Edvard Radzinskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Edvard Radzinskij
Edvard Radzinskij
Edvard Radzinskij
Rodné jméno Edvard Stanislavovič Radzinskij
Narození 29. září 1936 (79 let)
Moskva Sovětský svaz Sovětský svaz
Povolání Spisovatel, dramatik, historik
Alma mater Státní humanitní univerzita v Moskvě
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Edvard Stanislavovič Radzinskij (rusky: Эдвард Станиславович Радзинский; narozen 29. září 1936, Moskva, Sovětský svaz) je ruský spisovatel, historik, autor biografií, historických próz, divadelních her a filmových scénářů.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval moskevský Institut historie a archivnictví (dnešní Státní humanitní univerzitu). V roce 1960 byla v Moskevském divadle uvedena jeho první divadelní hra "Můj sen...Indie" (Мечта моя… Индия). Všeobecně známým se stal poté, co režisér Anatolij Efros uvedl v Divadle umění leninského komsomolu jeho hru „104 stránek pro lásku“ (104 страницы про любовь), která se posléze stala předlohou pro filmové zpracování. Od tohoto momentu se staly další hry populární a byly nasazovány v divadlech po celé zemi i v zahraničí.

Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 napsal několik knih v rámci série Záhady dějin. Je autorem knihy o Stalinovi, která vychází z pramenů ruských tajných archivů. Popisuje v ní kremelský boj o moc krátce po Leninově smrti. Napsal také faktografický román o posledním ruském carovi Mikuláši II. a konci jeho rodiny. Obě knihy se staly bestsellery. Poslední kniha se zaměřuje na dalšího cara Alexandra II.

Divadelní představení vzešlé z jeho historické trilogie „Lunin“ , „Hovory se Sokratem“ a „Divadlo z dob NeronaSeneky“ jsou uváděny také v zahraničí. V posledních letech píše populárněhistorické knihy o tragických etapách ruských a světových dějin, stejně jako o významných postavách. Vydává v řadě zahraničních nakladatelstvích jako jsou Doubl day, Simon and Schuster, Bertelsman, Mondadory, Norsted, WSOY, NHK, Hodder and Stoughton.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1997 – Mezinárodní cena Cyrila a Metoděje
  • 1998 – Cena „Literárních novin“
  • 1997, 1999, 2003, 2004 – Ruská národní televizní cena

Výbor z díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 – 104 stránky o lásce (hra o dvou částech)
  • 1976 – Rozhovory se Sókratém (hra o třech dějstvích)
  • 1981 – Don Juan pokračuje (groteska o dvou částech)
  • 1982 – Bez lásky i smrti (hra o dvou částech)
  • 1984 – Příjemná žena s květinou a okny na sever (fraška o dvou částech)
  • 1985 – Divadlo za časů Nérona a Seneky
  • 1984 – Lunin aneb Jakubova smrt zaznamenaná v přítomnosti pána, v roce 1987 zpracováno v českém rozhlasu jako rozhlasová dramatizace. Hráli: Michail Sergejevič Lunin (Eduard Cupák), Ona (Jana Hlaváčová), Grigorjev (Svatopluk Skopal), důstojník (Vladimír Brabec), důstojník (Miroslav Moravec), Car (Luděk Munzar), Baranov (Jaroslav Moučka), Rodionov (Oldřich Vlach), písař (Jan Faltýnek), překlad: Jana Klusáková, režie: Jiří Horčička[1]
  • 1993 – Poslední car: Zavraždění Mikuláše II. a jeho rodiny
  • 1998 – Stalin: Zevrubný životopis založený na nových dokumentech z ruských tajných archivů
  • 2002 – Rasputin
  • 2005 – Poslední car: Nikolaj II.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Радзинский, Эдвард Станиславович na ruské Wikipedii.

  1. Edvard Radzinskij: Lunin aneb Smrt Žaka v přítomnosti Pána na stránkách Českého rozhlasu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]