Eugène Ionesco

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eugène Ionesco
Rodné jméno Eugen Ionescu
Narození 26. listopadu 1909
Slatina
Úmrtí 28. března 1994 (ve věku 84 let)
Paříž
Povolání dramatik a spisovatel
Alma mater Bukurešťská universita
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Literarní cena prince Pierra Monackého
Rakouská státní cena za evropskou literaturu
Pour le Mérite
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eugène Ionesco [Jonesko] (26. listopadu 1909, Slatina, Rumunsko28. března 1994, Paříž) byl francouzský dramatik a básník rumunského původu (otec byl Rumun, matka Francouzka), ačkoliv v některé literatuře se vyskytuje i rumunský dramatik, žijící v Paříži. Jeden z hlavních představitelů a zakladatelů absurdního dramatu a zároveň patří k jeho nejhranějším autorům. Dětství strávil ve Francii, po rozvodu rodičů žije s otcem v Rumunsku. Před začátkem druhé světové války emigruje do Francie, kde se usazuje natrvalo. Ve jednašedesáti letech se stal členem francouzské akademie.

Je pochován na pařížském hřbitově Montparnasse.

Hrob na hřbitově v Montparnasse

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Později Ionesco došel k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. Svět se pro něj stal jakýmsi gigantickým strojem, který ničí člověka a z tohoto stavu je jediným východiskem humor. To ho vedlo k tvorbě tzv. „antiher“ a absurdnímu dramatu. Tato díla je třeba chápat jako memento proti osamění, ale i politické zvůli.

  • Plešatá zpěvačka - 1948, premiéra 1950. Inspirací mu byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty, atd. použil v této hře - vznikla tzv. tragédie řeči. Herci zde mluví podle této učebnice, nevede se zde žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška, autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry byl spíše tragický než komický.
  • Pozdravy - 1950
  • Budoucnost je ve vejcích čili Všeho je třeba ke stvoření světa - 1951
  • Lekce - 1951
  • Židle - 1952 V této hře je jeviště zaplněno prázdnými židlemi, na něž postupně usedají neviditelné osoby. Jediní viditelní, Stařenka a Stařeček, s nimi vedou rozhovor. Hru uzavírá příchod Řečníka, jehož úkolem má být předání Stařečkova poselství o smyslu života.
  • Amadeus aneb Jak se ho zbavit - 1954
  • Jakub aneb Podrobení - 1954
  • Nový nájemník - 1955
  • Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon - 1958
  • Scéna ve čtyřech - 1959
  • Nenajatý vrah - 1959
  • Nosorožec - 1960
  • Král umírá - 1962
  • Chodec vzduchem - 1963
  • Masakriáda - 1970
  • Ten strašný bordel! - 1973
  • Cesta k mrtvým - 1980

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

6. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Jean Paulhan
19701994
Eugène Ionesco
Nástupce:
Marc Fumaroli