Přeskočit na obsah

Eugen Piret de Bihain

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eugen baron Piret de Bihain
Generál jízdy baron Eugen Piret de Bihain (1883, litografie, Adolf Dauthage)
Generál jízdy baron Eugen Piret de Bihain (1883, litografie, Adolf Dauthage)
Velitel císařské gardy
Ve funkci:
1897 – 1902
PředchůdceErvín hrabě Neipperg
NástupceAnton von Bechtolsheim
Nejvyšší hofmistr arcivévody Albrechta
Ve funkci:
1868 – 1895
PředchůdceMoritz hrabě Braida
Nástupcefunkce zanikla úmrtím arcivévody
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1879), polní podmaršál (1868), generálmajor (1862)
Narození6. června 1821
Pešť
Úmrtí27. srpna 1902 (ve věku 81 let)
Titulbaron
RodičeLajos Piret
Profesedůstojník
Oceněnírytíř Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugen svobodný pán Piret de Bihain (německy Eugen Freiherr Piret von Bihain, maďarsky báró bihaini Piret Jenö) (6. června 1821 Pešť – 27. srpna 1902 Vídeň) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1837, jako důstojník jízdy se vyznamenal v několika válkách a získal řadu ocenění. V letech 1868–1895 byl nejvyšším hofmistrem vrchního velitele rakousko-uherské armády arcivévody Albrechta, dosáhl hodnosti generála jezdectva (1879). V závěru kariéry zastával čestnou hodnost velitele císařské gardy (1897–1902).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z belgického šlechtického rodu usazeného v Uhrách,[1] narodil se jako prostřední ze tří synů polního podmaršála Ludvíka Pireta (1784–1862) a jeho manželky Alžběty, rozené baronky Csekonicsové (1794–1881).[2] Do armády vstoupil jako kadet v roce 1837 k 3. hulánskému pluku, v roce 1845 byl již rytmistrem u 4. hulánského pluku. V revolučních letech 1848–1849 bojoval v Itálii, později se vrátil k 3. hulánskému pluku a od roku 1856 byl v hodnosti plukovníka jeho velitelem.[3] V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a v roce 1862 dosáhl hodnosti generálmajora. V této hodnosti byl velitelem jezdecké brigády u 4. armádního sboru v Lombardii.[4]

V roce 1866 znovu bojoval v Itálii (třetí italská válka za nezávislost) a za účast v bitvě u Custozzy obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie.[5][6] Po válce byl velitelem jezdecké brigády ve Vídni.[7] V roce 1868 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v letech 1868–1895 zastával funkci nejvyššího hofmistra vrchního velitele armády arcivévody Albrechta.[8] V roce 1879 postoupil do hodnosti generála jízdy.[9] Po smrti arcivévody Albrechta byl penzionován (1895), ale nakonec ještě v letech 1897–1902 zastával čestnou hodnost kapitána císařské gardy trabantů (K. u. k. Trabanten-Leibgarde).[10][11]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval šlechtický titul barona (svobodný pán), v roce 1862 byl se svými bratry jmenován c. k. komořím[12] Jako nejvyšší hofmistr arcivévody Albrechta byl v roce 1868 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[13] Od roku 1875 byl také čestným majitelem dragounského pluku č. 9 příslušného k XI. armádnímu sboru ve Lvově.[14][15][16]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Jeho starší bratr Ludvík (Lájos, 1819–1876) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála, mladší bratr Adalbert (Béla, 1831–1915) byl plukovníkem a jako jediný ze sourozenců zanechal potomstvo. Rodině patřilo několik velkostatků v různých částech Uher a díky tomu jim náleželo právo dědičného členství v uherské Sněmovně magnátů.[17][18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Historie rodu Piret de Bihain dostupné online
  2. ↑ Rodina Ludvíka Pireta de Bihain na webu geni.com dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 115 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichichen Kaiserthumes; Vídeň, 1863; s. 97 dostupné online
  5. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 78
  6. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 46 dostupné online
  7. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1867; s. 120 dostupné online
  8. ↑ Kais. königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 139 dostupné online
  9. ↑ Služební postup Eugena Pireta in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 139 dostupné online
  10. ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer für 1897; Vídeň, 1897; s. 91, 93 dostupné online
  11. ↑ Přehled velitelů císařské gardy trabantů in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 57 dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 174 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 167 dostupné online
  14. ↑ Dragounský pluk č. 9 na webu valka.cz [1]
  15. ↑ Přehled majitelů dragounského pluku č. 9 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 680 dostupné online
  16. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Eugena Pireta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 16 dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1909; s. 609–610 dostupné online
  18. ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 36, 72 ISBN 978-80-254-9315-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eugen_Piret_de_Bihain&oldid=23881234“