Přeskočit na obsah

Ferdinand Vix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fernand Vix
Narození26. října 1876
Štrasburk
Úmrtí21. března 1941 (ve věku 64 let)
Neuilly-sur-Seine
Národnostfrancouzská
Povolánívoják
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie (1920)
komandér Řádu čestné legie (1932)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Vix též Fernand Vix (26. října 1876 Sand21. března 1941 Neuilly-sur-Seine) byl francouzský důstojník, který byl významnou postavou v Maďarsko-československé válce. V letech 1918-1919 byl šéfem budapešťské vojenské komise spojeneckých mocností. Proslul zejména tzv. Vixovou nótou, kterou požadoval stažení maďarských vojsk ze Slovenska a určoval demarkační linii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mladí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 26. října 1876 v alsaském městě Sand. Jeho mládí probíhalo v období, kdy bylo Alsasko pod nadvládou Německého císařství.[1] V roce 1898 dokončil prestižní vojenskou akademii v Saint-Cyr v hodnosti poručíka. Poté sloužil v různých funkcích v námořní pěchotě.

Období Maďarsko-československé války[editovat | editovat zdroj]

Jako štábní důstojník patřící k francouzským koloniálním jednotkám sloužil na konci první světové války v ústředí francouzské východní armády v Bělehradě v hodnosti podplukovníka. Dne 26. listopadu 1918 večer dorazil do Budapešti jako šéf vojenské mise Entente, kterou do Maďarska vyslal generál a velitel armády Paul Prosper Henrys. Mise se účastnili především francouzští vojáci, ale součástí mise byli také angličtí, srbští, italští a američtí vojáci. Přestože jeho jméno bylo spojeno s nótou z 20. března 1919 obsahující popis upravené rumunsko-maďarské demarkační linie, během svého působení v Budapešti předal ještě několik nót. Nejdůležitější z nich jsou:

  • List vyzývající maďarskou vládu k evakuaci Slovenska (3. prosince 1918)
  • Seznam, který se vzdává etnických hranic a stanoví, že celé Slovensko by mělo být vyklizeno zhruba po linii současné maďarsko-slovenské státní hranice (23. prosince 1918)
  • Poštovní schvalovací seznam linky vyjednaný v dohodě mezi francouzským generálem Henrim Berthelotem a Istvánem Apáthym 31. prosince 1918 (27. ledna 1919)

Po vyhlášení Radní republiky přišla na řadu internace vedoucího mise a jejích členů. Byli neustále obtěžováni, byla jim odebrána auta, zbraně a vybavení, bylo přerušeno telegrafní a telefonní spojení, jejich kancelář byla obsazena a rozbita. Konečně večer 26. března mohli všichni zástupci Dohody opustit maďarské hlavní město vlakem do Segedínu.

Meziválečné období a II. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce působil především u francouzských koloniálních jednotek. 28. února 1928 nabyl hodnosti brigádního generála a stal se přednostou 1. pododdílové skupiny 3. vojenského okruhu (Rouen). V letech 1929-32 sloužil v Levantě v různých funkcích a od července 1932 byl součást dispozičního štábu vrchního velitele levantských vojsk. Dne 20. března 1933 byl povýšen do hodnosti generálmajora koloniálních vojsk a v roce 1935 byl jmenován velitelem 2. senegalské koloniální divize.

Ve druhé světové válce od 2. září do 24. listopadu 1939 vykonával funkci velitele 54. pěší divize, aktivní v údolí Oise, ale brzy kvůli své nemoci byl přeložen do zálohy.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 21. března 1941 na předměstí Paříže Neuilly-sur-Seine.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Alsace-Lorraine. www.britannica.com [online]. 2024-05-31 [cit. 2024-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]