Ferdinand Jakub Kokořovec z Kokořova
| Ferdinand Jakub hrabě Kokořovec z Kokořova | |
|---|---|
| Nejvyšší podkomoří králové v Čechách | |
| Ve funkci: 1749 – 1771 | |
| Předchůdce | Leopold Ferdinand z Rottalu |
| Nástupce | Jan Nepomuk ze Šternberka |
| Hejtman Žateckého kraje | |
| Ve funkci: 1738 – 1742 | |
| Předchůdce | Karel Breda |
| Nástupce | František Karel de Fin |
| Narození | 1705 |
| Úmrtí | 24. listopadu 1787 (ve věku 81–82 let) |
| Rodiče | Petr František Kokořovec z Kokořova a Eleonora Kokořovcová z Kokořova |
| Příbuzní | Alžběta Eleonora Kokořovcová z Kokořova (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Ferdinand Jakub hrabě Kokořovec z Kokořova (1705 – 24. listopadu 1787) byl český šlechtic z rodu Kokořovců. Od mládí zastával nižší úřady v zemské správě Českého království, nakonec byl dlouholetým podkomořím králové (1749–1771). Vlastnil několik panství v západních Čechách, kde nechal postavit zámek Štědrá. Jako vysoký zemský úředník dlouhodobě pobýval v Praze, kde byl jeho majetkem Palác Kokořovských (dnes sídlo DAMU).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Kokořovců povýšené v roce 1680 do hraběcího stavu,[1] narodil se jako jediný syn nejvyššího mincmistra hraběte Petra Františka Kokořovce (1673–1720) a jeho manželky Eleonory, rozené Hamiltonové.[2] Studoval na Karlově univerzitě, kde dosáhl titulu doktora práv[3] a poté vstoupil do státních služeb. Byl jmenován císařským komorníkem, poté se stal přísedícím zemského soudu a později dosáhl titulu tajného rady. V letech 1738–1742 zastával funkci hejtmana žateckého kraje,[4] poté přesídlil do Prahy a přes dvacet let vykonával úřad podkomořího králové (1749–1771).[5] Z titulu této funkce měl na starosti správu královských věnných měst a podílel se také na tereziánských reformách v ekonomické sféře.
Majetkové a rodinné poměry
[editovat | editovat zdroj]
Po otci byl Ferdinand Jakub dědicem několika panství v západních Čechách. Jednalo se o fideikomis Žlutice-Štědrá, součástí fideikomisu založeného v roce 1698[6] byl i vzdálenější statek Týniště. Svůj majetek rozšířil v roce 1755, kdy po bratranci Františku Ignácovi zdědil třetinu panství Nečtiny na Plzeňsku. Na Nečtinách vládly v té době složité majetkoprávní poměry,[7] Ferdinand Jakub ale od roku 1771 jako poručník spravoval i další dvě třetiny panství za nezletilého Františka de Paulu Kokořovce (1768–1799), takže až do roku 1787 býval označován jako majitel celého panství.[8] V Praze rodině patřil palác na Starém Městě. Rozlehlý barokní objekt v prostoru mezi Karlovou a Řetězovou ulicí, dokončený ještě v době nezletilosti Ferdinanda Jakuba podle projektu Václava Špačka.[9] Po dobu nezletilosti Ferdinanda Jakuba spravovala majetek matka Eleonora, rozená Hamiltonová. Fakticky převzal statky v roce 1724. Nedlouho poté opustil zámek ve Žluticích a v letech 1731–1734 nechal postavit nový zámek ve Štědré.[10] Předpokládaný projektant Tomáš Haffenecker byl pravděpodobně také autorem přestavby kostela sv. Jakuba Většího v Nečtinách.[11] Zámek ve Štědré vyhořel v roce 1747, ale vzápětí byl obnoven a ještě rozšířen. K zámku přiléhala barokní zahrada, v interiérech byla soustředěna hodnotná zámecká obrazárna mimo jiné s díly Petra Brandla.[12][13] Zámek ve Žluticích vyhořel v roce 1767 a poté byl ponechán svému osudu.[14] Ve Žluticích Ferdinand Jakub Kokořovec figuroval jako patron kostela sv. Petra a Pavla a podílel se na jeho stavebních úpravách ve druhé polovině 18. století.[15] Pro Žlutice získal v roce 1740 potvrzení městských privilegií od císaře Karla VI.[16]
Manželství a potomstvo
[editovat | editovat zdroj]Poprvé se oženil v Praze 30. ledna 1731 s hraběnkou Marií Terezií Františkou Colonnovou z Felsu (1709–1766), dcerou Karla Leonarda Colonny z Felsu. Po ovdovění se podruhé oženil v roce 1767 s hraběnkou Marií Annou Michnovou z Vacínova, ovdovělou Bubnovou z Litic (1724–1797).[17] Z druhého manželství pocházel jediný syn Jan Josef Ferdinand (1769–1822).
Díky své první manželce byl švagrem hraběte Karla Josefa Desfourse (1701–1775), majitele Spáleného Poříčí, a Jana Kryštofa z Clamu (1702-1778), předka pozdějších rodin Clam-Gallasů a Clam-Martiniců.
Jeho sestra Alžběta Eleonora (1703–1747) byla manželkou hraběte Karla Goberta z Aspremont-Lyndenu (1703-1749) z významné belgické šlechtické rodiny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 523–524 ISBN 80-7185-200-7
- ↑ Rodokmen Kokořovců in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 442–443
- ↑ BAKEŠ, Martin: Aristokratičtí studenti na Karlo-Ferdinandově univerzitě v letech 1650–1750 (bakalářská práce); Fakulta filozofická Univerzity Pardubice, Pardubice, 2012; s. 46 dostupné online
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; s. 134–135, 248 ISBN 978-80-7469-103-4
- ↑ PALACKÝ, František: Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; Praha, 1941 (edice Jaroslav Charvát); s. 402 dostupné online
- ↑ Tabulka fideikomisů zřízených v letech 1650–1720 v českých zemích in: KUBEŠ, Jiří: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí 1500–1740 (disertační práce); Jihočeská univerzita České Budějovice, 2008; s. 154–155 dostupné online
- ↑ ČERVENKA, Vladimír: Velkostatek Nečtiny 1592–1942; Státní oblastní archiv v Plzni, Plzeň, 2017; s. 12–13 dostupné online
- ↑ Přehled panství a statků v Plzeňském a Klatovském kraji v roce 1757 podle tereziánského katastru in: NETRHOVÁ, Tereza: Struktura feudální držby Plzeňského kraje v pobělohorském období (bakalářská práce); Filozofická fakulta Západočeské univerzity, Plzeň, 2017; s. 41–44 dostupné online
- ↑ Životopis Václava Špačka dostupné online
- ↑ Zámek Štědrá na webu NPÚ dostupné online
- ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV.; Praha, 2000; s. 271 ISBN 80-85983-16-8
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 332–333
- ↑ HIEKE, Karel: České zámecké parky a jejich dřeviny; Praha, 1984; s. 366
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985, s. 418
- ↑ Kostel sv. Petra a Pavla ve Žluticích na webu Památky a příroda Karlovarska dostupné online
- ↑ Archiv města Žlutice dostupné online
- ↑ Rodokmen Michnů z Vacínova in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Praha a okolí; Praha 1987; s. 191