Eduard (černý princ)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard z Woodstocku
kníže z Walesu a kníže akvitánský
Portrét
Eduard, kníže z Walesu jako rytíř Podvazkového řádu, 1453, ilustrace z rukopisu
Narození15. červen 1330
Palác Woodstock
Úmrtí8. červen 1376
Westminsterský palác
PohřbenCanterburská katedrála
ManželkaJana z Kentu
PotomciEduard z Angoulême
Richard II.
RodPlantageneti
OtecEduard III.
MatkaFilipa z Hainault
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard z Woodstocku (anglicky Edward of Woodstock, the Black Prince, francouzsky Edouard Plantagenêt, le Prince noir, 15. červen 13308. červen 1376), také známý jako „Černý princ“ (anglicky Black Prince), byl knížetem z Walesu (Prince of Wales), knížetem akvitánským (Prince of Aquitaine) a vévodou z Cornwallu (Duke of Cornwall), byl nejstarším synem anglického krále Eduarda III. a jeho ženy Filipy a otcem krále Richarda II. Eduard jako výjimečný vojenský velitel a oblíbená osobnost již za svého života, zemřel rok před smrtí svého otce v důsledku dlouhodobé nemoci a tak se nikdy nestal vládnoucím králem. Následníkem na anglickém trůnu se stal jeho syn Richard.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Eduard se narodil roku 1330 ve Woodstockém paláci v Oxfordshire. Roku 1333 byl jmenován hrabětem z Chesteru, roku 1337 vévodou z Cornwallu[pozn. 1] a roku 1343 i knížetem velšským. Byl regentem v letech 1339, 1340 a 1342 v době, kdy byl jeho otec na válečném tažení. Navštěvoval každé jednání královské rady a roku 1337 vedl jednání s papežem o válce.

Eduard toužil po sňatku se svou sestřenicí Janou, hraběnkou z Kentu, se kterou vyrůstal. Poté, co obdržel souhlas papeže Inocence VI. se s ní 10. října 1361 na Windsorském hradu oženil. Tento sňatek nebyl přijat s nadšením, protože se předpokládalo, že králův syn se ožení s ohledem na vytvoření aliance se zahraniční mocností. V době, kdy byl v Anglii, byl jeho hlavním sídlem Wallingfordský hrad v nynějším Oxfordshire. Sloužil jako královský vyslanec v Akvitánii, kde on a jeho žena vytvořili dvůr, který byl považován za jeden z nejnádhernějších té doby. Tento dvůr byl také útočištěm některých vyhnaných panovníků, například Pedra Kastilského. Ten, svržen svým nelegitimním bratrem, nabídl Eduardovi hrabství Biscany, pokud mu pomůže dobýt zpět jeho trůn. Eduard zvítězil v bitvě u Najery, kde porazil spojené francouzské a španělské vojsko.

V té době se stal otcem dvou synů – Eduarda a Richarda,[pozn. 2] často také zvaného Richarda z Bordeaux, který se později stal anglickým králem. Eduard se vrátil do Anglie v lednu 1371 a zemřel jako sedmiletý o rok později po dlouhé a vážné nemoci.

Eduard a rytířství[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Poitiers

Eduard žil v období, kdy myšlenky rytířského chování upadaly a byl rozporuplná osobnost. Na jedné straně, poté co zajal francouzského krále Jana II. a jeho nejmladšího syna po bitvě u Poitiers dovolil Janovi, aby se vrátil na krátký čas domů a modlil se s ním v Canterburské katedrále a také přistoupil na jednodenní přípravu před bitvou u Poitiers tak, aby se obě strany mohly domluvit na případném mírovém řešení. A i když nesouhlasil s rytířskými zápasy, dovolil pořádat rytířský turnaj.

Eduardův náhrobek (Canterburská katedrála)

Na druhé straně své rytířské postoje dokázal překonat pragmatismem. Opakovaně použil strategii vypalování a plenění měst, což nebyla činnost v souladu s rytířským jednáním, ale bylo to jednání, které mu pomohlo zničit francouzskou ekonomiku. I na bojišti spíše používal pragmatismus, což je vidět na hromadném použití pěchoty, obranných pevností a útoků z křídla.[pozn. 3] Navíc byl výjimečně nelítostný k příslušníkům nižších vrstev, což je zřejmé z nezvykle vysokých daní, které uvalil na obyvatele jako kníže Akvitánie, a z masakrů obyvatel v Limoges a Caen.

Lidé všech hodností, všeho věku, muži i ženy, se vrhali před princem na kolena, prosíce o milost. Princ však byl rozlícen hněvem a pomstou a nikoho nevyslyšel. Koho chytili, toho prokláli mečem...
— Jean Froissart[1]

Černý princ[editovat | editovat zdroj]

I když se u jeho jména používá přízvisko „Černý princ“, neexistují prameny, že by se tohoto označení používalo době, kdy žil. Byl označován jako Eduard z Woodstocku, po místě, kde se narodil. Poprvé bylo toto spojení použito v Cronicle of England Richarda Graftona z roku 1568. Obvykle se předpokládá, že pochází ze zdobeného černého kyrysu, který mladý kníže dostal po bitvě u Kresčaku od svého otce. Ve skutečnosti je to dáno spíše barvou štítu na jeho erbu, používaného na rytířských turnajích, které jsou zobrazeny kolem jeho podobizny v Canterbury. Tento erb je černý se třemi bílými pštrosími péry. Je také možné, že toto pojmenování pochází z popisu francouzských kronikářů ve vztahu k drtivé vojenské porážce, jíž jeho schopnosti dopomohly. Je také možné, že tato přezdívka se vztahuje k Eduardově výbušné povaze.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Jindřich III. Plantagenet
 
 
Eduard I.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Provensálská
 
 
Eduard II.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Kastilský
 
 
Eleonora Kastilská
 
 
 
 
 
 
Johana z Ponthieu
 
 
Eduard III.
 
 
 
 
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
Filip IV. Sličný
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
 
Izabela Francouzská
 
 
 
 
 
 
Jindřich I. Navarrský
 
 
Jana I. Navarrská
 
 
 
 
 
 
Blanka z Artois
 
Eduard z Woodstocku
 
 
 
 
 
Jan I. z Avesnes
 
 
Jan II. Holandský
 
 
 
 
 
 
Adéla Holandská
 
 
Vilém III. Holandský
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Lucemburský
 
 
Filipa Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Baru
 
 
Filipa Henegavská
 
 
 
 
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
Karel I. z Valois
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
 
Johana z Valois
 
 
 
 
 
 
Karel II. Neapolský
 
 
Markéta z Anjou
 
 
 
 
 
 
Marie Uherská
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Byl jmenován prvním vévodou poté, co tento titul ustanovil jeho otec pro významné šlechtice blízké královskému dvoru.
  2. Kromě těchto dvou synů měl Eduard ještě několik levobočků, které zplodil v době před uzavřením svazku s Janou.
  3. Revoluční taktika v té době.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edward, the Black Prince na anglické Wikipedii.

  1. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Nový titul
Vévoda z Cornwallu
Eduard
13371376
Nástupce:
Richard z Bordeaux