská |
| Úmrtí | 7. února 1862 Rotterdam, Nizozemsko |
| Národnost | česká |
| Povolání | hudebník, dirigent, skladatel |
| Rodiče | Dominik Josef Škroup |
| Příbuzní | otec Dominik Josef Škroup bratr Jan Nepomuk Škroup |
| Významná díla | Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, hudba (více) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Jan Škroup (3. června 1801, Osice [u Hradce Králové], Svatá říše římská [České království] – 7. února 1862, Rotterdam, Nizozemsko) byl český hudebník, dirigent a hudební skladatel.
Život
Narodil se v rodině osického kantora a skladatele Dominika Josefa Škroupa jako páté dítě. První seznámení s hudbou dostal u svého otce a od svých 8 let již veřejně vystupoval s hrou na flétnu. Již v letech 1812 – 1813 byl vokalistou v pražské Loretě a Týnském chrámu. V letech 1814 až 1819 studoval na gymnáziu v Hradci Králové. Následně se odebral do Prahy, kde absolvoval dva roky studia filosofie a v roce 1822 začal studovat na pražské universitě práva [1]. Aby si na své studium vydělal, vyučoval hudbě a zpěvu a vypomáhal ve sboru Stavovského divadla. Studia však nedokončil. V Praze se stýkal s již dnes zapomenutým skladatelem Janem Aloisem Jelenem.
Brzo se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper.
23. prosince 1823 byla ve Stavovském divadle hrána česky tehdy oblíbená opera rakouského skladatele Josefa Weigla Rodina švejcarská, kterou do češtiny přeložil básník a posluchač filosofie Simeon Karel Macháček. Opera byla provedena ochotníky, ale její úspěch (i finanční) přispěl k tomu, že od té doby bylo Stavovské divadlo otevřeno i pro další česká představení. Úspěch této a dalších oper zpívaných česky byl pro něj podnětem ke zkomponování první české opery Dráteník na libreto J. K. Chmelenského. Opera byla poprvé provedena s velkým úspěchem ve Stavovském divadle 2. února 1826. Povzbuzen jejím úspěchem začal komponovat další opery na Chmelenského české texty – Oldřich a Božena, Libušin sňatek. Tyto opery však již nedosáhly takového úspěchu.
V roce 1827 byl jmenován druhým kapelníkem Stavovského divadla, v roce 1837 se pak stal jeho prvním kapelníkem. Tím byl pak po dobu 20 let. Nesmrtelnost mu zajistila hudba ke frašce Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, ve které při premiéře konané 21. prosince 1834 poprvé zazněla píseň slepého žebráka Mareše Kde domov můj, která se později stala českou národní hymnou.
Byl výborným dirigentem a za svého působení ve Stavovském divadle nacvičil mnoho klasických oper, skládal řadu předeher a scénických hudeb k některým hrám a fraškám. Získal si také zásluhy jako skladatel českých písní a sborů. V letech 1836–1845 působil jako varhaník synagogy v Dušní ulici (Praha).
V roce 1857 byl po 30 letech působení ve Stavovském divadle propuštěn a dán do penze pro neúspěch svých oper a pro neshody s tehdejším ředitelem divadla Stõgrem. Otevřel si pěveckou školu, kde v letech 1857 – 1859 vyučoval. Jeden rok byl i ředitelem Žofínské akademie [1]. V roce 1860 přijal místo kapelníka u německé opery ve městě Rotterdamu. Po necelých dvou letech zde 7. února 1862 zemřel a je pohřben na rotterdamském protestantském hřbitově.
Jeho první manželkou byla zpěvačka Vilemína Škroupová, rozená Koudelková, se kterou měl dvě dcery. Jeho druhá žena, Karolina Kleinwächterová, byla dcerou bankéře a ředitele Pražské paroplavební a plachetní společnosti Karla Kleinwächtera a vnučkou podnikatele Karla Antona Ballabena, mj. majitele usedlosti Balabenka. Ze sedmi dětí vynikl syn Alfréd, pozdějšího skladatele a dirigenta.[2]
Často pobýval v Trnové nad Vltavou, nejprve u místního faráře, později na velkostatku patřícímu k nejstarší české rolnické škole, který zde roku 1838 koupil jeho bratr Václav Škroup. Podle Františka Škroupa je pojmenovaná nedaleká Škroupova vyhlídka na vltavské údolí (podle trnovské tradice právě v Trnové vznikl nápěv písně Kde domov můj) a Trnová nechala na počest jeho zdejších pobytů vydat turistickou známku.[3][4]
Dílo
Jako pěvec působil jako tenor a baryton. Jako vedoucí muž opery Stavovského divadla má velkou zásluhu na tom, že právě v tuto dobu se v Praze hráli (poprvé) významní hudební skladatelé, např. Richard Wagner (Škroup se zasloužil o uvedení Wagnerovy opery Tannhäuser 25. listopadu 1854 ve Stavovském divadle, která je zajímavá také tím, že se jednalo o první provedení Wagnerovy opery na území Rakouského císařství).[5] Podle mínění odborníků byli hráni ve slušné kvalitě.
Většina jeho děl jsou opery, které na české poměry měly velice slušnou úroveň, na světové poměry však rozhodně nestačily a nelze tvrdit, že by zasáhl do světové hudby. Skládal jak na české, tak na německé texty.
- Dráteník, 1825, premiéra byla 2. února 1826, tato zpěvohra bývá tradičně považována za počátek české opery. Libreto k ní napsal J. K. Chmelenský. F. Škroup zde zpíval hlavní roli.
- Oldřich a Božena, česká premiéra roku 1828, poté hrána ještě roku 1847. Německy byla tato opera hrána pod názvem Uldarich a Božena a premiéru měla v r. 1833.
- Der Prinz und die Schlange, premiéra 1829, česky pod názvem Princ a had neb Amor mezi Amazonkami roku 1835
- Die Drachenhöhle, premiéra 1832
- Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka, hudba
- Libušin sňatek, premiéra 1835, s velkými změnami uvedena znovu 1850 (prakticky jde o nové dílo)
- Pouť k chrámu umění, 1846
- Columbus, napsáno 1855, premiéra v českém překladu F. Pujmana 1942, německy nebylo hráno
Složil hudbu k písni Kde domov můj.
Dále byl redaktorem sbírky Věnec ze zpěvů vlasteneckých, 1839.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 491
- ↑ http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/trnova/rodokmen.htm
- ↑ Historie obce Trnová, Trnovská krčma
- ↑ Průvodce Okolo Brd: Trnová: Osobnosti – František Škroup (1801-1862), Prostor o. p. s. – architektura, interiér, design, text nedatován
- ↑ KUČERA, Jan Pavel. Drama zrozené hudbou : Richard Wagner. Praha: Paseka, 1995. 266 s. ISBN 80-7185-002-0. S. 124.
Literatura
- František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 82, ISBN 80-200-0782-2
- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 24, 26
- Josef Hutter, Zdeněk Chalabala: České umění dramatické, Část II. – zpěvohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 43–8
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 196
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490–2
- Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 361
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Škroup na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Škroup
