Nový Bělehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozšiřování Nového Bělehradu formou panelového sídliště v roce 1978
Výškové budovy v Novém Bělehradě.

Nový Bělehrad (v srbské latince Novi Beograd a cyrilici Нови Београд) je jedna z částí Bělehradu, hlavního města Srbska. Od centra města je oddělen řekou Sávou, kterou překonává celkem několik mostů (např. Brankův most, Gazela, etc).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nový Bělehrad nevznikal jako řada jiných částí města v průběhu staletí, ale byl zbudován v souvislosti s pracovní akcí mládeže na přelomu 40. a 50. let 20. století ve snaze modernizovat jugoslávskou metropoli. Vznikal v prostoru bývalých močálů a bažin na břehu řek Sávy a Dunaje.[1] Nový Bělehrad nebyl velkolepou myšlenkou, kterou by zrealizovali jugoslávští komunisté sami; během období existence meziválečné Jugoslávie byla výstavba nového města na volné louce u metropole Bělehradu, která až do roku 1918 patřila Rakousko-Uhersku, dlouhodobě diskutována. Byly uskutečněny četné urbanistické soutěže a plány, které připravila celá řada architektů. Poslední z nich, ve které byl přihlášen i projekt známého modernistického architekta Dragiši Brašovana, byla zrealizována jen několik týdnů před vypuknutím druhé světové války v Jugoslávii. Výstavbu nového města však nakonec dokázali uskutečnit ale až komunisté, kteří se chopili moci hned po skončení konfliktu.

Dne 20. října 1950 byl schválen nový územní plán města Bělehradu, který potvrdil návrh na výstavbu nového sídliště podle předlohy Nikoly Dobroviće z roku 1948.[2] Plán předpokládal vybudování města s pravoúhlou sítí ulic; s dvěma hlavními osami východ-západ a čtyřmi osami sever-jih. V centrální části na břehu Dunaje potom byla připravena výstavba vládního paláce.[3]

Nový Bělehrad "zaplnil" mezeru mezi Zemunem a samotným Bělehradem; stal se sídlem řady univerzit, ale také i úřadu Svazové výkonné rady, tedy vlády socialistické Jugoslávie. Ve známém Sava centru se konaly sjezdy Svazu komunistů, ale také i Hnutí nezúčastněných zemí.

V roce 1968 došlo právě v novém Bělehradě ke studentským nepokojům, na konci 80. let se na Ušći pořádaly nacionalistické mítinky budoucího prezidenta Slobodana Miloševiće.

Zástavbu města tvoří řada moderních výškových bodů, které oddělují rozlehlé bulváry. V roce 2002 v něm žilo přes dvě stě tisíc obyvatel, převážně srbské národnosti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLAGOJEVIĆ, Ljiljana. Novi Beograd, osporeni modernizam. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2007. 331 s. ISBN ISBN 978-86-17-14795-0. S. 16. (srbština)  
  2. BLAGOJEVIĆ, Ljiljana. Novi Beograd, osporeni modernizam. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2007. 331 s. ISBN ISBN 978-86-17-14795-0. S. 131. (srbština)  
  3. BLAGOJEVIĆ, Ljiljana. Novi Beograd, osporeni modernizam. Bělehrad : Zavod za udžbenike, 2007. 331 s. ISBN ISBN 978-86-17-14795-0. S. 133. (srbština)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 44°47′ s. š., 20°25′ v. d.