Bledule

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBledule
alternativní popis obrázku chybí
Bledule letní (Leucojum aestivum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďamarylkovité (Amaryllidaceae)
Rodbledule (Leucojum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bledule (Leucojum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi amarylkovité. Český název bledule patří mezi novotvary vytvořené v 19. století Janem Svatoplukem Preslem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Bledule jsou vytrvalé pozemní byliny, s cibulemi. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou po několika v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, většinou čárkovité, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, jsou jednotlivé na vrcholu stonku nebo ve zdánlivých okolících obsahujících zpravidla 2-7 květů. Pod květem popř. květenstvím jsou 2 listeny, které jsou volné nebo zcela srostlé a tvoří toulec. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), které jsou volné a v podstatě stejné, vytváří zvonkovitý tvar okvětí. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je spodní. Plodem je třípouzdrá tobolka.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Podle současné taxonomie rod zahrnuje jen 2 druhy a je rozšířen v Evropě a jihozápadní Asii. Oba druhy se přirozeně vyskytují i v České republice. Bledule jarní je evropský endemit. Nominátní poddruh

Rozšíření v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku rostou 2 druhy z rodu bledule (Leucojum). Ve vlhkých listnatých lesích, vzácněji na vlhkých loukách, roste bledule jarní (Leucojum vernum). V moravských Karpatech se však asi vyskytuje pouze adventivně. Má zpravidla jednotlivé květy. Květenství s 3-7 květy mívá bledule letní (Leucojum aestivum), kriticky ohrožený druh (C1). V Česku roste jen v jihomoravských nížinných luzích, jinde byl zaznamenán jen ojedinělý adventivní výskyt.

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční

ČESKÉ