Novotomismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Novotomismus či neotomismus je novodobá forma tomismu. Představuje aktivní návrat k základním ideám této filosofie. Je jedním z hlavních směrů moderní filosofie a patří k tzv. novoscholastické filosofii. Novotomismus byl inspirován encyklikou papeže Lva XIII. Aeterni Patris z roku 1879 a svého rozkvětu došel ve 20. století.

Novotomismus má několik základních větví:

  • tradiční tomismus
  • lovaňský tomismus nazvaný podle univerzity v belgickém městě Lovani (Leuven), kde vznikl, – je typický otevřeností k moderní filosofii a k teorii speciálních věd. Jakkoli nepatřili nikterak k této škole, v oblasti vztahu filozofie, teologie a vědy jsou významnými představiteli novotomismu Francouzi Pierre Teilhard de Chardin a Paul Chauchard.
  • existenciální tomismus – tento směr převádí filosofii na teorii jsoucna, s tendencí negovat existenci jiných jsoucen než jsoucna reálného jsoucna. Významnými představiteli této odnože jsou Jacques Maritain a Étienne Gilson.
  • transcendentalizující tomismus – německá varianta novotomismu, kombinující ho s názory Kanta a Heideggera.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pieper, J., Scholastika: osobnosti a náměty středověké filosofie. Praha 1993
  • Pieper, J., Tomáš Akvinský. Život a dílo. Praha 1997
  • Lobkowicz, M., Co se stalo s tomismem?, Teologické texty 1995, č. 1-5 (http://www.teologicketexty.cz/index.php?a=archiv)

Související články[editovat | editovat zdroj]