Eduard Ovčáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Eduard Ovčáček
Eduard Ovčáček (2017)
Narození 5. března 1933 (85 let)
Třinec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání VŠUV v Bratislavě, VŠUP v Praze
Povolání výtvarník, vysokoškolský pedagog (FU v Ostravě)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Ovčáček (* 5. března 1933 v Třinci) je český vizuální básník, grafik, sochař, malíř, fotograf, typograf, kurátor a vysokoškolský pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Eduard Ovčáček vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1957-1963, prof. Peter Matejka) a roku 1962 absolvoval roční stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (prof. Antonín Kybal).
Již koncem 50. let byl členem skupiny Kroky a jedním z iniciátorů vzniku nezávislé bratislavské skupiny výtvarníků orientovaných na informel a účastníkem neoficiálních výstav Konfrontace I-III v letech 1961-1963. V té době také navázal kontakty s ostatními umělci zabývajícími se strukturální malbou v Praze (Aleš Veselý, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek) a v Polsku (Marian Bogusz). Moravští a slovenští strukturalisté sdružení v Tvůrčí skupině Parabola vystavovali společně poprvé v roce 1963 v DU Olomouc a v roce 1964 v Ostravě.

O rok později Eduard Ovčáček v Ostravě představil lettristické obrazy na výstavě Obraz a písmo a byl přítomen na reprezentativní přehlídce československé grafiky v Písku. V druhé polovině šedesátých let se v jeho ateliéru scházela skupina výtvarníků orientovaných na abstraktní umění. Nově založený Klub konkrétistů spojil více než 50 českých, moravských a slovenských umělců a od roku 1967 uskutečnil sérii výstav doma i v zahraničí.

Na okupaci Československa v roce 1968 reagoval konkrétní a vizuální poezií s názvem Lekce velkého A, kterou ještě stihnul publikovat v Literárních listech a některých dalších periodikách v Československu a v zahraničí. Po tomto veřejném vystoupení a jako pozdější signatář Charty 77 byl po celou dobu 70. a 80. let režimem všemožně šikanován a ztratil možnosti vystavovat v oficiálních galeriích. Výstavy neoficiálních výtvarníků se v té době konaly pouze v dostatečné vzdálenosti od Prahy, obvykle v místním kulturním středisku, divadle, muzeu nebo menší galerii v městech Orlová, Sokolov, Blansko, Hodonín, Frýdek-Místek, Český Těšín nebo Brno, později v Galerii H a Minisalonu Jazzové sekce.
Na počátku 90. let dochází k intenzivnímu obnovování výtvarnických sdružení a jméno Eduard Ovčáček se objevuje na výstavách Spolku výtvarných umělců Mánes, Sdružení českých umělců grafiků Hollar, Umělecké besedy, Nového sdružení pražských umělců a Výtvarné skupiny Jiná geometrie.
Po roce 1997 byl z iniciativy některých teoretiků (Arsén Pohribný, Jiří Valoch aj.) založen nový Klub konkretistů s pobočkami v několika oblastních centrech. Eduard Ovčáček je členem ostravské skupiny konkretistů a pokračuje zde v intenzivní tvůrčí činnosti.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963 – 1968 vyučoval Eduard Ovčáček grafické techniky na Olomoucké univerzitě. V roce 1991 se stal spoluzakladatelem nové Fakulty umění při Ostravské univerzitě, kde jako profesor vede Ateliér volné grafiky na Katedře intermedií. Udržuje kontakty s akademickými kolegy, zejména na Slovensku a v Polsku (Univerzity v Katovicích, Krakově a Lodži).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Východiska tvorby[editovat | editovat zdroj]

Během studií koncem 50. let se Eduard Ovčáček zajímal o piktogramy v archaickém umění a interpretoval je v expresivní figurální malbě, která se postupně vzdávala barevnosti a směřovala k výtvarným znakům. Figuraci zcela neopustil ani ve své strukturální grafice a materiálovém tisku z počátku 60. let (Královský cyklus, 1962).
Podobně jako většina českých a slovenských umělců skupin Konfrontace, kteří na přelomu 50. a 60. let vytvářeli specifickou československou tvář informelu, také Eduard Ovčáček se později vracel ke konkrétním formám zobrazování. Od poloviny 60. let se zabývá vizuální poezií a písmové znaky (tzv. grafémy) používá k záznamu slov i jako šifry nebo uspořádané sestavy jednotlivých liter. V této době získal secesní kovové raznice písmen, které pak vtiskoval do grafické desky, vypaloval do povrchu papíru a dřeva nebo vtlačoval jako plošné reliéfy do vrstev ručního papíru. Fenoménu a problematice písma se věnuje dodnes. Stal se tak nejdůslednějším českým představitelem výtvarného směru zvaného lettrismus. Nejčastěji opakovaným motivem jsou formy číslice 3, které odkazují k datu narození autora.

