Chaïm Soutine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chaïm Soutine
Narození 13. ledna 1893
Smiloviči
Úmrtí 9. srpna 1943 (ve věku 50 let)
Paříž
Povolání malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chaïm Soutine (pův. Хаим Соломонович Сутин, 13. ledna 1893 Smiloviči, Ruské impérium, dnes Bělorusko - 9. srpna 1943 Paříž, Francie) byl litevský malíř židovského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské ghettu poblíž Minsku jako desáté dítě z jedenácti potomků chudého krejčího. Jeho rodina byla silně ortodoxní a řídila se pravidly Talmudu, proto si nepřála, aby se jejich syn věnoval umění a maloval (zde zejména lidské postavy). Přesto se mu podařilo studoval v letech 19101913 na malířské akademii ve Vilniusu. V roce 1913 se odebral do Paříže, aby zde dále studoval. Bydlel na Montparnassu a maloval zde expresionistická zátiší a portréty. Zde se postupně seznámil s celu řadou výtvarníků, kteří zde žili, největší vliv na měj měl patrně Marc Chagall a Amedeo Modigliani. Jeho tehdejší styl byl hodně ovlivněn pracemi Vincenta van Gogha.

Chaim Soutine, Hovězí s telecí hlavou

V roce 1919 odejel z popudu Leopolda Zborowskiho do Céret v Pyrenejích, kde pracoval další tři roky a namaloval zde asi 200 obrazů. Jednalo se často expresionisticky laděné obrazy krajin. V roce 1922 se vrátil zpět do Paříže, kde se věnoval portrétní tvorbě. V roce 1923 americký sběratel Paul Barnes koupil šedesát jeho obrazů.

V roce 1925 přesídlil do Cagnes, zde se nervově zhroutil a zničil větší množství svých tehdejších děl. Celý život trpěl velkými depresemi, několikrát se pokusil i o sebevraždu. Do pohody se dostal až v roce 1929, kdy mu bohatý mecenáš a obchodník Marcellin Castaing nabídl podporu pobyt na jeho zámku nedaleko Chartres.

Mezi jeho nejznámější díla patří obraz s námětem hromady hnijícího mrtvého masa - Mrtvola z roku 1925, který je znám tím, že v době jeho tvorby své sousedy na Montmartru šokoval neskutečným zápachem hnijícího hovězího masa (poznámka: tento obraz lze vidět, mimo jiné, např. v americkém filmu Úsměv Mony Lisy z roku 2003), což musela nakonec tehdy vyřešit přivolaná policie.

Jeho tvorba byla velice charakteristická svým osobitým stylem, ze kterého čišel zvláštní smutek, melancholie a pocit osamění.

Po vpádu nacistických vojsk do Francie v roce 1940 musel jako Žid uprchnout z Paříže a skrývat se provizorně na venkově. To mělo velký vliv na jeho celkový zdravotní stav, díky strádání, stresům a neustálému strachu mu prasknul žaludeční vřed. Musel v Paříži narychlo absolvovat operaci, kterou nepřežil.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílem se zabýval švýcarský spisovatel a překladatel z ruštiny Ralph Dutli.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]