Přeskočit na obsah

Chlorid germaničitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid germaničitý
Strukturní vzorec chloridu germaničitého
Strukturní vzorec chloridu germaničitého
Čistý chloridu germaničitého
Čistý chloridu germaničitého
Obecné
Systematický názevChlorid germaničitý
Anglický názevGermanium tetrachloride
Německý názevGermanium(IV)-chlorid
Sumární vzorecGeCl4
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS10038-98-8
PubChem66226
SMILESCl[Ge](Cl)(Cl)Cl
InChIInChI=1S/Cl4Ge/c1-5(2,3)4
Vlastnosti
Molární hmotnost214,40 g/mol
Teplota tání−49,5 °C
Teplota varu86,5 °C
Hustota1,879 g.cm−3 (20 °C)
1,844 g.cm−3 (30 °C)
Index lomu1,464
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid germaničitý, GeCl4, je anorganická sloučenina germania a chloru. Je to bezbarvá, dýmavá kapalina s kyselým zápachem.[1] Používá se jako prekurzor pří výrobě čistého germania. Nachází také využití při výrobě optických vláken.

Většina germania se získává z popílků vzniklých při zpracování rud zinku a mědi, ale také při spalování uhlí.

Chlorid germaničitý lze připravit rozpouštěním oxidu germaničitého v koncentrované kyselině chlorovodíkové a následnou frakční destilací. Přečištěný GeCl4 můžeme následně hydrolyzovat a získat velmi čistý GeO2.[2]

Přípravu je možné provést i klasicky, reakcí kovového germania s chlorem za zvýšené teploty.[3]

Chlorid germaničitý je důležitým prekurzorem pro přípravu organokovových sloučenin germania, ale z ekologických důvodů je snaha využívat syntetické metody neobsahující chlor.[4]

Optická vlákna

[editovat | editovat zdroj]

Díky možnosti snadné přeměny chloridu germaničitého na oxid se využívá při výrobě optických vláken. Směs chloridu křemičitého a germaničitého je zaváděna do vyhřáté skleněné formy, kde dochází k jejich oxidaci za vzniku skelné směsi.[5] Oxid germaničitý má vysoký index lomu, takže lze obsahem chloridu germaničitého cíleně nastavit index lomu vznikajícího optického vlákna.[2][6] Koncentrace oxidu germaničitého je zpravidla okolo čtyř procent.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Germanium tetrachloride na anglické Wikipedii.

  1. GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 462. 
  2. a b Germanium_dioxide. www.chemeurope.com [online]. [cit. 2023-02-02]. Dostupné online. 
  3. HOUSECROFT, Catherine E. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. S. 446. 
  4. GLAVINOVIĆ, Martin; KRAUSE, Michael; YANG, Linju. A chlorine-free protocol for processing germanium. Science Advances. 2017-05-05, roč. 3, čís. 5, s. e1700149. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.1700149. PMID 28508082. (anglicky) 
  5. BUBNOV, M. M.; GUR’YANOV, A. N.; SALGANSKII, M. Yu. Reaction of germanium tetrachloride with oxygen under MCVD fiber preform fabrication conditions. Inorganic Materials. 2007-09, roč. 43, čís. 9, s. 968–971. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 0020-1685. DOI 10.1134/S0020168507090105. (anglicky) 
  6. SAKAGUCHI, Shigeki; TODOROKI, Shin-ichi. Optical properties of GeO_2 glass and optical fibers. Applied Optics. 1997-09-20, roč. 36, čís. 27, s. 6809. Dostupné online [cit. 2023-02-02]. ISSN 0003-6935. DOI 10.1364/AO.36.006809. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]