Kombinované techniky[editovat | editovat zdroj]

V období 70. a 80. let, kdy nemohl vystavovat, tvořil dřevěné reliéfy s vypalovanými znaky předmětů a písmen, propalované koláže, malby akrylem i olejem a díla využívající kombinace uvedených technik.
Po roce 1980 jako volný pandán k dřevěným reliéfům vzniká série reliéfů v ručních papírech z rozmixované papírové hmoty. Opět se zde objevují jednotlivá slova nesoucí sdělení, fragmenty slov i pouhé shluky liter. Haptickou kvalitu struktury i barevnou tonalitu určují druhy použitého papíru. Otisky písma a běžných předmětů autor kombinuje s odlitky různých částí těla a kolážemi s propálenými písmeny. Tyto papírové antropometrie vytvářejí již autonomní plastický objekt.

Prostorové instalace[editovat | editovat zdroj]

Na konci 60. let se Eduard Ovčáček soustavně věnoval také tvorbě prostorových kompozic, sestavených z jednoduchých barevných dřevěných dílů, které nazýval Architektony pro podobnost s architektonickými modely. Zdánlivě náhodné a neuspořádané instalace barevných tyčí z počátku 90. let později podrobil řádu a využil je v závěsných reliéfech. Geometrické objekty, kterými na tuto tvorbu navázal kolem roku 2010, jsou sestavami jednotlivých prvků v kontrastních komplementárních barvách nebo rytmizovaných barevných přechodech. V devadesátých letech pod názvem staronové znaky realizoval ucelenou sérii kompozic na plátnech a papírech a v podobě prostorových akcí a instalací (Prostor Zlín, 1994; akce s hořícími lany Zastavený čas II v Třebíči, 1994 a performance meeting Malamut v Ostravě, 1994).

Grafická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Grafická tvorba autora se odvíjela od strukturální grafiky a techniky tisku z hloubky přes krátké období Grafo-ready made z počátku 70. let k cyklu Člověk a znak (1979-1980), který souvisel s jeho tehdejším zájmem o bizarně fantaskní realismus a je paralelou k ilustracím knihy markýze de Sade: 120 dní Sodomy.
Od konce 60. let se zabývá serigrafii, kterou u nás jako grafickou techniku rehabilitoval a začal využívat mezi prvními. V devadesátých letech uspořádal na půdě Ostravské univerzity řadu workshopů serigrafie a zároveň plynule přešel ke stále dokonalejší technice digitální počítačové grafiky a velkoplošného tisku. V současné době patří v tomto oboru k nejoriginálnějším tvůrcům, který neustále posunuje hranice možnosti zobrazení aniž by opustil své původní zaujetí písmem.
V letech 1964-65 se věnoval kombinaci fotografie s tiskem, zprvu v cyklu Tetovaná žena (geometrické plány a písmo exponované spolu s ženskými akty), v současné době v cyklu Fotografika, kde využívá kombinace digitalizovaných fotografií a počítačové grafiky.
Eduard Ovčáček se zabývá rovněž typografií a v letech 1986 – 2013 se podílel na vydání desítek publikací o výtvarnících a výtvarném umění.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1965 Cena za grafiku, Mezinárodní výstava Złote grono, Zielona Góra
  • 1968 Čestné uznání za grafiku, I. Bienále výzkumy grafiky, Jihlava
  • 1995 Grand Prix hlavního města Prahy, I. Mezinárodní trienále grafiky INTER-KONTAKT-GRAFIK 1995, Praha – Kraków;
  • 1996 Cena České spořitelny, Bienále české grafiky, GVU Ostrava
  • 1998 1. cena Feliciena Ropse, Muzeum F. Ropse, Namur
  • 1999 Cena Vladimíra Boudníka, Nadace Inter-Kontakt-Grafik, Praha
  • 2000 Grafika roku, Čestné uznání v kategorii A, Praha
  • 2004 Grafika roku, Čestné uznání v kategorii A, Praha
  • 2007 Christmas 2007 – AR, Bratislava
  • 2008 Cena města Ostravy 2008

