Désiré-Joseph Mercier
| Jeho Eminence Désiré-Joseph Mercier | |
|---|---|
| Kardinál Arcibiskup mechelenský primas Belgie | |
 Désiré-Joseph kardinál Mercier | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | mechelenská |
| Arcidiecéze | mechelenská |
| Sídlo | Mechelen |
| Období služby | 1906-1926 |
| Předchůdce | Pierre-Lambert Goossens |
| Nástupce | Jozef-Ernest van Roey |
| Heslo | „Apostolus Jesu Christi“ „Apoštol Ježíše Krista“ |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 4. dubna 1874 světitel arcibiskup Giacomo Cattani |
| Biskupské svěcení | 25. března 1906 světitel arcibiskup Antonio Vico 1. spolusvětitel Antoon Stillemans 2. spolusvětitel Gustave-Joseph Waffelaert |
| Kardinálská kreace | 15. dubna 1907 kreoval Pius X. |
| Titul | kardinál ze San Pietro in Vincoli |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zúčastnil se | konzistoř v dubnu 1907, konkláve 1914, konkláve 1922 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 21. listopadu 1851 |
| Místo narození | zámek Castegier u Braine-l'Alleud,  Belgie |
| Datum úmrtí | 23. ledna 1926 |
| Místo úmrtí | Brusel, Belgie |
| Národnost | belgická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Désiré Felicien François Joseph Mercier (21. listopadu 1851, Braine-l'Alleud – 23. ledna 1926, Brusel) byl belgický římskokatolický duchovní, arcibiskup mechelenský, kardinál a akademik. V době první světové války představoval v Belgii hlavní osobnost odporu vůči německým okupantům.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Désiré-Joseph se narodil v roce 1851 v Belgii. Vyučoval na mechelenské katolické univerzitě filozofii a následně se stal tamním rektorem. Papež Pius X. jej jmenoval arcibiskupem mechelenským v roce 1906 a o rok později byl kreován kardinálem.
Během první světové války došlo k okupaci Belgie, proti které kardinál Mercier (podobně jako král Albert I.) aktivně vystupoval, což mu u většiny obyvatelstva vyneslo uznání a společenský respekt.[1][2]
Kardinál Mercier se zasadil o rozšíření svátku Panny Marie prostřednice všech milostí, který v roce 1921 získal církevní povolení pro Belgii, následně i pro další země.[3] Zemřel v Bruselu v lednu 1926.
Filozofické názory[editovat | editovat zdroj]
Po encyklice papeže Lva XIII. Aeterni Patris (1879) došlo v Belgii k velkému rozmachu propagandy tomistické filozofie. Podle papežových instrukcí z roku 1882 bylo na Katolické univerzitě v Lovani zavedeno přednášení tomistické filozofie, kterou tu začal vyučovat Désiré-Joseph Mercier. Projevil velkou aktivitu v propagaci a propracování novotomismu. V roce 1894 založil časopis Revue Néoscholastique (později byl nazván Revue philosophique de Louvain).[4]
V souladu s plány Vatikánu vytyčil úkol zdůvodnit tomistickou filozofii na základě moderní vědy. Tvrdil, že propast mezi přírodovědou a scholastikou je pouhé nedorozumění, a vyzýval, aby se odstranila „intelektuální izolace“ katolíků.[5]
Vliv[editovat | editovat zdroj]
Désiré-Joseph Mercier měl mnoho žáků, kteří pokračovali v propagaci neoscholastiky (Simon Deploige, Maurice De Wulf, Désiré Nys, Armand Thiéry aj.).[5]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Prezident Woodrow Wilson a kardinál Mercier, 1919 -
Kardinál Mercier a prezident Raymond Poincaré -
Plakát s kardinálem Mercierem z první světové války -
Socha kardinála Mericera před bruselskou katedrálou
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Désiré-Joseph Mercier na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b Nezlomný národ: Okupace Belgie během první světové války (2) [online]. stoplusjednicka.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
- ↑ Cardinal Mercier in the First World War. Belgium, Germany and the Catholic Church [online]. theo.kuleuven.be [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Panna Maria, Prostřednice všech milostí [online]. jesuit.cz [cit. 2020-05-09]. Dostupné online.
- ↑ Dynnik a Michejev 1963, s. 535.
- ↑ a b Dynnik a Michejev 1963, s. 536.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- DYNNIK, M. A.; MICHEJEV, V. I., 1963. Belgie. In: DYNNIK, Michail; JOVČUK, M. T.; MITIN, M. B. Dějiny filosofie. 1. vyd. Praha: SNPL. Svazek 5. Kapitola 15 „Filosofické a sociologické myšlení v Belgii a v Holandsku v epoše imperialismu (konec XIX. a počátek XX. století)”, s. 534–541.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Désiré-Joseph Mercier na Wikimedia Commons - Désiré-Joseph Mercier na Catholic hiearchy (anglicky)
