Přeskočit na obsah

Einsatzkommando 14

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Einsatzkommando 14
Zeměnacistické Německo
Vznik30./31. srpna 1944 v Brně[1]
Nadřazené jednotkyEinsatzgruppe H
Účast
Válkydruhá světová válka
BitvySlovenské národní povstání

Einsatzkommando 14 bylo spolu s Einsatzkommandem 13 jádrem Einsatzgruppe H, jednotky Sicherheitspolizei a Sicherheitsdienstu, německých policejních a bezpečnostních sil působících na slovenském území v průběhu a po skončení Slovenského národního povstání.[1] Obě komanda byla založena ve dnech 30. až 31. srpna 1944 v Brně a na Slovensko byla vyslána v souvislosti s vypuknutím SNP, přičemž byla zodpovědná za množství válečných zločinů. Jejich velitelem byl SS-Obersturmbannführer Josef Witiska, jemu podřízeným velitelem Einsatzkommanda 14 byl SS-Hauptsturmführer Georg Heuser[1]

Jednotky Einsatzgruppe H operovaly na území Slovenska od září 1944.[2] Sídlem štábu Einsatzkommanda 14 byla od konce října 1944 Banská Bystrica, kde byl za velitele určen SS-Obersturmführer Kurt Deffner. Pod jeho velením členové komanda spolu s příslušníky POHG povraždili v Kremničce nejméně 747 osob.[3] Jejich příslušníci spáchali také vraždy ve vápence v Nemecké, kde popravovali osoby ranou do týla.[4] Mrtvá těla následně padala do pece vápenky. Počet obětí vraždění v Nemecké je odhadován na přibližně 400. Do března 1945 působila jednotka v okresech Banská Bystrica, Zvolen, Brezno nad Hronom, Banská Štiavnica, Kremnica, Dobšiná, Revúca, Hnúšťa, Lovinobaňa, Krupina, Modrý Kameň a Nová Baňa.[5] Ve Zvolenu v listopadu 1944 jednotka zavraždila 128 lidí (z toho 36 žen a 6 dětí), nalezených v šesti masových hrobech.[6] Později komando působilo i v okresech Prievidza, Svätý Kríž nad Hronom, Topoľčany, Nitra, Zlaté Moravce a Hlohovec.[7] V lednu a únoru 1945 příslušníci komanda vraždili u Kováčové, kde bylo po válce odkryto 8 masových hrobů se 105 oběťmi.[6]

Jednotka spolupracovala s protipartyzánskou jednotkou Edelweiss, se kterou se podílela na zajetí příslušníků anglo-americké styčné mise na Vánoce 1944 na Velkém boku. Ve spolupráci se slovenskými kolaboranty Einsatzkomando 14 zajalo 3. listopadu 1944 v Pohronském Bukovci velitele povstání, generály Viesta a Goliana.[8]

Nechvalně známým se staly i protipartyzánské akce, při nichž byly vypáleny a vydrancovány partyzánské obce Kalište a Baláže.[8] Jednotka zaživa upálila 9 občanů Kalište přímo v jejich domech a 12 raněných partyzánů v bunkru poblíž obce. Dalších pět obyvatel bylo zastřeleno v obci a 19 blízko nedaleké Moštenice.[6]

Einsatzkommando 14 bylo, podle slovenských historiků Jána Stanislava a Stanislava Mičeva, na Slovensku zodpovědné za vraždu 2876 osob.[9] Komando se z jednotek Einsatzgruppe H nejvýrazněji podílelo na represích vůči Romům.[10] Celkově je jednotka považována za nejaktivnější nacistickou represivní složku, která zasáhla na slovenském území po skončení povstání.[11]

Potrestání

[editovat | editovat zdroj]

Jen velmi málo členů Eisatzkommanda 14 bylo po válce za své zločiny potrestáno. Velitel Einsatzgruppe H Josef Witiska byl zadržen v americké okupační zóně, před plánovaným vydáním do Československa spáchal v roce 1946 sebevraždu. Velitel Einsatzkommanda 14 Georg Heuser se vyhýbal trestu až do roku 1959, kdy byl poprvé zatčen a začal s ním soudní proces v souvislosti se zločiny, které spáchal ještě v Sovětském svazu. Byl odsouzen na 15 let vězení, podmínečně byl propuštěn v roce 1969. Obvinění v souvislosti se zločiny spáchanými na Slovensku byla vůči němu vznesena německou prokuraturou až na konci 80. let, soudní proces s ním se však už nekonal, protože Heuser v roce 1989 zemřel.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Einsatzkommando 14 na slovenské Wikipedii.

  1. a b c STANISLAV, Ján; MIČEV, Stanislav. Tragédia slovenských Židov: materiály z medzinárodného sympózia Banská Bystrica 25. až 27. marca 1992. 1.. vyd. Banská Bystrica: Datei, 1992. ISBN 80-85306-04-2. Kapitola Protižidovské represálie na Slovensku od septembra 1944 do apríla 1945, s. 195. 
  2. Stanislav (1992), s. 196.
  3. Stanislav (1992), s. 205.
  4. Stanislav (1992), s. 206.
  5. Stanislav (1992), s. 204.
  6. a b c PLEVZA, Viliam a kolektiv: Dejiny Slovenského národného povstania 1944 - 5. svazek. Bratislava, Nakladatelství Pravda 1985, s. 119–120
  7. Stanislav (1992), s. 211.
  8. a b MIČEV, Stanislav a kolektiv. Slovenské národné povstanie 1944. Banská Bystrica, Múzeum Slovenského národného povstania, 2010.
  9. Stanislav (1992), s. 214.
  10. TANCOŠ, Július; LUŽICA, René. Zatratení a zabudnutí. 1.. vyd. Bratislava: Iris, 2002. ISBN 80-89018-26-2. Kapitola Porraimos Cigánov na Slovensku, s. 87. 
  11. LACKO, Martin: Slovenské národné povstanie 1944. Bratislava, Slovart, 2008, s. 175