Konopovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Cannabaceae)
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKonopovité
alternativní popis obrázku chybí
Konopí seté (Cannabis sativa)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád růžotvaré (Rosales)
Čeleď konopovité (Cannabaceae)
Martinov, 1820
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konopovité (Cannabaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu růžotvaré (Rosales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Konopovité jsou opadavé nebo stálezelené keře, stromy, liány i byliny se střídavými nebo vstřícnými, jednoduchými nebo dlanitě složenými listy s palisty. Rostliny jsou jednodomé nebo dvoudomé. U dřevin jsou listy často dvouřadě uspořádané. Čepel je celokrajná nebo pilovitá. Žilnatina je od báze vícežilná, zpeřená nebo dlanitá. Květy jsou nenápadné, jedno nebo oboupohlavné, v úžlabních květenstvích různých typů. Okvětí je nerozlišené, ze 4 až 5 lístků. Tyčinek je 4 nebo 5. Semeník je svrchní, jednoplodolistový, s jediným vajíčkem. Plodem je peckovice, křídlatý oříšek nebo nažka.[1][2]

Čeleď zahrnuje 170 druhů v 11 rodech. Rozšíření je kosmopolitní mimo arktického pásu. Největším rodem je břestovec (Celtis, asi 100 druhů).[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti čeleď obsahovala jen 2 rody: konopí (Cannabis) a chmel (Humulus). V tomto smyslu byla ve většině taxonomických systémů řazena do řádu kopřivotvaré (Urticales). V rámci taxonomických změn s nástupem molekulárních metod sem bylo přeřazeno celkem 7 rodů z čeledi jilmovité (Ulmaceae), představujících nyní převážnou většinu zástupců konopovitých.

Sesterskou skupinou jsou podle molekulárních studií čeledi morušovníkovité (Moraceae) a kopřivovité (Urticaceae).[3]

Opylování je zprostředkováno větrem. Dužnaté plody jsou šířeny zvířaty, nejčastěji ptáky.[4]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Konopí (Cannabis) i chmel otáčivý (Humulus lupulus) patří mezi staré kulturní rostliny. Chmel japonský (Humulus scandens) je v Číně využíván v medicíně, olej ze semen slouží k výrobě mýdla. V ČR je občas pěstován jako jednoletá ovíjivá bylina ke krytí pergol, zídek apod.[6]

Peckovice některých druhů konopovitých jsou jedlé, např. amerického druhu břestovce Celtis iguanaea, rostoucího od Mexika až po Argentinu.[7] Dřevo břestovce západního (Celtis occidentalis) je obchodováno pod jménem 'Hackberry'. Je světlé, dobře opracovatelné, málo trvanlivé. Pod názvem 'Ohia' je obchodováno dřevo některých afrických druhů břestovce.[8] Břestovce jsou v ČR občas pěstovány jako parkové dřeviny, nejčastěji severoamerický břestovec západní (Celtis occidentalis), strom s nápadně asymetrickými listy.[9]

Druh Trema micrantha je v tropické Americe běžnou pionýrskou dřevinou, osidlující narušená místa v tropických lesích. Vlákna z jeho kůry slouží v Mexiku k výrobě ručního papíru.[4] Asijský druh Trema orientalis je pro měkké a lehké dřevo široce využíván na topivo a slouží k výrobě dřevěného uhlí. Používá se i na výrobu papíru a z kůry se získávají třísloviny.[7]

Evropská květena[editovat | editovat zdroj]

V květeně ČR je stejně jako v téměř celé Eurasii domestikován jako stará kulturní rostlina chmel otáčivý (Humulus lupulus). Konopí rumištní, druh pocházející ze střední Asie, se na jižní Moravě rozšířilo na ruderálních stanovištích a může se stát nebezpečným plevelem. Občas zplaňuje i konopí seté (Cannabis sativa L.).[6] Mimo těchto druhů rostou v jižní Evropě celkem 4 druhy rodu břestovec (Celtis).[10]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Aphananthe, Cannabis, Celtis, Gironniera, Humulus, Lozanella, Parasponia, Pteroceltis, Trema[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China [online]. . Dostupné online.  
  2. Flora of North America [online]. . Dostupné online.  
  3. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.  
  5. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  6. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.  
  7. a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  8. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  
  9. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  10. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]