Dragiša Brašovan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Dragiša Brašovan (srbsky: Драгиша Брашован; 25. května 18876. října 1965) byl srbský architekt, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších architektů první poloviny 20. století v bývalé Jugoslávii.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Základní a střední školu vystudoval Brašovan v rodném Vršaci. Později studoval v Budapešti, kde studia zakončil v roce 1912 a inhed poté začal i v maďarské metropoli také pracovat. Krátce také působil i v Sarajevu. Po skončení první světové války se vrátil do vlasti; několik let pracoval jako městský architekt ve Velkém Bečkereku. Jeho velkou slávu mu přinesl jugoslávský pavilon pro světovou výstavu v Barceloně v roce 1929. V témže roce také vstoupil do společnosti moderních architektů. V 30. letech Brašovan žil a působil v Bělehradě.

V období po druhé světové válce se Brašovan věnoval rozvoji architektury, která měla být "socialistická podle obsahu a lidová ve své formě". Navrhl několik dělnických kolonií, které vyrostly v Zvorniku, Tuzle a Jagodině a také celou řadu železničních stanic, které byly vystavěny při obnově dráhy v západním Srbsku.

Projekty[editovat | editovat zdroj]

Mezi budovy, které byly zrealizovány podle jeho návrhu patří např. budova státní tiskárny (dnes Budova BIGZ) - 1941, budova Dunajské bánoviny - 1939, zrenjaninská sokolovna, velitelství letectva v Zemunu - 1953, bělehradský hotel Metropol a další.

V roce 1941 představil jen několik týdnů před vpádem fašistických vojsk do Jugoslávie plán na modernistickou přestavbu Bělehradu, která nesla název Nový Bělehrad (Novi Beograd). Učinil tak na základě pověření, které získal od městské správy, dlouhodobě usilující o modernizaci metropole. Na soutoku řek Dunaje a Sávy, kde se až do druhé světové války nacházela jen velmi sporadická zástavba, mělo podle Brašovana vzniknout město pro půl milionu lidí, označované kódovým názvem City.[1]

Poslední objekt, který Dragiša Brašovan ve svém životě navrhl, je ústřední novosadská pošta, která se svým symetrickým průčelím představuje jednu z dominant města.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAGOJEVIĆ, Ljiljana. Novi Beograd, osporeni modernizam. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2007. 331 s. ISBN ISBN 978-86-17-14795-0. S. 46. (srbština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]