Přeskočit na obsah

Fou Ts'ong

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fou Ts'ong
Fou Ts'ong (1965)
Fou Ts'ong (1965)
Základní informace
Narození10. března 1934
Šanghaj
Úmrtí28. prosince 2020 (ve věku 86 let)
Londýn
Příčina úmrtícovid-19
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel a klavírista
Nástrojeklavír
Oceněníčestný doktor Hongkongské univerzity (1983)
Manžel(ka)Zamira Menuhin (1960–1969)
Patsy Toh (1987–2020)
DětiLin Siao Fou-Menuhin
RodičeLei Fu a Zhu Meifu
SídloLondýn
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fou Ts'ong (Čínsky: 傅聰; Pchin-jinem: Fù Cōng; českou transkripcí jména Fu Cchung; 10. března 1934 – 28. prosince 2020) byl čínsko-britský klasický klavírista,[1][2][3] první pianista čínského původu, který dosáhl mezinárodního uznání.[4][5][6] Do popředí zájmu se dostal poté, co vyhrál třetí cenu a Cenu Polského rozhlasu za nejlepší provedení Chopinových mazurek na V. mezinárodní Chopinově klavírní soutěži v roce 1955; i později zůstal známým interpretem Chopinovy hudby.[6][7]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Fou Ts'ong se narodil v Šanghaji 10. března 1934 v rodině intelektuálů; měl bratra jménem Fu Min a jeho otec byl překladatel Fu Lej.[8] Fouovi rodiče byli za kulturní revoluce šikanováni, pročež v září 1966 spáchali sebevraždu.[6][9]

Fou začal studovat hru na klavír u Maria Paciho, italského zakladatele Šanghajského symfonického orchestru.[2] V roce 1951 debutoval ve svém rodném městě Šanghaji provedením Beethovenova Klavírního koncertu č. 5.[10] Úředníci v Pekingu pak Foua vybrali, aby se účastnil klavírních soutěží ve východní Evropě.[11] V roce 1953 získal třetí cenu na Mezinárodní soutěži Georga Enesca.[12] Téhož roku, ve věku devatenácti let,[6] se přestěhoval do Evropy, aby pokračoval ve studiu na Státní hudební škole ve Varšavě (nyní Univerzita Fryderyka Chopina ve Varšavě) u Zbigniewa Drzewieckého. V roce 1955 získal Fou třetí cenu a Cenu Polského rozhlasu za nejlepší podání Chopinových Mazurek na V. mezinárodní Chopinově klavírní soutěži.[10][13] Během studií ve Varšavě Fou koncertoval ve východní Evropě.[10]

Mario Paci (střed druhé řady) se svými kolegy a studenty v Šanghaji roku 1945. V první řadě jsou dva jeho nejmladší studenti: Fou (vpředu vlevo) a Wu Yili (vpředu vpravo).

V roce 1958 nebo 1959 se Fou natrvalo usadil v Londýně[6][14] a brzy začal koncertovat po západní Evropě a Spojených státech.[6] V roce 1959 vystoupil pod Carlem Marií Giulinim v Royal Albert Hall.[15] S Newyorskou filharmonií debutoval v listopadu 1961 pod vedením Paula Paraye v Chopinově Klavírním koncertu č. 2 (op. 21).[5] Harold C. Schonberg z The New York Times nazval Foua „poctivým hudebníkem“, ale jinak byl k výkonu kritický a jeho pojetí skladby označil jako „tvrdé a někdy neohrabané, postrádající půvab, šarm a komplexitu, kterou Chopinův koncert f moll vyžaduje“.[5]

V roce 1963 byl Fou nominován na cenu Grammy pro nejslibnějšího nového klasického umělce za nahrávku Scarlattiho sonát.[16] V roce 1964 debutoval recitálem na newyorské radnici. Recenze The New York Times byla příznivější než u jeho debutu s filharmonií, přičemž zaznamenala jeho „obdivuhodný lyrismus“ ve skladbách Mozarta, Schuberta a Debussyho.[17] I později se Fou do New Yorku vracel; Bernard Holland z The New York Times při recenzování recitálu z roku 1987 v sále Alice Tully Hall popsal Foua jako „umělce, který využívá své značné pianistické nadání k dosažení hudebních cílů, a nikoli aby se předváděl“, a zaznamenal jeho „ucho citlivé pro barvy a neuchopitelný dar melodie, umožňující protahovat a stlačovat lineární pohyb, aby ukázal harmonické napětí.“[18] V roce 1967 Fou provedl Griegův klavírní koncert s orchestrem BBC Symphony Orchestra pod vedením Colina Davise v rámci festivalu First Night of the Proms.[19] Zhruba v té době také vystupoval v klavírním triu s Hughem Maguirem a Jacquelinou du Pré.[20] Vystupoval také v Austrálii, Jižní Americe a na Dálném východě.[2]

Fou zůstával spojen s Chopinovou hudbou[6] a jeho recitály často zahrnovaly několik Chopinových děl.[2] Hermann Hesse psal v roce 1960 o Fouově podání Chopina, že překonalo předchozí mistry, Paderewskiho, Fischera, Lipattiho, Cortota. Slyšet Foua, napsal, znamenalo slyšet „čisté zlato“, jak hraje sám Chopin. „Dýchalo to vůní fialek, vůní deště na Mallorce i exkluzivních salonů, zvonilo to melancholií i duchem módy, rytmická struktura byla stejně jemná jako dynamika. Byl to zázrak.“[21] James Methuen-Campbell ve Fouově heslu v Grove's Dictionary také vyzvedává jeho interpretace Debussyho, Mozarta a pozdního Schuberta a zdůrazňuje jeho „jemný úder a pronikavou citlivost“.[2] Fouova hra získala i chválu od kolegů hudebníků. V roce 1965 Martha Argerichová uznala vliv jeho nahrávek, když vyhrála Mezinárodní Chopinovu soutěž.[10] V roce 1994 Fouovi přátelé a kolegové klavíristé Argerichová, Leon Fleisher a Radu Lupu společně vydali CD s názvem The Pianistic Art of Fou Ts'ong (Klavírní umění Foua Ts'onga); v poznámkách na obalu CD prohlásili Foua za „jednoho z největších klavíristů naší doby".[10] Čínský pianista Lang Lang uvedl Foua jako svůj vzor a pochválil jeho „jedinečné“ chápání hudby.[6]

