Isokratés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Isokratés
Isocrates pushkin.jpg
Narození 436 př. n. l.
Athény
Úmrtí srpen 338 př. n. l. (ve věku 97–98 let)
Athény
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isokratés (řecky Ισοκράτης, 436 př. n. l.338 př. n. l.) byl řecký řečník, teoretik rétoriky a významnou osobností tehdejších Athén.

Život a přínos[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v bohaté athénské rodině, ale během Peloponéských válek přišel o majetek.

Byl žákem Gorgiovým a stal se jednou z nejvýznamnějších osobností antické rétoriky. Oceňoval ho např. i Aristotelés a Marcus Tullius Cicero. V roce 390 př. n. l. otevřel v Aténách řečnickou školu. Svůj předmět chápal jako komplexní výchovu občana a politika a nenazýval ho "rétorika", nýbrž "filosofie". Byl přesvědčen, že výchovný úspěch závisí na třech věcech: (1) přirozeném nadání žáka, (2) výkladu a příkladu učitele, (3) praktickém cvičení. Na rozdíl od Platóna neuznával, že je možné dosáhnout absolutního poznání (epistémé), a za cíl výchovy proto pokládal umění odůvodnit názor (doxa) a mít vnímavost pro situační vhodnost (kairos). Úlohu v jeho výchově hrálo zřejmě i studium vzorů mezi politiky z athénských dějin.

Za nejlepší formu státního zřízení viděl monarchii. Také byl velkým obdivovatelem makedonského krále Filippa II. a spatřoval v něm největší šanci na sjednocení Řecka a postavení se svým nepřátelům (Peršanům)

Isokratés rozvedl termíny situační vhodnost (kairos) a vhodnost výrazu (prepon) přejaté od svého učitele Gorgia. Isokratés hraje roli v dějinách vývoje řeckého prozaického stylu. Jeho styl je charakteristický užíváním period a paralelismů a vyhýbáním se hiátu.

Dochovalo se 30 Isokratových spisů: 6 soudních řečí, 15 řečí, které nebyly určeny pro soudní spory (výchovné, poradní a oslavné) a 9 dopisů. Isokratés sám nebyl aktivním řečníkem. Své řeči Isokratés veřejně nepřednášel, ale vydával je v písemné formě. Ovlivnil dění v tehdejším světě svými Dopisy Filippovi, ve kterých mu radil, jak postupovat při dobývání, Řecka, při vedení boje a kralování. Tyto spisy spolu s Xenofónovými díly poskytly makedonskému králi největší inspiraci v jeho jednáních a řídil se jimi až do konce života. Čerpal z nich a vedl se jimi i Alexandr Veliký.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Isokratous Apanta, 1570

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bryant, Donald C., ed. Ancient Greek and Roman Rhetoricians: A Biographical Dictionary. Columbia, MO 1969.
  • Euken, Ch. Isokrates (Berlin/New york) 1983.
  • Isocrates. Volumes I and II, translated by George Norlin. Volume III, translated by Larue van Hook. Loeb Classical Library, London, 1928, 1929, 1945.
  • Isocrates. The Rhetorical Tradition. Second Edition. Ed. Patricia Bizzell and Bruce Herzberg. Bedford/St. Martin's, Boston, 2001.
  • Isocrates II, translated by Terry Papillon. University of Texas Press-Austin, 2004.
  • Livingstone, Niall A Commentary on Isocrates' Busiris. (Brill) 2001. The first scholarly commentary on Busiris.
  • Poulakos, T. Speaking for the Polis: Isocrates' Rhetorical Education (South Carolina) 1997.
  • Too, Y.L. The Rhetoric of Identity in Isocrates (Cambridge) 1995.
  • Usener, S.Isokrates, Platon und ihre Publikum (Tübingen) 1994.
  • Isokratés,Tribuni výmluvnosti; Odeon; 1974

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]