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Členství ve skupinách[editovat | editovat zdroj]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Autorské (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1966 Výtvarné dílo 1961 - 1966, Dům umění, Ostrava , Galerie na Karlově náměstí, Praha, Forum Stadtpark, Graz
  • 1967 Galerie výtvarného umění Ostrava; Kleine Graphik Galerie, Brémy
  • 1970 Obrazy - plastiky - grafika, Okresní vlastivědné muzeum, Frýdek-Místek
  • 1972 Divadlo hudby OKS, Olomouc
  • 1980 Výtvarné dílo, Dům kultury, Orlová
  • 1981 Koláže 1964 - 1981, MKS, Český Těšín , Galerie Slavia, Brémy
  • 1983 Stopy písmen 1980 - 1983, MKS, Blansko, Galerie PRAgXIS C. Schüppenhauer, Essen-Kettwig
  • 1983/84 Koláže / ruční papíry, VŠV, Brno, MG Čs. spisovatele, Praha
  • 1985 Figurální tvorba, GVU v Hodoníně
  • 1986 Ruční papíry / koláže / plastiky, Atrium, Praha
  • 1987 Práce z ručního papíru, Zámek Sokolov, Sokolov
  • 1987 Kresby, MG Čs. spisovatele, Brno
  • 1989 ÚMCH, Praha, Gluri-Suter-Huus, Wettingen
  • 1990 Kresby, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1990 Obrazy, grafiky a kresby, Galerie Delta, Frýdek-Místek
  • 1991 Obrazy a grafika /parabola 61-91/, Galerie Fronta, Praha
  • 1991/92 Obrazy, kresby, koláže, plastiky, práce z papíru, poezie, Dům umění, Ostrava,. Galerie Malovaný dům, Třebíč, OGV v Jihlavě, OVM, Šumperk, Galéria PM Bohúňa, Liptovský Mikuláš
  • 1992 Kresby ohněm / znaky, Galerie Nová síň, Praha
  • 1993 Soupis grafické tvorby z let 1961 - 1993, Dům umění, Ostrava
  • 1993 DU, Stará radnice, Brno, GVU v Ostravě; Státní galerie, Zlín, Centrum Sztuki w Bytomiu, Galerie Jensen, Hamburk
  • 1994 MKS Krnov, Galerie Paseka, Praha, Středoevropská galerie, Praha
  • 1995 Galerie im Rathaus, Berlín, Státní muzeum, Frenštát pod Radhoštěm
  • 1996 Stopy písma a znaků, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava, Synagoga, Hranice, Langův dům, Frýdek-Místek, České centrum, Berlín
  • 1997 Die Künstlergilde Galerie, Esslingen,
  • 1998 Staroměstská radnice, Praha, Galerie am Südbahnhof, Mohuč, Dům umění, Zlín
  • 1999 Tvorba z let 1959 - 1999, Výstavní síň Husova, Praha
  • 1999 Rotace, Dům umění v Opavě
  • 1999 Serigrafie 1968 - 1999, Pálffyho palác, Bratislava
  • 2000 Výběr z díla, Galerie Jiřího a Běly Kolářových, Praha
  • 2000 Serigrafie, obrazy, objekty, Sankturinovský dům, Kutná Hora
  • 2001 Eduard Ovčáček: Na ostravsku, Dům umění, Ostrava
  • 2001 Serigrafie, Galerie Magna, Ostrava
  • 2001 Grafika, Galerie Hrozen, České Budějovice, Galerie Chagall, Karviná,
  • 2002 Galerie Aspekt, Brno, Instytut Sztuki w Katowicach – Filia w Cieszynie
  • 2003 Mac&rt počítačová grafika, Galerie Langův dům, Frýdek-Místek
  • 2005 Sémantická vibrace, Galerie Magna, Ostrava
  • 2005 Výběr 1959 až 2005, Oblastní galerie v Liberci, Liberec
  • 2005 Elementární estetika, Galerie Aspekt, Brno
  • 2006 Interpretace, Muzeum a pamětní síň Sigmunda Freuda, Příbor
  • 2006 Serigrafie & digitální tisky 1997 - 2006, Galerie Hollar, Praha
  • 2007 Grafiky a asambláže 60. let ze sbírek GVUO, Dům umění, Ostrava
  • 2007 Peripetie písma & znaků, Galerie Smečky, Praha
  • 2008 Eduard Ovčáček 75, Galerie Beseda, Ostrava, Galerie Trisia a.s., Třinec
  • 2008 Metamorfózy E. O., Turčianska galéria, Martin
  • 2009 Komunikace písmem & obrazem / Communication via the letter & the picture, Muzeum umění, Olomouc
  • 2009 Počítačová grafika, Artgallery Devín, Bratislava
  • 2009 Fotografika, Autorská galerie české fotografie, Ostrava (Ostrava-město)
  • 2009 Letterstory, mj. ruční papíry, koláže, plastiky, architektony, Maison Pierre Werner, Lucemburk
  • 2010 Adadozet - prace z lat 1960 - 2010, Galeria Rondo Sztuki, Katowice
  • 2012 Poslední dekáda, Muzeum města Blanska
  • 2012 Ve zkratce, Museum Kampa, Praha
  • 2012 Premeny médií 1960 - 2012, Galéria M.A. Bazovského, Trenčín

