Engelhardie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxEngelhardie
alternativní popis obrázku chybí
Kresba Engelhardia spicata
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď ořešákovité (Juglandaceae)
Rod engelhardie (Engelhardia)
Lesch. ex Blume, 1826
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozkvetlá Engelhardia spicata

Engelhardie (Engelhardia, v minulosti také Engelhardtia) je rod rostlin z čeledi ořešákovité. Jsou to opadavé nebo stálezelené stromy se střídavými zpeřenými listy a drobnými větrosprašnými květy v jehnědovitých květenstvích. Plodem je oříšek se 3 křídly. Rod zahrnuje 12 druhů a je rozšířen v tropické a subtropické Asii od Himálaje po Novou Guineu.

V období třetihor byly engelhardie hojnou součástí evropské flóry a jejich fosílie jsou nacházeny i v českých podkrušnohorských pánvích.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu elgerhardie jsou opadavé, poloopadavé nebo stálezelené, většinou jednodomé stromy. Některé druhy mohou dorůst výšky až 40 metrů. Větévky mají plnou dřeň. Vrcholové pupeny jsou nahé, výhony hustě hnědavě plstnaté. Listy jsou sudozpeřené nebo řidčeji lichozpeřené, složené ze 2 až 14 celokrajných nebo pilovitých lístků, bez palistů. Květy jsou jednopohlavné, podepřené trojlaločným listenem a 2 listenci, uspořádané v hroznech (jehnědách), které mohou být samostatné nebo uspořádané do latovitých květenství. Samčí květy obsahují 3 až 15 tyčinek a mají často redukované okvětí. Samičí květy mají 4 kališní lístky přirostlé k semeníku a jsou podepřené zvětšeným trojlaločným listenem. Plodem je oříšek opatřený 3 křídly (pseudosamara[1]). Plody jsou uspořádány v převislém plodenství.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje 12 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii v oblasti od západního Himálaje přes jižní Čínu a Indočínu po jihovýchodní Asii a Novou Guineu. Centrum druhové diverzity je na Borneu, kde roste celkem 9 druhů, z toho 3 endemické.[4] V jihovýchodní Asii rostou engelhardie zejména v horských deštných lesích v nadmořských výškách mezi 1000 a 2000 metry, někdy však rostou i v nížině.[3]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou tak jako u jiných ořešákovitých opylované větrem. Plody jsou křídlaté a rovněž jsou šířeny větrem.[3]

Prehistorie[editovat | editovat zdroj]

Ve třetihorách byly engelhardie rozšířeny i v Evropě a Severní Americe.[3] Jejich fosilní pozůstatky jsou nacházeny i v Sokolovské, Mostecké, Žitavské a Chebské pánvi, kde tyto dřeviny tvořily jednu z důležitých složek lesní vegetace. Z období oligocénu je zde znám druh Engelhardia orsbergensis, z období pozdního eocénu až časného miocénu Engelhardia haraldii, z raného miocénu Engelhardia macroptera.[5] Analýzy pylových záznamů třetihorního stáří z oblasti jihovýchodního Holandska ukázaly, že pyl engelhardií v nich tvoří asi 20 % pylu anemogamních druhů, což svědčí o hojném rozšíření těchto dřevin v dané epoše.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Nejblíže příbuznými rody jsou podle výsledků fylogenetických studií rody Oreomunnea a Alfaroa. Tyto 3 rody společně tvoří monofyletickou skupinu.[6] Rod Oreomunnea byl v minulosti slučován s rodem Engelhardia. Tento rod zahrnuje 4 druhy a je rozšířen v tropické Americe od Mexika po Kolumbii. Odlišuje se mj. vstřícným nebo přeslenitým postavením listů.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hospodářský význam engelhardií je okrajový. Jejich dřevo není příliš kvalitní a má pouze lokální význam. Kůra je v jihovýchodní Asii příležitostně používána při lovu ryb k jejich omámení (tzv. barbasko).[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SPJUT, Richard W. A systematic treatment of fruit types. Memoirs of the New York Botanical Garden. Jan. 1994, čís. 70. 
  2. LU, Anmin; STONE, Donald E.; GRAUKE, L.J. Flora of China: Engelhardia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 6(1). Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1960. (anglicky) 
  4. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KVAČEK, Zlatko; TEODORIDIS, Vasil. Tertiary macrofloras of the Bohemian Massif: a review with correlations within Boreal and Central Europe. Bulletin of Geosciences. 2007. 
  6. MANOS, Paul S.; STONE, Donald E. Evolution, Phylogeny, and Systematics of the Juglandaceae. Annals of the Missouri Botanical Garden. 2001, čís. 88(2). Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]