Bitva u Poitiers (1356)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Poitiers
konflikt: Stoletá válka
Bitva u Poitiers na středověké miniatuře
Bitva u Poitiers na středověké miniatuře
trvání: 19. září 1356
místo: nedaleko Poitiers, Francie
výsledek: drtivé vítězství Angličanů
strany
Znak Anglie Anglické království

Znak Bretaně Bretaňské vévodství

Znak Francie Francouzské království
Znak Skotska Skotské království
velitelé
Arms of the Prince of Wales (Ancient).svg Eduard z Woodstocku
Arms of John III of Grailly.svg Jan de Grailly
Thomas de Beauchamp Arms.svg Thomas z Warwicku
MontaguArms Unquartered.png Vilém ze Salisbury
Blason Jean Chandos.svg Jan Chandos
Arms of the Kings of France (France Ancien).svg král Jan II. White flag icon.svg
Arms of the Dauphin of France.svg dauphin Karel
Arms of the Kings of France (France Ancien).svg Filip Smělý White flag icon.svg
Arms of Robert de Clermont.svg Petr Bourbonský
Armoiries Famille Brienne.svg Walter VI. z Brienne
Blason Arnoul d'Audrehem, Maréchal de France.svg Arnoul d'Audrehem
Blason Guy Ier de Clermont de Nesle.svg Jan z Clermontu
Blason Philippe de France (1336-1375) duc d'Orléans.svg Filip Orléanský
Douglas Arms 2.svg William Douglas

síla
moderní odhady
6 000 mužů
  • 2 000 střelců s
    dlouhými luky
  • 3 000 těžkých jezdců
  • 1 000 gaskoňských
    pěšáků
moderní odhady
11 000 mužů
  • 8 000 těžkých jezdců
  • 3 000 pěších
ztráty
minimální 2 500 mrtvých
1 900 zajatých

Bitva u Poitiers (též bitva u Maupertuis), která se odehrála 19. září 1356, je jednou z velkých bitev ve stoleté válce (další jsou například bitva u Kresčaku a bitva u Azincourtu), ve které bojovali na jedné straně Francouzi a Skotové proti Angličanům a Vlámům. Proti sobě stáli Angličané vedeni Černým princem (princem z Walesu) a Francouzi vedeni králem Janem II. Dobrým.

Anglické vojsko mělo 6000 mužů, z toho 3000 obrněnců, 2000 lučištníků a 1000 mužů lehké pěchoty a zaujalo pozici na hřebenu kopce. Princova divize doplněna jízdním oddílem zůstala vzadu jako záloha.

Francouzská armáda měla 20 000 mužů, byla rozdělena do čtyř divizí. Na rozkaz krále Jana museli bojovat rytíři a obrněnci bez koní a jejich kopí bylo zkráceno pro boj zblízka na 1,5 m.

Výzbroj a složení obou armád[editovat | editovat zdroj]

Francouzská armáda byla složena ze šlechticů a z jejich doprovodu, což byly většinou špatně vycvičené místní pomocné oddíly, které byly doplněny o oddíly žoldnéřů (např. janovští střelci s kuší, kteří stříleli 4× pomaleji než angličtí lučištníci, ale zato účinněji). Na začátku stoleté války se projevila neschopnost spolupráce mezi šlechtickou jízdou a zbytkem pěchoty.

Anglická armáda se skládala ze šlechtické jízdy a ze svobodných sedláků jako lučišníků, kteří dostávali plat. Byla to nejprofesionálnější a nejvycvičenější armáda v té době.

Zbraně a výzbroj byly podobné. Obě strany měli obrněnce (rytíře), kteří měli podobnou výzbroj: meč, kopí, dýku, někdy i válečný kyj, helmu, štít a ostruhy. Rytíři měli tři ozbrojené průvodce. Starali se o zbroj, o koně a o pomoc při nasedání a sesedání. Kromě toho mívali i dva obrněné lučištníky a jednoho muže s oštěpem. Všichni tvořili skupinu zvanou kopí. Obrněnec měl tři až čtyři koně (z toho dva destriery – těžké válečné oře), kteří měli „chanfron“ přes hlavu, „crinet“ kryl krk, hruď chránil „peytral“. Celé to asi vážilo 35 kg.

Plátové odění znamenalo omezení pohyblivosti, ale také ochranu proti šípům. Vyvinulo se z kroužkového nebo šupinového odění.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Iluminace bitvy z 15. století

Anglické šípy se odrážely od plátového brnění francouzské jízdy, proto angličtí lučištníci nacházející se na levém křídle zaujali pozici ještě více doleva do bažin, kde byli chráněni před rytířskými oddíly. Zde odrazili útok francouzské jízdy, na kterou zaútočili zezadu, protože koně Francouzů nebyli zezadu nijak chráněni. Poté přešli francouzští obrněnci na boj zblízka s převahou opěšalých francouzských rytířů, ale jejich útok byl opět odražen. Po nich následoval další útok, ale anglickým lučištníkům došly šípy, tak se rozhodli bojovat zblízka, kde měli převahu, jelikož neměli brnění, a tak se mohli lépe pohybovat. Jakmile to zjistil Černý princ, posadil své muže na koně a zaútočil z pahorku dolů na francouzskou formaci, která se pod tlakem křídelního útoku porušila a místy i začala ustupovat.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Ervín Hrych: Velká kniha vojevůdců, bitev a zbraní, Regia Praha 2000, 720 str., ISBN 80-86367-06-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]