József Bajza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jószef Bajza
Bajza Morelli.jpg
Narození 31. ledna 1804
Szűcsi, Rakouské císařství (Uhersko)
Úmrtí 3. března 1858 (ve věku 54 let)
Pešť, Rakouské císařství (Uhersko)
Místo pohřbení Kerepesi temető, dnes Budapešť
Povolání spisovatel, literární kritik a teoretik
Národnost maďarská
Alma mater Královská uherská univerzita
Témata Maďarská literatura
Literární hnutí romantismus
Manžel(ka) Julianna Csajághy (1817-1887)[1]
Děti Lenke, Jenő, Irén[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jószef Bajza (31. ledna 1804, Szűcsi, Hevéská župa3. března 1858, Pešť, nyní Budapešť) byl maďarský spisovatel, literární kritik a teoretik, společně s Mihálym Vörösmartym a Ferencem Toldym nejvýznamnější propagátor romantických tendencí v maďarské literatuře.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

József Bajza, litografie Miklóse Barabáse z roku 1830

Pocházel ze vzdělané šlechtické rodiny. V letech 18221824 vystudoval práva na univerzitě v Pešti. Od roku 1823 spolupracoval s almanachem Aurora Károla Kisfaludyho, který po jeho smrti sám až do roku 1837 redigoval. Roku 1829 se v Pešti stal advokátem, ale věnoval se především estetice, literatuře a historii. Roku 1832 se stal členem Uherské akademie věd a roku 1836 se stal zakládajícím členem Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti, pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. V letech 1837-1838 působil jako prvním ředitel maďarského Národního divadla a v této funkci podporoval především původní maďarskou produkci. Založil rovněž časopis Athenaeum, který společně s Vörösmartym a Toldym redigoval do roku 1843.[3]

Roku 1848 jej Lajos Kossuth jmenoval redaktorem svých politických novin Kossuth Hirlapja. Po porážce maďarské revoluce se proto musel skrývat a teprve roku 1851 se mohl vrátit do vlasti. V zimě roku 1852 u něho projevila nevyléčitelná duševní choroba, žil proto až do své smrti v ústraní.[3][4]

Bajza začínal jako básník, když roku 1835 vydal své Versei (Básně), kterými se zařadil mezi přední maďarské lyriky. Kromě toho přeložil několik dramat, včetně prací Herdera, Goetheho a Uhlanda. Snažil se však především o vytvoření objektivní a teoreticky fundované maďarské literární a divadelní kritiky, za jejíhož zakladatele je považován. Zdůrazňoval vlasteneckou funkci literatury a vyzvedával francouzské romantické drama pro jeho demokratický duch oproti dramatu německému. Pro své názory byl napadán jako politický ultraliberál.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rukopis básně Král z roku 1844
Bajzův hrob v Budapešti
  • Az epigramma teoriája (1828, Teorie epigramu).
  • A román költésről (1833, O skládání románu).
  • As Apotheózis (1834, Apoteóza), báseň.
  • Versei (1835, Básně).
  • Dramaturgiai és logikai leckék, magyar színházbírálók számára (1836, Dramaturgie a logické lekce pro kritiky maďarského divadla).
  • Szózat a Pesti Magyar Színház ügyében (1839, Výzva ve věci Maďarského divadla v Pešti).
  • Történeti Könyvtár (1843-1845, Historická knihovna), šest svazků.
  • A királyra (1844, Král), báseň.
  • Uj Plutarch (1845-1847, Nový Plutarch).
  • Nemzetiség és nyelv (1846, Národnost a jazyk).
  • Világtörténet' (1847, Všeobecné dějiny).
  • Nyugtalanság (1851, Neklid), báseň.
  • Összegyűjtött munkái (1852, Sebraná díla), dva svazky.
  • Összegyűjtött munkái (1861-1863, Sebraná díla), vydáno posmrtně, šest svazků

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b József Bajza - Geni.com
  2. a b RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 386 s. cnb000160225. S. 37. 
  3. a b Ottův slovník naučný. 3. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1996. S. 110-111.
  4. HEGEDÜS, Géza. A magyar irodalom arcképcsarnoka on Magyar Elektronikus Könyvtár, S. 146-147

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]