Elias Palme

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Elias Palme
Elias Palme
Narození 10. března 1827
Kamenický Šenov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. prosince 1893 (ve věku 66 let)
Kamenický Šenov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost německá
Povolání sklářský průmyslník, zakladatel továrny na výrobu lustrů
Nábož. vyznání katolicismus
Manžel(ka) Johanna Palme, roz. Günter
Děti Reinhold, Franz Friedrich a August Palme
Rodiče Josef Benedikt Palme a Theresie Palme, roz. Schneider
Podpis Elias Palme – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elias Palme (10. března 1827, Kamenický Šenov[1]31. prosince 1893, Kamenický Šenov[2]) byl rakouský a český sklářský průmyslník německé národnosti, zakladatel továrny na výrobu křišťálových a bronzových lustrů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Elias Palme[3] se narodil 10. března 1827 v Kamenickém Šenově v rodině sedláka a pekařského mistra Josefa Benedikta Palmeho a Theresie Palmové, roz. Schneiderové jako jedno z deseti dětí. Od dětského věku musel namáhavě pracovat. Rodiče ho poslali do učení k pasířskému mistrovi Klingerovi do České Kamenice, později pracoval u Schönbecka v Kamenickém Šenově. Po vyučení se kolem roku 1845 odebral na zkušenou do Vídně, kde se zdržel jen krátce, protože dostal povolávací rozkaz z Prahy. V Praze se však dal z vojenské služby vykoupit a vrátil se do Kamenického Šenova zatížen dluhy. Po návratu pracoval u pasířského mistra Uhleho a díky své píli dluhy nejen splatil, ale po té si z vejminku, který mu otec přenechal, zařídil vlastní dílnu. V této době se Elias Palme sblížil s výrobcem křišťálových lustrů Reinholdem Palmem z blízké Práchně, potomkem Josefa Palmeho (17011747), v jehož dílně byl v roce 1724 vyroben první křišťálový lustr. Vztah obou rodin se později projevil oboustranným kmotrovstvím při křtech dětí. 27. října 1851 se Elias Palme oženil s Johannou Günterovou, dcerou malíře skla a obchodníka se sklem. V rodině se narodili tři synové a pět dcer. V roce 1860 začíná Palme podnikat společně se svým bratrem Fritzem. Od počátku ve svém podniku zaváděl nejnovější metody a pracovní stroje (v roce 1876 např. zřídil první kulírnu a brusírnu na parní pohon v Severních Čechách), usiloval také o dobré vztahy se svými zaměstnanci a obchodními partnery. Jeho skleněné korunové lustry brzy prosluly svou kvalitou. V roce 1874 vstoupili do rodinného podniku Eliasovi synové Reinhold a Franz Friedrich. Reinhold absolvoval techniku v Mittweidě a vyučil se pasířství u otce a částečně v Berlíně a Anglii, proto převzal vedení kovodílen. Franz Friedrich s obchodním vzděláním se věnoval obchodu. Spolupráce s oběma syny byla úspěšná, obchod vzrůstal. Tovární budova musela být zvětšována. Roku 1890 se stávají starší synové podílníky a nejmladší syn prokuristou. Na podzim roku 1893 Elias Palme onemocněl a 31. prosince ve věku 66 let zemřel. Pochován byl v rodinné hrobce v Kamenickém Šenově. Vedle svých podnikatelských aktivit působil po třicet let jako radní a obecní zastupitel města, přičemž se významně zasloužil o jeho novou tvář, zvláště po požáru v roce 1868.[4]

Firma Elias Palme & Co.[editovat | editovat zdroj]

Elias Palme & Co. - továrna na výrobu lustrů z roku 1905
Tatáž továrna rok 2014

Firma Elias Palme & Co. byla založena v roce 1849. Od počátku se zaměřovala na výrobu přepychových svítidel. Kromě kreativní tvorby nových návrhů se Palme specializoval také na věrné kopie historických originálů, což vyžadovalo podrobné studium originálních svítidel ze zámku Versailles a Fontainebleau.[5] Firma od pařížských sléváren odkoupila staré technologie "surového lití" korunových lustrů a sama se podílela na vývoji různorodých skleněných zdobných a nosných článků a kovových součástí nezbytných pro spojení a funkci svítidla. Úspěch Eliase Palmeho spočíval v dokonalé organizaci práce a harmonizaci činnosti sklářů a pasířů tak, že bylo možné nejen urychleně zvyšovat produkci, nýbrž díky promyšlené konstruktérské práci rovněž přijímat vysoce náročné zakázky.[6] Zvyšování produkce se však nikdy neodrazilo ve snížení kvality, nejvyšším obchodním principem firmy totiž byla zásada "Dělat jen tolik, aby se vše dalo udělat přesně a osobně přehlédnout a zkontrolovat".[7] Firma se brzy etablovala jako osvědčený výrobce luxusních svítidel pro paláce, kostely a slavnostní sály. Její lustry byly oceněny na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na výstavě v Barceloně v roce 1888. V době svého největšího rozkvětu měla firma Elias Palme & Co v Kamenickém Šenově a ve Smržovce kolem pěti set zaměstnanců. Nová tovární budova vystavěná v roce 1905 ve svých bočních křídlech ukrývala většinu sklářských provozů, brusírnu, kulírnu, slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu i galvanickou laboratoř. V čelní na sever obrácené budově, pak byly kanceláře, vzorkovna a výstavní sál. Tato impozantní stavba byla vybudována místním stavitelem Adolfem Richterem v secesním stylu s prvky eklekticismu. V roce 1928 vznikl v jejích dílnách do té doby největší ověsový koš pro hlediště Královské opery v Římě o průměru deseti metrů. V letech 1928-1939 následovaly další významné zakázky např. La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku, opera v Sydney.[8] Továrna Eliase Palmeho vyrobila také osvětlení pro palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yorku a rovněž lustry pro palác svobodných zednářů v Kodani a Německý spolkový dům v Praze. Po válce byla firma znárodněna a zahrnuta pod „Společnou národní správu podniků pro výrobu skleněných lustrů v obvodech Bor a Kamenický Šenov se sídlem v Kamenickém Šenově“. Poslední soukromý majitel podniku Harry Palme (1882-1955), který byl jako specialista vyjmut z poválečného odsunu, tu musel z počátku zaučovat nově příchozí české zaměstnance. Znárodněná výroba se roku 1966 z velké části přesunula do nové továrny národního podniku Lustry (dnešní Preciosy) v dolní části města a v roce 1972 zde definitivně skončila. Původní továrna pak krátce sloužila jako sklad. Budova továrny na výrobu lustrů Elias Palme byla 31. prosince 2007 prohlášena kulturní památkou,[9] dnes je však pro svůj dále se prohlubující havarijní stav na seznamu ohrožených památek.[10]

