Masakr v Nemecké

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zbytky vápenné pece a pamětní místnost

Masakr v Nemecké se uskutečnil od 4. do 11. ledna 1945 v prostorách vápenky u slovenské obce Nemecká. Nacistická jednotka Einsatzkommando 14 ve spolupráci se slovenskými Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy zde spáchala masové popravy stovek obětí. Místo se nachází v Ráztocké dolině a popravy se zde probíhaly tajně, tak aby je občané Nemecké nepozorovali. Byl to jeden z největších válečných zločinů spáchaných na území Slovenska v době druhé světové války.

Po válce zde bylo vytvořeno pietní místo, v roce 1958 byl postaven památník obětem. Objekty byly 26. června 1963 vyhlášeny za národní kulturní památky zapsané v Ústředním seznamu památkového fondu pod čísly 160/1 a 160/2.[1][2]

Oběti[editovat | editovat zdroj]

Odhady počtu zavražděných se pohybují v rozmezí od 450 do 900 lidí,[3][4][5] přesný počet lidí, kteří zde přišli o život, se však nedá určit - mnozí z nich totiž nebyli evidováni v žádných spisech, byli popraveni bez soudu a navíc se popel z vápenky a ostatky spálených těl vyhazovaly přímo do řeky Hron, což znemožnilo jakoukoli dodatečnou identifikaci těl.[5][3] Mezi zavražděnými byly nejen rasově a nábožensky pronásledované osoby (tj. Židé a Romové), ale i slovenští a zahraniční účastníci SNP (Rusové, Francouzi, členové americké vojenské mise, jedna Rumunka), odpůrci nacismu a také ti, kteří těmto lidem pomáhali.[5] Oběťmi byli nejen muži a ženy, ale i děti.[3]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutí o masových popravách vydali němečtí důstojníci SS z Einsatzkommanda 14 spolu s pověřenci Slovenského státu v Banské Bystrici v čele s dr. Jánem Ďurčanským a Vojtechem Košovským. Prováděním akce byli pověřeni příslušníci Einsatzkommanda 14 pod velením SS-Obersturmführera Kurta Deffnera, příslušníci Sicherheitspolizei, Sicherheitsdienstu, gestapa a příslušníci POHG z Považské Bystrice pod velením Vojtecha Hory.[5] Vykonavatelé poprav své oběti nejdříve střelili do zadní části hlavy a jejich těla následně shodili do vápenné pece, přičemž se nejednou stalo, že oběti po výstřelu hned nezemřely a do vroucího vápna spadly za živa.[5]

Pachatelé a soud[editovat | editovat zdroj]

Po válce bylo na Slovensku pro nedostatek důkazů přerušeno stíhání mnoha členů POHG, případně ani nezačalo kvůli nemožnosti identifikace pachatelů. Kvůli nedostatku informací se v té době mělo za to, že při velkých nacistických masakrech na Slovensku vraždili téměř výhradně Němci. Až nově zjištěné skutečnosti vedly v roce 1958 v Banské Bystrici a Bratislavě k zahájení velkého procesu s více příslušníky POHG. Během procesu vyšly najevo mnohé detailní informace o masakrech v Kremničce a Nemecké a na jeho konci v dubnu 1958 byla v souvislosti s Nemeckou část obviněných příslušníků POHG odsouzena k vysokým trestům odnětí svobody v trvání od 13 do 25 let. Čtyřem obviněným byl krajským soudem v Bratislavě vyměřen trest smrti - zástupci velitele L. Buntovi, M. Spišiakovi, J. Knapkovi a J. Rojkovi. Byli popraveni 14. července 1958.[6]

Několik osob spoluodpovědných za masakr v Nemecké však uprchlo do zahraničí a před soud se nikdy nedostalo, včetně velitele Vojtecha Hory, Jána Ďurčanského či Vojtecha Košovského. Trestu se vyhnuli i mnozí němečtí nacisté z Einsatzkommanda 14.

Památník[editovat | editovat zdroj]

Památník obětí masakru

Po válce byla vápenka (resp. její část, která nebyla zničena) zrestaurována a bylo z ní vytvořeno pietní místo, které má připomínat tragické události, které se zde odehrály.

V roce 1958 byl u vápenky postaven památník - socha připomínající plamen pece. Autorem sochy je akademický sochař Alexander Vika, vyrobená je z bílého cementu a mramorové drtě, její výška je 12,5 m.[7] Na památníku spolupracovali i M. Beluš, E. Stančík a A. Bél.[8] K památníku v roce 1961 přibyla socha klečící ženy s rozpaženýma rukama.[9] Socha je z dílny akademické sochařky Kláry Pataky, vyrobena je z bronzu a její výška je přibližně 3 metry.[10] V minulosti ji vážně poškodili vandalové, kteří se ji pokoušeli odtáhnout do sběrných surovin. O její opravu se postaral akademický sochař Jan Filo.[10]

V roce 1962 zde vznikla i pamětní místnost, která je od roku 2002 ve správě Muzea Slovenského národního povstání a nachází se v ní stálá expozice věnovaná událostem v roce 1945 a památce obětí.[5] Expozice sestává z informačních tabulí, které popisují masové popravy nejen v Nemecké, ale i v dalších obcích na Slovensku, nacházejí se zde i předměty, které patřily zavražděným obětem. Součástí výstavy je i promítání filmu - autentických záběrů z odkrývání masových hrobů v poválečných letech.

Na stěně památné zdi vedle pece na vápno se nachází nápis Památník Nemecká. Podle pamětníků se tam však v minulosti nacházel i jeden verš z básně Jána Kostry:[11] Pamätaj živý na obete boja, na utrpenie padlých pomysli, ako šli do ohňa a do príboja, za tvoje sny a tvoje pomysly.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pamätník a pamätné miesto Slovenského národného povstania v Nemeckej na slovenské Wikipedii.

  1. Pamiatkový objekt - podrobnosti [online]. Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Pamiatkový objekt - podrobnosti [online]. Pamiatkový úrad Slovenskej republiky [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c JANCURA, Vladimír. Každý si musel kľaknúť a po strele do tyla ho sotili do plameňov. pravda.sk [online]. 2010-01-11 [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. LACKO, Martin. Slovenské národné povstanie 1944. Bratislava: SLOVART, 2008. ISBN 9788080855758. (slovensky)  s. 175-176
  5. a b c d e f Kultúrna pamiatka Nemecká [online]. Múzeum SNP [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. JANCURA, Vladimír. Krvavá povíchrica v Ráztockej doline. pravda.sk [online]. 2015-01-07 [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. MOZA, Ľuboslav. Alexander Vika – Umelec, ktorý predbehol dobu. Listy Slovákov a Čechov (ktorí chcú o sebe vedieť). Listopad 2012, roč. 19, s. 22–23. Dostupné online. 
  8. Dejiny slovenského národného povstania 1944. Zv. 5, Encyklopédia odboja a SNP. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1984. (slovensky)  s. 333-334
  9. Dejiny slovenského národného povstania 1944. Zv. 5, s. 371-374
  10. a b SKLADANOVÁ, Lucia. Povstalecké prechyľovanie a vandalizmus. HN.online.sk [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ČUPKA, Milan. Zomrú pamätníky SNP s pamätníkmi na SNP?. pravda.sk [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HRUBOŇ, Anton. Nové zistenia o represáliach POHG a Einsatzkommanda 14 v Nemeckej v správach agenta ŠtB. Vojenská história. Roč. 2012, čís. 4. Dostupné online. ISSN 1335-3314. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]