Ferenc Toldy
| Ferenc Toldy | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Franz Karl Joseph Schedel |
| Narození | 10. srpna 1805 Budín, Rakouské císařství (Uhersko) |
| Úmrtí | 10. prosince 1875 (ve věku 70 let) Budapešť, Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Kerepesi temető, Budapešť |
| Povolání | literární historik a kritik, profesor |
| Národnost | rakousko-maďarská |
| Alma mater | Královská uherská univerzita |
| Témata | Maďarská literatura, literární kritika, literární historie a hungarologie |
| Literární hnutí | romantismus |
| Děti | István Toldy László Toldy |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferenc Toldy (10. srpna 1805, Budín, nyní Budapešť – 12. října 1875, Budapešť) byl maďarský literární historik a kritik nazývaný otcem maďarské literární historie. Společně s Mihálym Vörösmartym a Jószefem Bajzou patřil k nejvýznamnějším propagátorům romantických tendencí v maďarské literatuře.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako Franz Karl Joseph Schedel. Jeho rodiče byli sice Rakušané, ale Franz (Ferenc) získal vzdělání v maďarštině a roku 1847 přijal jméno Toldy, které používal jako pseudonym v začátcích své literární dráhy.[2]
Roku 1822 ukončil studium filosofie a roku 1827 medicíny na univerzitě v Pešti. Pracoval sice zpočátku jako lékař, ale brzy se začal zabývat především literaturou, o kterou se intenzivně zajímal již při studiích. Roku 1822 přeložil do maďarštiny Isokratovu řeč Paraenesis ad Demonicum. Stal se blízkým přítelem spisovatele Jószefa Bajzy. Ferenc Kazinczy mu zprostředkoval kontakt s Károlym Kisfaludym, s jehož almanachem Aurora spolupracoval.[2]
Po ukončení studií cestoval po Evropě, navštívil Berlín, Londýn, Paříž i Prahu a udržoval písemné styky s Václavem Hankou. Po návratu do vlasti roku 1830 se stal členem Uherské akademie věd a roku 1835 jejím sekretářem. Roku 1836 se stal zakládajícím členem Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti, pojmenovaná po Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Společně s Bajzou a Vörösmartym redigoval do roku 1843 časopis Athenaeum. Přestože jeho hlavním zájmem byla literatura, vyučoval v letech 1833–1844 dietetiku na pešťské univerzitě.[3] Roku 1843 byl jmenován ředitelem Univerzitní knihovny a v roce 1861 se stal profesorem maďarského jazyka a literatury na pešťské univerzitě. Od roku 1873 byl prezidentem Kisfaludyho společnosti.[2]
Byl třikrát ženat a se svými manželkami měl sedm dětí.[4] Jeho syn István Toldy (1844–1879) byl rovněž spisovatelem a další syn László Toldy (1846–1919) byl historikem a filosofem.[1]
Toldy je zakladatelem maďarské vědecké literární historie a významným organizátorem maďarského literárního života. Literární historii chápal jako součást všeobecných kulturních dějin a zdůrazňoval historický základ literárního dění. Vycházel z romantické estetiky německého spisovatele Jeana Paula[1] a svou propagací romantismu překročil hranice osvícenství. Správně zdůraznoval subjektivitu romantických děl, oceňoval velkou roli, kterou v nich hraje fantazie, a uctíval tvůrčí volnost génia.[2]
Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Handbuch der Ungarischen Poesie (1827–1828, Příručka maďarské poezie), německy, dva díly. Napsání příručky, která obsahovala maďarské ukázky s německými překlady, krátký přehled literatury a stručné biografe spisovatelů, bylo vedeno snahou o propagaci maďarské literatury v zahraničí.
- Aesthetikai Levelek Vörösmarty Mihály Epikus Munkáiról (1827, Estetické dopisy o epických dílech Mihálye Vörösmartyho).
- A magyar nemzeti irodalom története (1851, Dějiny maďarské národní literatury), dějiny jsou dovedeny do roku 1526.
- A magyar költészet története (1854, Dějiny maďarské poezie).
- A magyar nemzeti irodalom története a legrégibb időktől a jelen korig, rövid előadásban (1864–1865, Stručný nástin dějin maďarské národní literatury od nejstarších dob do současnosti), dva díly.
- A magyar költészet kézikönyve (1876, Příručka maďarské poezie), pět dílů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 342–343.
- ↑ a b c d A magyar irodalom története – Toldy Ferenc
- ↑ Ottův slovník naučný. 25. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 508-509.
- ↑ Ferenc Toldy - Geni.com
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferenc Toldy na Wikimedia Commons 
Dílo Szerző:Bajza József ve Wikizdrojích (maďarsky)- (maďarsky) Toldy – Magyar Katolikus Lexikon
- (anglicky) Hungary – Encyclopedia of Romantic Nationalism in Europe
