Eleonora Báčová-Kellerová
| Eleonora Báčová-Kellerová | |
|---|---|
.png) Elenonora Báčová-Kellerová v kokpitu MiG-15 | |
| Narození | 1930 Levice  Československo |
| Civilní činnost | letecká instruktorka |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | nadporučík |
| Doba služby | 1952–1958 |
| Složka | Československá lidová armáda |
| Jednotka | Letectvo ČSLA |
| Vyznamenání | Vyznamenání Za statečnost |
 multimediální obsah na Commons | |
Nadporučice Eleonora Báčová-Kellerová (též Elena či Lenka[1], provdaná Báčová, * 1930 Levice[2]) je bývalá československá vojenská pilotka a letecká instruktorka, průkopnice zastoupení žen v letectví. V letech 1952 až 1955 absolvovala letecký výcvik pro pilotování stíhacích letounů, mj. na strojích MiG-15, a stala se tak první československou stíhací pilotkou a zároveň první pilotkou proudového letounu v Československu. Po krátké době byla však byla stažena z plnění vojenských úkolů ve vzduchu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Levicích na jižním Slovensku v rodině vojáka Československé armády. Vychodila obecnou a střední školu. Po rozpadu Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského státu roku 1939 odmítl její otec sloužit v nově vytvořené s fašismem kolaborující Slovenské armádě a rodina tak byla vystěhována do Zlonic, severovýchodně od Prahy. Účastnil se zde protinacistického odboje, byl členem zdejšího Národního výboru a díky své praxi velel v květnu 1945 akcím při osvobozování Zlonic na konci druhé světové války.
Pilotkou[editovat | editovat zdroj]
.png)
Báčová se začala v šestnácti letech věnovat letectví v aeroklubu ve Slaném. Na počátku 50. let pracovala jako telegrafistka na vojenském letišti v Praze-Kbelích. Roku 1951 absolvovala ŠPUL (Škola pro učitele létání) a stala se leteckou instruktorkou.[3] Ročník spolu s ní absolvovalo ještě pět dalších žen. Začátkem 50. let se provdala za Jana Báču, vojenského letce a velitele ŠPUL.
Následně byla přijata do Československé lidové armády a absolvovala výcvik na stroji Arado pro pilotování proudových stíhacích letounů, který zakončila roku 1952. Dosáhla důstojnické hodnosti nadporučice. Poté byla zařazena k 5. SLP (Stíhací letecký pluk) pod velením svého manžela, umístěného na nově vzniklém armádním letišti Líně[4] nedaleko Plzně, vybudovaného pro leteckou ostrahu západní hranice ČSSR se Spolkovou republikou Německo. V tom jí pomohl rodinný původ i sňatek s Janem Báčou.[5] V roce 1954 nebo 1955 byla Báčová zaškolena také na sovětských stíhacích proudových strojích MiG-15 (včetně např. střelby na pozemní cíl),[6] jako jediná žena v Československu. Tehdejší komunistická politika, opírající se rovněž o prosazování většího zastoupení žen ve všech profesích podle vzoru Sovětského svazu, osobnost Báčové propagačně využívala a oslavovala ji ve státem řízeném tisku či v reportáži Československého filmového týdeníku z roku 1955.[7] Za svou službu v armádě byla roku 1955 vyznamenána medailí Za statečnost.
Odchod z ČSLA[editovat | editovat zdroj]
Záhy však byl vedením letectva program výcviku vojenských pilotek zastaven a Báčová byla stažena z aktivních letů, podle vzpomínek Báčové mj. proto, že odmítala účast na ideologických propagačních besedách a chtěla raději aktivně létat. Armádu opustila v roce 1958.[8]
Usadili se s manželem v Praze. Není známo, že by se posléze nadále věnovala létání.
Následovnice[editovat | editovat zdroj]
Eleonora Báčová byla jedinou pilotkou vojenského proudového letounu až do roku 2002, kdy byla na obor bojový pilot na Vojenské akademii v Brně přijata Kateřina Hlavsová z Pardubic, která poté nastoupila do aktivní služby,[9] mj. na strojích Aero L-39 Albatros. Armáda České republiky od té doby zařazuje pilotky k plnění vojenských úkolů.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KRONIKA RODINY NEDVĚDŮ-VI.. Narodnikronika.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ZLONIC | Městys Zlonice. www.zlonice.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Gonzo - Military. www.gonzoaviation.com [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-20.
- ↑ PHOTOGRAPHICS.CZ, webdesign:. Památník letcům v Líních. www.stopovacka.cz [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ MiG-15 v ČSLA : Diskusní forum modelářů IPMS NYMBURK. ipmsnymburk.com [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Obrana lidu. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Československý filmový týdeník. Česká televize [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Bojová letadla budou pilotovat i ženy. iDNES.cz [online]. 2002-06-13 [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
- ↑ XIV. TURNUS PILOTŮ - VETERÁNŮ | DÍVČÍ LETKA. ikar53mor.websnadno.eu [online]. [cit. 2021-03-13]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eleonora Báčová-Kellerová na Wikimedia Commons - Publikace o pilotech MiG-15 Archivováno 20. 4. 2021 na Wayback Machine.
- První čs. proudová pilotka