Společné[editovat | editovat zdroj]

  • Od roku 1960, více než 200 výstav, podrobný soupis viz abART

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace[editovat | editovat zdroj]

  • SADE, D. A. F. de, 120 dní Sodomy, 1993, 19 ilustrací E. Ovčáček, soukr. tisk, ISBN 80-85432-34-X

Monografické publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Eduard Ovčáček: Výtvarné dílo 1961 - 1966, 1966, Valoch J, kat. 27 s., něm., č., angl., DU Ostrava
  • Eduard Ovčáček: Výtvarné dílo, 1980, Janoušek I, kat. 40 s., DK Orlová
  • Eduard Ovčáček: Koláže 1964 - 1981, 1981, Jůza V, Ovčáček E, kat. 24 s., MKS Český Těšín
  • Eduard Ovčáček: Figurální tvorba, 1985, Kříž J, kat. 20 s., GVU Hodonín
  • Eduard Ovčáček: Kresby, 1987, Zhoř I, kat. 20 s., MGČs spisovatele, Brno
  • Eduard Ovčáček: Práce z ručního papíru, 1987, Kříž J, kat. 20 s., Zámek Sokolov
  • Eduard Ovčáček: Obrazy, kresby, koláže, plastiky, práce z papíru, poezie, 1992. Hartmann A a kol., 70 s., č., angl., fr., něm., GVU Ostrava, ISBN 80-85091-17-8
  • Eduard Ovčáček: Kresby ohněm / znaky, 1992, Fila R, kat. 20 s., G. Nová síň, Praha
  • Eduard Ovčáček: Soupis grafické tvorby z let 1961 - 1993, 1993, Drabina K a kol., kat. 69 s.,angl., č., fr., něm., GVU Ostrava, ISBN 80-85091-10-0
  • Lekce velkého A: Konkrétní a vizuální poezie 1962-1993, 1995, 269 s., Trigon, Praha, ISBN 80-85320-64-9
  • Eduard Ovčáček: tvorba z let 1959-1999, Kříž J, kat. 190 s., Gema Art, Praha, ISBN 80-86087-23-9
  • Eduard Ovčáček: Seriografie 1968-1999, 1999, Mojžíš J, kat. 7 s., Pálffyho palác, Bratislava
  • Eduard Ovčáček: Na Ostravsku, 2001, Jůza J, kat. 84 s., č., angl., GVU Ostrava, ISBN 80-85091-52-6
  • Eduard Ovčáček: Výběr 1959 až 2005, 2005, Machalický J, Strnadová A, kat. 112 s., OG Liberec
  • Eduard Ovčáček 1956 – 2006, 2007, Machalický J a kol., monografie 663 s., Gallery, Praha, ISBN 978-80-86990-00-2

Katalogy kolektivní (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Grafika 65, 1965, Zemina J, kat. 30 s., VM Písek
  • Klub konkrétistů, 1968, Pohribný A, kat. 96 s., OGV jihlava
  • Písmo a obraz, 1971, Petránsky Ľ st. kat. 104 s., Pallas, Bratislava
  • Klub konkretistů, 1969, Masini L V, Pohribný A, kat. 48 s., GVU Karlovy Vary
  • Současná česká grafika, 1989, Hošková S, Petr P, kat. 262 s., SČVU Praha
  • Česká koláž, 1997, Dryje F a kol., kat. 165 s., Gallery, NG Praha, ISBN 80-86010-04-X
  • Česká serigrafie, 1999, Ovčáček E, kat. 72 s., Ostravská univerzita
  • Six from the sixties, 2002, Bajcurová K, Mojžiš J, kat. 64 s., angl., č., MU Olomouc, ISBN 80-968625-2-9
  • Art is Abstraction: Czech Visual Culture of the Sixties, 2003, Primus Z, kat. 328 s., angl., Kant, Praha, ISBN 80-86217-28-0
  • Šedesátá / The sixties, 2004, Juříková M, Železný V, kat. 414 s., angl., č., Galerie Zlatá husa, Praha, ISBN 80-239-3406-6
  • Lettrismus: Předchůdci a následovníci, 2008, Hlaváčková M, kat. 40 s., GMU v Roudnici nad Labem, ISBN 978-80-85053-76-0

Encyklopedie[editovat | editovat zdroj]

  • Grafika: Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let, 1993, Hošková S, Schleppe S, 255 s., angl., č., fr., it., ně., šp., SGN Praha, ISBN 80-901559-0-1
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění: N-Ž, 1995, ed. Horová A, 558 s., Academia, Praha, ISBN 80-200-0536-6
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 - 2002, 2002, Malá A a kol., 359 s., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, ISBN 80-86171-15-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]