Chaluha příživná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxChaluha příživná
alternativní popis obrázku chybí
Chaluha příživná, světlá forma
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neoghathae)
Řád dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád racci (Lari)
Čeleď chaluhovití (Stercorariidae)
Rod chaluha (Stercorarius)
Binomické jméno
Stercorarius parasiticus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chaluha příživná (Stercorarius parasiticus) je středně velkým druhem chaluhy s cirkumpolárním rozšířením.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělý pták tmavé formy

Dospělí ptáci se vyskytují ve třech barevných formách. Jedinci tmavé formy jsou tmavohnědí, s černohnědou čepičkou a letkami, obvykle s žlutavými lícemi a zadní stranou krku. Jedinci světlé formy mají bílou spodinu těla s různě vyvinutým tmavým pásem přes hruď (může zcela chybět), čelo a temeno jsou černohnědé, líce žluté. Jedinci přechodné formy tvoří přechod mezi světlou a tmavou formou. Všechny formy mají bílé kořeny ručních letek, tvořící v křídle světlé pole. Nohy jsou černošedé, zobák šedavý s tmavší špičkou. Tmavá forma je typičtější, světlá je častější na severu areálu. Všichni dospělí ptáci mají střední ocasní pera špičatá, přesahující zbytek ocasu o 8-14 cm. Mladí ptáci jsou obtížně rozlišitelní od ostatních menších druhů chaluh; jsou celkově hnědě zbarvení, s hustým proužkováním a bílými poli na kořenech ručních letek.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí cirkumpolárně v arktických oblastech severní polokoule, poněkud jižněji než chaluha pomořanská a chaluha malá. V Evropě hnízdí na Islandu, Faerských ostrovech a ostrovech u pobřeží Skotska, mimo to také ve vnitrozemí Norska, Švédska a Finska. Tažný druh, zimoviště nejsou přesně známá, pravděpodobně leží ve vodách mírného pásu Atlantském a Tichém oceánu jižně rovníku; největší koncentrace byly pozorovány u pobřeží Jižní Ameriky a západní Afriky.[2] Nepravidelně zaletuje do vnitrozemí, včetně České republiky, kde byla po roce 1989 zjištěna nejméně čtyřikrát.[3][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn : Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.  
  3. Přehled pozorování chaluhy příživné v ČR na stránkách FK ČSO
  4. SVENSSON, Lars a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň : Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 176.