Ferdinand Veverka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka
Ferdinand Veverka

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Stranická příslušnost
Členství nár. soc.

Narození 29. ledna 1887
Bělá pod Bezdězem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. dubna 1981 (ve věku 94 let)
Paříž
FrancieFrancie Francie
Choť Kornélie Veverková
Děti Ferdinand Veverka mladší
Profese politik
Commons Kategorie Ferdinand Veverka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Veverka (29. ledna 1887 Bělá pod Bezdězem[1]7. dubna 1981 Paříž[2]) byl český a československý diplomat, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Syn Vojtěcha Veverky (1848 – 1890) a Anny Schneebergerové (1851 – ?), bratranec fotografa Adolfa Schneebergera (1897 – 1977) a účastníka odboje Emila Schneebergera (1900 – 1942), příbuzný MUDr. Václava Lüftnera (1855 – 1925).

Zasedal v Revolučním národním shromáždění[3] za Československou stranu socialistickou (dříve národní sociálové, pozdější národní socialisté). Mandátu se vzdal v červnu 1919. Byl profesí soukromníkem.[4]

Za první republiky působil v diplomatických službách. Zastupoval ČSR na Kubě, v Rakousku, Rumunsku[5], USA a Švýcarsku. Byl stálým delegátem Československa u Společnosti národů.[6]

Vystudoval práva a poté v Paříži absolvoval Institut d'études politiques de Paris. Byl kolegou Edvarda Beneše a přítelem amerického prezidenta Woodrow Wilsona. Jeho manžela Kornélie Veverková byla dcerou Julia Grégra. V roce 1938 koupil zámek, dvůr a pivovar v Dolních Lukavicích. V roce 1945 byl Veverka označen za zrádce a kolaboranta a jeho majetek byl konfiskován. Byl obviněn, že předal československé vyslanectví v Rumunsku německému vyslanci „...slavnostním způsobem ihned po okupaci Čech a Moravy, bez nátlaku rumunské vlády, na prostou žádost německého vyslance a to bez protestu, aniž by vyčkal, jaké stanovisko zaujme ostatní svět“.[7] Do února 1948 ale řízení nebylo ukončeno. Závěrečný výměr ministerstva zemědělství je datován 18. března 1948 a vyzněl pro Veverku negativně. V té době již ale manželé Veverkovi byli v emigraci (odešli do Francie). Ferdinand Veverka se znal s etiopským císařem Haile Selassiem I., který mu tehdy nabídnul práci osobního politického poradce. Působil pak 12 let v Etiopii. Jeho syn Ferdinand Veverka mladší se o zámek v Lukavicích po roce 1989 úspěšně přihlásil a přesídlil zpět do Čech.[8][9] Dcera Kornélie se provdala za Bedřicha Hildprandta, majitele zámku v Blatné.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Bělá pod Bezdězem
  2. http://svk5.svkkl.cz/arl-kl/m-cs/detail-kl_us_auth-p0205552-Veverka-Ferdinand-18871981/
  3. Ferdinand Veverka [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  5. NĚMEČEK, Jan. Soumrak a úsvit československé diplomacie : 15. březen 1939 a československé zastupitelské úřady. Praha: Academia, 2008. 636 s. ISBN 978-80-200-1638-6. S. 307-330. 
  6. Šéfové diplomatických misí [28.10.1918 - 25.2.1948] :: Listings of diplomatic members :: Czechoslovakia (CZK) [online]. valka.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. KADLEC, Petr. Československá zahraniční politika 1945-1950. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jaroslav Cuhra. s. 30. Dostupné online.
  8. BAKALÁŘSKÁ PRÁCE LENKY ŠVAJCROVÉ: DOLNÍ LUKAVICE (2003) [online]. reg424.unas.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-29. (česky) 
  9. Victoria Duphénieux: Doma se mluvilo vždy česky [online]. regionplzen.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  10. Archivovaná kopie. www.pozitivni-noviny.cz [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-31. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]