Evropský nacionalismus
Evropský nacionalismus (někdy nazývaný panevropský nacionalismus) je forma nacionalismu založená na panevropské identitě. Od rozpadu Národní strany Evropy v 70. letech se považuje za menšinový směr.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Bývalý vůdce Britského svazu fašistů, Oswald Mosley, vedl Union Movement a obhajoval jeho politiku „ Evropa a národ “ v letech 1948 až 1973. V roce 1950 Mosley spoluzaložil Evropské sociální hnutí a spolupracoval se srovnatelnými skupinami na kontinentu. Organizace zanikla v roce 1957 a byla následována Národní stranou Evropy, která byla založena v roce 1962 Mosleym a vůdci německé nacionalistické Deutsche Reichspartei, Italského sociálního hnutí, Jeune Europe a Mouvement d'Action Civique.[1] Hnutí zůstalo aktivní během 60. let, ale v 70. letech bylo jejími členy rozpuštěno.
Evropská deklarace z roku 1962
[editovat | editovat zdroj]Ve své „Evropské deklaraci“ z 1. března 1962 vyzvala Národní strana Evropy k vytvoření evropského národního státu prostřednictvím společné evropské vlády, voleného evropského parlamentu, stažení amerických a sovětských sil z Evropy a rozpuštění Organizace spojených národů, která by byla nahrazena mezinárodním orgánem vedeným Spojenými státy, Sovětským svazem a Evropou jako třemi rovnými. Územím evropského státu mělo být území všech evropských národů mimo Sovětský svaz, včetně Britských ostrovů, a jejich zámořských majetků.[2]
Současná situace
[editovat | editovat zdroj]V roce 2014 Raphael Schlembach popisuje existenci „formy panevropského nacionalismu — ‚Evropa pro Evropany‘ — která je založena na antiamerikanismu a etnopluralismu“ v rámci „některých částí“ evropského neofašismu.[3] Po rozpadu Národní strany Evropy v 70. letech sice evropské nacionalistické organizace nadále existovaly v menším měřítku, ale žádná skupina již neobhajuje „evropský národní stát“.
Podle vědců nyní bývalé evropské nacionalistické skupiny navrhují evropský etnický federalismus založený na ideologii „evropského kulturalismu“ nebo podle Dimitriho Almeidy prošly „euroskeptickým obratem“, kdy ideologie evropského nacionalismu byla z velké části nahrazena tvrdým euroskepticismem v roce 2010.[4] [5]
Evropský parlament
[editovat | editovat zdroj]Uskupení Identita a Demokracie je krajně pravicová politická skupina Evropského parlamentu založená 13. června 2019.[6][7][8][9][10] Skládá se z nacionalistických, pravicově populistických a euroskeptických národních stran z deseti evropských zemí. Je nástupcem skupiny Evropa národů a svobody, která vznikla během osmého funkčního období Evropského parlamentu. Jejími členy jsou Svobodná strana Rakouska, Vlámský zájem, Svoboda a přímá demokracie, Dánská lidová strana, Konzervativní lidová strana Estonska, Finská strana , Národní sdružení (Francie), Alternativa pro Německo, Lega Nord a Strana pro svobodu. Mezi další nacionalistické strany patří Evropští konzervativci a reformisté (ECR), které rovněž zahrnovaly nacionalistické, pravicově populistické a euroskeptické národní strany z 12 zemí.
Seznam evropských nacionalistických organizací
[editovat | editovat zdroj]Identitářské hnutí · Jeune Europe (Belgie) · Comité de liaison des européens révolutionnaires (Francie) · Parti Communautaire National-Européen (Belgie) · Nouvelle Droite (Francie) · Réseau Radical · Bloc Identitaire · Parti Nationaliste Français et Européen · Imperium Europa (Malta) · le parti des européens (Francie) · Reconquista Europa (Ukrajina)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pan-European nationalism na anglické Wikipedii.
- ↑ GOODRICK-CLARKE, Nicholas. Black Sun. [s.l.]: New York University Press, 2003. S. 30.
- ↑ National Party of Europe. europeanaction.com [online]. [cit. 2022-11-20]. Dostupné online.
- ↑ SCHLEMBACH, Raphael. Against Old Europe: Critical Theory and Alter-Globalization Movements. [s.l.]: Routledge 168 s. Dostupné online. ISBN 978-1-317-18388-4. (anglicky) Google-Books-ID: LMfeCwAAQBAJ.
- ↑ ALMEIDA, Dimitri. The Impact of European Integration on Political Parties: Beyond the Permissive Consensus. [s.l.]: Routledge 218 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-69374-5. (anglicky) Google-Books-ID: zGzZ0MpDjtsC.
- ↑ "Though it took nearly ten years for this Nouvelle Droite to be discovered by the media, its elitist discourse, its claims to be scientific and its emphasis on European culturalism were influential throughout the 1970s in rehabilitating a number of ideas previously held to be indefensible. The New Right's strategy of intellectual rearmament was the polar opposite of commando activism, but continuity of personnel and, in substance (though not in form), of major tenets can be traced back to the OAS and beyond." Vaughan, Michalina, "The Extreme Right in France: 'Lepénisme' or the Politics of Fear" in: Luciano Cheles, Ronnie Ferguson, and Michalina Vaughan (eds.), The Far Right in Western and Eastern Europe (second ed. 1995), pp. 215–233 (p. 219),
- ↑ MEPs create biggest far-right group in European parliament. the Guardian [online]. 2019-06-13 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Far-right forms new group in European Parliament – DW – 06/14/2019. dw.com [online]. [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New European far-right coalition named Identity and Democracy. euronews [online]. 2019-06-13 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bloomberg - Are you a robot?. www.bloomberg.com [online]. [cit. 2022-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Far-right group in EU parliament doubles in strength. France 24 [online]. 2019-06-13 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