Mezi další Fouovy nahrávky patří Chopinovy mazurky pro Sony a Mozartův klavírní koncert č. 7 pro tři klavíry s Vladimirem Ashkenazym, Danielem Barenboimem a Anglickým komorním orchestrem.[22][23]

Fou byl členem poroty Hudební soutěže královny Alžběty v letech 1991,[24] 1999,[25] 2003,[26] 2007,[27] a 2010.[15] Působil také v porotě Chopinovy soutěže v letech 1985[28] a 2010[29] a v porotě Mezinárodní klavírní soutěže Paloma O'Shea Santandera v roce 2002.[30]

V letech 1960 až 1969 byl Fou ženatý se Zamirou Menuhinovou, dcerou Yehudiho Menuhina, se kterou měl syna. Jejich manželství skončilo rozvodem. Krátké manželství s Hijong Hyunovou v letech 1973 až 1976 bylo také rozvedeno.[31][11] V roce 1987 se[11] Fou oženil s čínskou pianistkou Patsy Tohovou,[32] se kterou měl syna.[6]

Fou zemřel na Covid-19 v Londýně 28. prosince 2020 ve věku 86 let.[4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fou Ts'ong na anglické Wikipedii.

  1. ↑ CHEN, Guangchen. "Fu Lei and Fou Ts'ong," A New Literary History of Modern China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2017. Dostupné online. ISBN 9780674967915. S. 650–656. 
  2. ↑ a b c d e METHUEN-CAMPBELL, James. The New Grove Dictionary of Music and Musicians. [s.l.]: [s.n.], 20 January 2001. ISBN 9781561592630. DOI 10.1093/gmo/9781561592630.article.10066. Kapitola Fou Ts'ong. (anglicky) 
  3. ↑ HOLLAND, Bernard. Fou Ts'ong Brings His Relaxed Precision to the International Keyboard Festival. The New York Times. 27 July 2006. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. ↑ a b YAN, Alice. Veteran Chinese-born pianist Fou Ts'ong, 86, dies of Covid-19. South China Morning Post. 29 December 2020. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. 
  5. ↑ a b c SCHONBERG, Harold C. Music: Chinese Pianist; Fou Ts'Ong Appears With Philharmonic. The New York Times. 18 November 1961. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h i Renowned Chinese pianist Fou Ts'ong dies of Covid-19. BBC News. 29 December 2020. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. (anglicky) 
  7. ↑ QUEIRÓS, Luís Miguel. Morreu Fou Ts'ong, o luminoso intérprete chinês de Chopin. Público. 29 December 2020. Dostupné online [cit. 30 December 2020]. (portugalsky) 
  8. ↑ Spirit of Fu Lei is alive and well in Zhoupu [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ 傅雷夫婦"葉落歸根"骨灰落葬浦東 傅敏致辭. sh.eastday.com [online]. [cit. 2024-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. 
  10. ↑ a b c d e Fryderyk Chopin - Information Centre - Fou Ts'ong - Biography [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c QIN, Amy. Fou Ts'ong, Pianist Whose Family Letters Inspired a Generation, Dies at 86. The New York Times. 31 December 2020. Dostupné online [cit. 31 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  12. ↑ Chopin Competition 2015 – Juror [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ HILLÉRITEAU, Thierry. Le pianiste Fou Ts'ong succombe à son tour au Coronavirus. Le Figaro. 28 December 2020. Dostupné online [cit. 30 December 2020]. (francouzsky) 
  14. ↑ OESTREICH, James R. Classical Music in Review. The New York Times. 3 February 1993. Dostupné online [cit. 28 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  15. ↑ a b Jury [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  16. ↑ Fou Ts'ong [online]. Grammy Awards, 19 November 2019 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ FOU TS'ONG, PIANIST, PLAYS IN TOWN HALL. The New York Times. 20 March 1964. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  18. ↑ HOLLAND, Bernard. PIANO: FU TS'ONG. The New York Times. 2 April 1987. Dostupné online [cit. 29 December 2020]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  19. ↑ Prom 01 - First Night of the Proms 1967 [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Hugh Maguire [online]. 17 June 2013 [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Citation / Fou Ts'ong - 118th Congregation(1983) [online]. Dostupné online. 
  22. ↑ Mozart: Piano Concertos Nos. 7 & 10 [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Chopin: Mazurkas / Fou Ts'ong [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ Jury [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  25. ↑ Jury [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  26. ↑ Jury [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  27. ↑ Jury [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (francouzsky) 
  28. ↑ Chopin Competition 2015 – Previous Edition [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ Chopin Competition 2015 – Previous Edition Jurors [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  30. ↑ Winners, Jury and Artistic Guests [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ OBITUARIES, Telegraph. Fou Ts'ong, Chinese-born pianist and interpreter of Chopin who made his name in the West – obituary. The Telegraph. 2020-12-31. Dostupné online [cit. 2021-01-01]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  32. ↑ Patsy Toh [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fou_Ts%27ong&oldid=24421560“