Eliáš Dollhopf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eliáš Dollhopf
Rodné jméno Johann Elias Wilhelm Dollhopf
Narození 13. ledna 1703
Tachov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 12. prosince 1773 (ve věku 70 let)
Horní Slavkov
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání malíř
Příbuzní otec Johann Adam Dollhopf
Hnutí baroko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eliáš Dolhopf, psáno též Elias Dollhopf, či Elias Dollhopff (13. ledna 1703 Tachov[1]12. prosince 1773 Horní Slavkov[2]) byl český barokní malíř německé národnosti, jehož tvorba se váže k regionu západních Čech, převážně někdejšího Loketského kraje.[3][pozn. 1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Horním Slavkově

Eliáš Dollhopf byl nejstarším z pěti dětí Johanna Adama a Magdaleny Marie. Pokřtěn byl v kostele Nanebevzetí Panny Marie. V rodině se po několik generací dědilo řeznické řemeslo a Dollhopfovi patřili k zámožnějším a váženým tachovským měšťanům. Jeho otec se stal roku 1737 tachovským purkmistrem. Kde Eliáš Dollhopf nabyl uměleckého řemesla, to se dosud nepodařilo úspěšně zodpovědět. V Tachově působil malíř Matheus Mathiowitz z jehož tvorby se mnoho nedochovalo. Lze usoudit, že právě Mathiowitz byl Dollhopfovým učitelem. Někteří historici o tom nepochybovali (např. Anton Gnirs), doloženo to však není. Lze to ovšem předpokládat, neboť Mathiowitz byl v době počátků malířovy profesní kariéry jediným známým tachovským malířem. Rovněž je jisté, že Dollhopf i Mathiowitz pracovali pro křížovníky s červenou hvězdouChlumu Svaté Maří, zejména pro farnosti na Loketsku, Sokolovsku a Karlovarsku, spravované tímto řádem. Počátky malířovo tvorby se pojí s historickým Chebskem a poté se sousedním Loketskem.[4] Z Tachova se přestěhoval do Horního Slavkova. Příchod malíře do Horního Slavkova je neznámý, dochovaný dopis z roku 1735, adresovaný mecenáši Johannu Josefu Werndlovi z Lehensteinu, je prvním historickým pramenem, dokladujícím pobyt v Horním Slavkově.[5] Zde se i oženil s Annou Marií Sofií a bydlel v domě čp. 269 (nyní nám. Republiky č. 8). Život rodiny malíře nebyl jednoduchý, zakázky získával nárazově a svým způsobem vedl kočovný život. Přesto zajistil svou rodinu před strádáním, především investicemi do pozemků.[6] V Horním Slavkově byl významnou osobností, nejpozději od roku 1754 provozoval v Horním Slavkově malířskou dílnu, stal se hornoslavkovským purkmistrem. Okrajově se zabýval malováním portrétů.[7] Zemřel v Horním Slavkově 12. prosince 1773.[8]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Obraz – Muž s hodinkami
Obraz - Svatá Cecílie s anděly

Prvním známým dílem Dollhopfa je iluzivní oltář v kostele Nanebevzetí Panny MarieKynšerku nad Ohří. V roce 2005, během rekonstrukce kostela, byla po demontáži bočního oltáře Bolestné Matky Boží objevena dosud neznámá freska. Při restaurátorských pracích byla nalezena malířova signatura s uvedením letopočtu 1729.[9]

Významnou objednávku na freskovou výzdobu kostela sv. VavřinceChodově obdržel Dollhof v roce 1733. V kopuli chrámu vytvořil malíř fresku s motivem Korunování Panny Marie a několik dalších fresek. Chodovský farář Hönig byl s díly Eliáše Dollhopfa velice spokojen a poté, co se stal farářem v Hroznětíně, mu svěřil štafírování soch i bočního oltáře sv. Jana Nepomuckého v kostele svatého Petra a Pavla.[10]

Svou stopu zanechal malíř v Horním Slavkově, kde pracoval na nástěnných malbách v nově postavené kapli Božího Těla, později v kostele sv. Jiří. K jeho tvorbě rovněž náleží řada portrétů hornoslavkovských měšťanů.[11]

Ve službách Werndlů z Lehensteinu se podílel na výzdobě kostela svatého Vavřince v Neualbenreuthu. Ze vzájemné korespondence vyplývá, že pro kostel namaloval a odevzdal dva obrazy, zřejmě jeden oltářní a jeden nástavcový. Ty se však již v kostele nenacházejí.[12] Od Johanna Josefa Werndla obdržel zakázku na portrét císaře Karla IV. do sněmovního sálu chebské radnice. Obraz v nadživotní velikosti je nezvěstný, ještě v polovině 20. století se údajně nacházel ve sbírce Matouše Mandla, významného plzeňského politika. [13] Dollhopf se podílel plátnem postranního oltáře na výzdobě kostela svatého Jana Nepomuckého v Ottengrünu, místní části Neualbenreuthu i dalších oltářních obrazů v kostele sv. Šebestiána ve stejné obci. V oblasti dnešního bavorského okresu Tirschenreuth pracoval Dollhopf na celé řadě dalších oltářních obrazů a fresek. Mnoho z jeho děl se však nedochovalo, dokladem však jsou dochované účty o uhrazených částkách.[14]