Z dobového katalogu "Export" (20. léta 20. stol.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Kamenický Šenov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Kamenický Šenov
  3. Příjmení Palme patřilo v Kamenickém Šenově a v Práchni k nejfrekventovanějším. V roce 1934 zde toto jméno neslo 35 osob. Kvůli častému výskytu tohoto příjmení se již od 16. století používala upřesnění charakterizujícími přídomky, např. Palme Meisel, Palme Tausch, Palme König apod. Viz Steinschönau.
  4. Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Bd. 7 (Lfg. 34, 1977), s. 305. Heslo: Elias Palme.
  5. KŘIVÁNKOVÁ, Dana. Konzervování a restaurování historických lustrů z Kamenického Šenova plazmo-chemickými metodami : bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2008.
  6. SMEJKAL, Ladislav. In: Libereckým krajem. Osobnosti = Through the Liberec Region. Personalities = Durch die Region Liberec. Die Persönlichkeiten = Krajem Libereckim. Wybitne postacie. Liberec: Liberecký kraj, 2007, s. 104.
  7. PALME, Harry. Bilance mého života [přel. J. Čižinský]. Cit. podle ŠVANDA, Martin. Tunning : bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 2013.
  8. KŘIVÁNKOVÁ, Dana. Konzervování a restaurování historických lustrů z Kamenického Šenova plazmo-chemickými metodami : bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2008.
  9. Ústřední seznam kulturních památek ČR
  10. Seznam ohrožených nemovitých památek

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf et al. Libereckým krajem. Osobnosti = Through the Liberec Region. Personalities = Durch die Region Liberec. Die Persönlichkeiten = Krajem Libereckim. Wybitne postacie. Liberec: Liberecký kraj, 2007. 173 s. ISBN 978-80-254-1123-0, s. 104.
  • FAIGLOVÁ, Barbora a HAVLÍKOVÁ, Katka. URBEX: opuštěná místa v Čechách. 1. vyd. Praha: Grada, 2015. 141 s. ISBN 978-80-247-5336-2. S. 52-60.
  • PALME, Franz Friedrich. Rodinná kronika a vlastní vzpomínky (nepublikované zápisky). Sklářské muzeum (Kamenický Šenov, Česko)
  • PALME, Franz Friedrich. Beiträge zur Geschichte der Steinschönauer Glasindustrie. Buchmässig bearb. von Oberlehrer August Palme. Steinschönau: Museumsverein, 1935. 154 s.
  • PALME, Harry. Bilance mého života (nepublikované zápisky v překl. J. Čižinského). Sklářské muzeum (Kamenický Šenov, Česko)
  • PALME, Harry. Geschichten aus Steinschönau: Artiges, Schlimmes und ganz Abscheuliches: Nachrichten aus dem nordböhmischen Glasmacherstädtchen Steinschönau aus der Zeit von 1820 bis 1945. Herausgegeben von Kristin und Helmut Eichinger. Norderstedt: Books on Demand, ©2005. 273 s.
  • PITTROF, Kurt. Böhmisches Glas im Panorama der Jahrhunderte: eine Kultur- und Wirtschaftsgeschichte. 2. Aufl. München: R. Oldenbourg, 1989. 180 s., [16] s. obr. příloh. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum; Bd. 61. ISBN 3-486-54402-0.
  • Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Bd. 7 (Lfg. 34, 1977), s. 305. Heslo: Elias Palme.
  • SEIBT, Ferdinand, ed. et al. Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München: Oldenbourg, 1979- . sv. ISBN 3-486-56305-X. Bd. 3. Lfg. 2. Ob-Pe, Heslo: Elias Palme.
  • SPILLMAN, Jane Shandel. European glass furnishings for eastern palaces. Corning: Corning museum of glass, 2006. 144 s. ISBN 0-87290-163-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]