Celerina/Schlarigna
| Celerina/Schlarigna | |
|---|---|
 Pohled na obec v zimě | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°30′43″ s. š., 9°51′36″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1714 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Maloja |
  Celerina Celerina, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 24,02 km² |
| Počet obyvatel | 1 502 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 62,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 7505 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Celerina/Schlarigna (německy a italsky Celerina, rétorománsky Schlarigna) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Nachází se v údolí Engadin, asi 3 kilometry severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1714 metrů. Žije zde přibližně 1 500[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Celerina se nachází v Horním Engadinu (Oberengadin). Sousedními obcemi jsou Svatý Mořic na jihozápadě, Samedan na severovýchodě a Pontresina na jihovýchodě. Díky k tomu, že je údolí u Celeriny otevřené do tří světových stran a výrazně rozšířené, Celerina má více hodin slunečního svitu než okolní vesnice. Celerina se proslavila především bobovou dráhou a blízkostí letoviska Svatý Mořic. Na území Celeriny se nachází náhorní plošina Las Trais Fluors.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1895 byl na území obce nalezen hrot kopí z doby železné. Východně od Punt Muragl byly objeveny pozůstatky hradu Chastlatsch. První dokument z roku 1320 se zabývá povodněmi na potoce Flaz.[2] Románská věž kostela Santa Maria in Crasta byla postavena ve 14. století. V roce 1478 byl nad kaplí v údolí Innu, pocházející z roku 1000, postaven bývalý farní jednolodní kostel San Gian s malovaným dřevěným stropem a významnými freskami. Celerina byla v roce 1577 poslední obcí Horního Engadinu, kde byla zavedena reformace. Požár vesnice v roce 1631 zničil 43 domů. V roce 1669 byl v barokním stylu postaven velký chrám Bel Taimpel (německy Schöner Tempel). V roce 1631 zničil požár vesnice 43 domů. V roce 1682 zasáhl velkou kostelní věž kostela San Gian blesk, její špička včetně střechy vyhořela a nebyla obnovena. U mostu přes Inn stál ještě kolem roku 1800 kostel Nejsvětější Trojice z roku 1000.[2]
Od roku 1860 se začal rozvíjet cestovní ruch a byly postaveny první hotely. V roce 1903 byla na pozemku Celeriny postavena cílová stanice bobové a skeletonové dráhy ve Svatém Mořici, která byla otevřena 1. ledna 1904. V letech 1891 až 1968 byl v Celerině nejvýše položený pivovar v Evropě. Roku 1903 byla do obce přivedena železnice – světoznámá Albulská dráha, o rok později prodloužená až do Svatého Mořice. Ve 20. století byly potoky Flaz a Schlattain přehrazeny, aby se zabránilo opakovaným záplavám a z nich plynoucím škodám. Katolický kostel sv. Antonína byl postaven až v roce 1939. Od roku 1958 umožňuje lanovka na Saluver přístup do lyžařské oblasti. Od té doby zde vznikla řada rekreačních domů, v důsledku čehož se zvýšil počet italsky a německy mluvících přistěhovalců a snížil počet místních obyvatel rétorománského původu.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]
| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1850 | 1900 | 1950 | 1980 | 1990 | 2000 | 2005 | 2010 | 2012 | 2014 | 2016 | ||
| Počet obyvatel | 245 | 341 | 713 | 890 | 975 | 1 353 | 1 332 | 1 533 | 1 509 | 1 504 | 1 499 | ||
Jazyky
[editovat | editovat zdroj]Jak i název obce napovídá, Celerina/Schlarigna je jednou z jazykově smíšených obcí kantonu Graubünden. Až do začátku turistického ruchu mluvili všichni obyvatelé jazykem putér, hornoengadinským dialektem rétorománštiny. Zatímco v roce 1860 uvedlo 96 % a v roce 1880 76,9 % obyvatel rétorománštinu jako svůj mateřský jazyk, v roce 1900 tento podíl klesl na 68 % a v roce 1941 na 50 %. Úpadek pokračoval i po druhé světové válce. Nicméně v roce 1990 se ještě 41 % obyvatel rétorománsky dokázalo dorozumět a v roce 2000 podíl těchto obyvatel činil stále 35 %. Jediným úředním jazykem obce je však němčina. Vývoj v posledních desetiletích ukazuje následující tabulka:
| Jazyky v Celerině | |||||||||
| Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
| Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
| Němčina | 390 | 43,82 % | 535 | 54,87 % | 789 | 58,31 % | |||
| Rétorománština | 273 | 30,67 % | 198 | 20,31 % | 173 | 12,79 % | |||
| Italština | 178 | 20,00 % | 176 | 18,05 % | 261 | 19,29 % | |||
| Počet obyvatel | 890 | 100 % | 975 | 100 % | 1 353 | 100 % | |||
Národnostní složení
[editovat | editovat zdroj]Z 1 353 obyvatel na konci roku 2005 bylo 950 (71 %) švýcarských státních příslušníků.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Celerina/Schlarigna na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d CLAVUOT, Ottavio. Celerina/Schlarigna [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2005-02-16 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Celerina/Schlarigna na Wikimedia Commons - (německy) [1] – oficiální stránky