Svou životní zakázku dostal Dollhopf od premonstrátůkláštera v Teplé. Rozsah jeho děl je značný, jedná se o mnoho obrazů a fresek, na kterých pracoval malíř mnoho let. K nejzdařilejším dílům patří oltářní plátna Stětí sv. Kateřiny či obraz, plátno s vyobrazením blahoslaveného Hroznaty, zakladatele kláštera v Teplé. Jeho oltářní plátna Uctívání měděného hada a Ukřižování Krista byla dříve přisuzována Petru Brandlovi.[15]

Krátce po dokončení výzdoby klášterního kostela v Teplé dostal Dollhopf zakázku na freskové malby v kostele svatého BartomějePístově a poté i v kostele svatého JiljíTeplé.[16]

Profesní kariéra Eliáše Dollhopfa byla spojena s řádem křížovníků s červenou hvězdou, která započala výzdobou kostela Nanebevzetí Panny MarieKynšerku nad Ohří. Pokračováním jeho tvorby pro uvedený rytířský řád byla výzdoba kostela Nanebevzetí Panny Marie a svaté Maří MagdalenyChlumu Svaté Maří. Zde se malíř uplatnil rovněž jako portrétista obrazem chlumského probošta. I přes špatný stav obrazu patří k nejzdařilejším Dollhopfovým portrétům.[17]

Objednávky na výzdobu kostelů dostával malíř i z města Lokte, kde jsou jeho díla v kostele sv. Václava a Karlových Varů, kde vyzdobil kostel svaté Máří Magdaleny. Na zaniklém poutním místě v Mariánské vyzdobil již neexistující kostel zasvěcený Panně Marii.[18] Podílel se na výzdobě kaple Korunování Panny MarieSokolově, při velkém požáru města roku 1874 byl však interiér kaple zničen.[19] Rozsáhlého úkolu se malíř ujal roku 1772, tehdy již devětašedesátiletý. Vytvořil výzdobu, řadu obrazů pro kostel a fresky v kostele sv. Anny v Horním Slavkově.[20]

V sokolovském muzeu mohou návštěvníci zhlédnout obraz Eliaše Dollhopfa Svatá Cecílie s anděly z roku 1768, rozměrné oltářní plátno původně umístěné v kostele sv. Jiří v Horním Slavkově.[20][21] K nejzajímavějším dílům malíře patří malované antependium z roku 1744 v kostele svatého VáclavaLokti.[22][23]

Eliáš Dollhopf se po dobu delší než čtyři desetiletí podílel na výtvarné podobě mnoha kostelů, zejména v západních Čechách.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Při reorganizaci roku 1751 bylo do nově vzniklého loketského kraje zahrnuto i Chebsko.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elias Dollhopf na německé Wikipedii.]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Tachov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Horní Slavkov
  3. ČERNÝ, Zbyněk. Eliáš Dollhopf – barokní malíř západních Čech. 1. vyd. Cheb : Muzeum Cheb, 2013. 144 s. ISBN 978-80-85018-79-0. S. 10. [dále jen Černý]. 
  4. Černý, s. 14-16.
  5. Černý, s. 23.
  6. Černý, s. 109-110.
  7. a b Černý, s. 120.
  8. Heslo Dollhopf Elias, Maler [online]. Universitätsbibliothek Regensburg, [cit. 2017-07-09]. Dostupné online. (německy) 
  9. Černý, s. 17.
  10. Černý, s. 20, 113.
  11. Černý, s. 24-25; 97-102.
  12. Černý, s. 26-27.
  13. Černý, s. 27.
  14. Černý, s. 28-30.
  15. Černý, s. 34-61.
  16. Černý, s. 62-71.
  17. Černý, s. 72-78.
  18. Černý, s. 83;92.
  19. Město Sokolov, 2014-10-06, rev. 2015-01-28, [cit. 2017-07-10]. Dostupné online.  
  20. a b PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov : AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.) ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 118, 128.  
  21. Černý, s. 142.
  22. Loket - kostel sv. Václava [online]. Památky a příroda Karlovarska, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online.  
  23. Eliáš Dollhopf – barokní malíř západních Čech [online]. Český rozhlas, 2014-02-02, [cit. 2017-09-02]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]