Chvostan bělonosý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxChvostan bělonosý
alternativní popis obrázku chybí
Chvostan bělonosý
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád Simiiformes
Oddělení ploskonosí (Platyrrhini)
Čeleď chvostanovití (Pitheciidae)
Podčeleď chvostani (Pitheciinae)
Rod chvostan (Chiropotes)
Binomické jméno
Chiropotes albinasus
(I. Geoffroy & Deville, 1848)
Rozšíření chvostana bělonosého (hnědě)
Rozšíření chvostana bělonosého (hnědě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chvostan bělonosý (Chiropotes albinasus) je druh primáta z čeledi chvostanovití (Pitheciidae) a rodu chvostan (Chiropotes). Roku 1848 jej popsali Isidore Geoffroy Saint-Hilaire a Émile Deville.[2] Vyskytuje se pouze v Brazílii a Mezinárodní svaz ochrany přírody mu přiřkl status ohrožený.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Chvostan bělonosý je zvířetem neotropické oblasti. Vyskytuje se v Brazílii a jeho populace jsou řídké. Lze ho najít v oblasti mezi řekami Xingu a Madeira,[3] nevyskytuje se při tom v části Jiparaná-Marmore a jižně od oblasti Serra dos Pacaás Novos. Mimo jižní části při hranicích s Bolívií neobývá ani stát Rondônia. K životu dává přednost hustým tropickým deštným lesům, obyčejně ho lze nalézt v těch nezaplavovaných, ale dovede se přizpůsobit i lesům zaplaveným, někdy i oblastem mezi lesem a stepí.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samci chvostanů bělonosých měří bez ocasu okolo 42,7 cm, samice jsou menší a měří 41,8 cm; u tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus. Ocas měří asi 30 až 50,7 cm, na konci je tupý. U mladých jedinců má možnost úchopu, dospělci tuto funkci ztrácejí.[5] Pomáhá také udržovat rovnováhu. Hmotnost opice se odhaduje na 2 až 3 kg.[3] Srst je po celém těle včetně ocasu černá, nos je navzdory názvu červený. Podobně jako ostatní chvostané patřící do rodu Chiropotes má i tento druh vousy, u samců je výrazná také hustá srst na hlavě.[5]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Hlava chvostana bělonosého

O chování chvostana bělonosého je známo pouze málo informací, protože žije skryt před lidmi.[5] Je to stromový druh, jenž si nárokuje velké území (1 000 ha), což je nejvíce z novosvětských opic.[6] Tvoří skupiny složené z 18 až 30 jedinců, jež denně kočují za potravou, což jim dle studie mezi lety 2004 až 2006 zabere 36,3 % času, přičemž opice odpočívají 27,5 % času. Společenské aktivity jim zaberou 8,8 % času,[6] druh spolu například komunikuje pomocí švihání ocasu, vztyčování husté srsti na hlavě či pištivých zvuků.[3] Hledání potravy zabere chvostanům 23,8 % aktivity, žerou rychle. Jedná se o všežravce, který se živí převážně rostlinnou potravou, živočišná potrava tvoří menší část. Podle studie z let 2004−2006 byla jako nejčastější zdroj potravy semena, jež tvořila 48,2 % potravy, následována dužinou (39,2 %) a zralými semeny (6 %),[6] z další rostlinné potravy žerou chvostani například stromovou kůru.[5] Rozkousat tyto tvrdé potraviny jim umožňují zuby k tomu určené zasazené v hlubokých čelistech.[5]

V době rozmnožování, která nastává jednou ročně, samicím zčervenají genitálie a na estrální cyklus samce upozorňují rovněž zvednutým ocasem. Po zhruba 5 měsících březosti mezi únorem až březnem či srpnem až zářím, se samici narodí jedno mládě závislé na ní asi 3 měsíce. Pohlavní dospělosti je u samců i samic dosaženo ve čtyřech letech. Chvostan se ve volné přírodě dožívá věku okolo 11,7 let. V zajetí je věk dožití vyšší a může se vyšplhat až k 17 letům.[3]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Největší nebezpečí pro chvostana bělonosého představuje ztráta přirozeného prostředí. Silnice, jako například transamazonská dálnice, dělí areál výskytu tohoto druhu na části, navíc se v jejich blízkosti často pěstuje sója a potřeba volných zemědělských ploch vede k odlesňování. K dalším nebezpečím pro chvostany bělonosé patří také pastevectví a lov chvostanů jak pro maso, tak pro husté ocasy, které jsou využívány jako prachovky.[4]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako ohrožený s klesající populací. Je zapsán na přílohu I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin a chráněn rovněž brazilskými zákony. Obývá dvě chráněná území: Parque Nacional da Amazonia a Floresta Nacional do Tapajos.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. Chiropotes albinasus [online]. Biolib.cz [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  3. a b c d Chiropotes albinasus (white-nosed bearded saki). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  4. a b c Chiropotes albinasus (Red-nosed Bearded Saki, Red-nosed Saki, White-nosed Bearded Saki, White-nosed Saki). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. 
  5. a b c d e f White-nosed saki videos, photos and facts - Chiropotes albinasus. ARKive [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c PINTO, L. P. Ecologia alimentar do cuxiu-de-nariz-vermelho Chiropotes albinasus (Primates : Pitheciidae) na Floresta Nacional do Tapajos, Para. IUCN Red List of Threatened Species. 2008. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]