Biskupská mincovna
| Biskupská mincovna | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Kroměříž,  Česko |
| Ulice | Na Sladovnách |
| Souřadnice | 49°18′5,8″ s. š., 17°23′23,14″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 16319/7-6042 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biskupská mincovna je historická barokní budova v Kroměříži v ulici Na Sladovnách č p. 1491 postavená roce 1665 biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, zrekonstruovaná v roce 1998.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Právo razit vlastní mince měli olomoučtí biskupové již době raného středověku, ale časem tato výsada zanikla. Středověké právo ražby olomouckých biskupů bylo spjato s moravským hradem Podivín.[1] Svědčí o tom dvě významné listiny vydané římským králem Konrádem III. roku 1144 a českým knížetem, později králem, Vladislavem II. (nedatovaná listina z roku 1146 nebo 1147) biskupu Jindřichu Zdíkovi.[2][3] V roce 1608 bylo právo ražby v celé šíři obnoveno na žádost biskupa Františka z Ditrichštejna císařem Rudolfem II. Od roku 1614 biskupská mincovna razila groše, tolary i dukáty. Celkem nechal kardinál Dietrichstein v letech 1608–1636 razit sedmnáct druhů zlatých a stříbrných mincí a šest druhů medailí. V které budově byly mince raženy, není známo, teprve v roce 1665 postavil biskup Karel II. z Lichtenštejna na Sladovnickém předměstí (původně sladovny měšťanských nákladnických domů umístěných vně města kvůli manipulaci s otevřeným ohněm, později sladovna biskupského pivovaru, konkurujícímu pivovaru měšťanskému)[4] za Mlýnskou branou, kde se nacházelo hospodářské zázemí zámku novou mincovnu.[5] Svědčí o tom jeho biskupský erb nad vchodem opatřený nápisem:
CAROLVS EX COMITIBVS
DE LIECHTENSTEIN EPS OLOM. S. R. I.
PNPS REG. BOHE: CAP. COMES EX FVNDAMEN
EREXIT ANNO MDCLXV.
Carolus ex comitibus de Liechtenstein episcopus olomucensis S(anctae) R(omanae) I(mperii) p(ri)n(ce)ps, reg(iae) bohe(miae) cap(eli) comes ex fundamen(tis) erexit Anno MDCLXV
V překladu:
"Karel hrabě z Liechtenštejna, biskup olomoucký, Svaté římské říše kníže, královské české kaple hrabě, založil a zbudoval roku 1665 ".[6]
Již o rok později zde byly raženy první mince. V roce 1668 budova mincovny vyhořela, ale byla urychleně opravena a ještě téhož roku se zde razily zlaté dukáty s portrétem biskupa, stříbrné mince i drobné mince z mědi. V roce 1669 zde byla vyrobena první zlatá medaile. Za biskupa Lichtensteina se celkem razilo devatenáct druhů mincí. Byly tu raženy mince stříbrné i zlaté, také pamětní biskupské medaile. Mince byly platné po celém markrabství moravském, musely však mít váhu i zrno jako mince královské. Portrétní, intronizační, odpustkové a příležitostné medaile se pak razily po celou dobu provozu mincovny. Vysoká řemeslná i výtvarná úroveň ražby byla výsledkem práce mnoha odborníků. Mincovna zaměstnávala taviče, slévače kovů, rytce, raziče (pregéře), zámečníka, řezače mincovních kolků, písaře, mincíře, i laboranta a kontrolora. Vše řídil nejvyšší úředník - mincmistr. Za vlastní provoz mincovny byl odpovědný jeho zástupce - mincovní vardajn (někdy vardín, vardejn nebo gvardejn). Historiograf František Václav Peřinka ve svých Dějinách města Kroměříže zmiňuje dobrodružného vardajna Šimona Ondřeje Sinapiho (jako vardajn užíval mincovní značku SAS - Simon Andreas Sinopi),[7][8] žijícího v měšťanském domě u radnice. Jeho památka je v Kroměříži znamenána dvěma krásnými barokovými sousošími, zhotovenými francouzsko-švédským sochařem Jeanem Baptistem Dusartem (psáno i Dieussard) v roce 1696, které mu ale objednatel nikdy nezaplatil.
V průběhu doby v Kroměříži vznikly mince různé hodnoty a rozličných druhů. Poslední kroměřížskou mincí byl za biskupa Ferdinanda Julia Troyera v roce 1756 tolar a zcela poslední ražbou byla v roce 1759 intronizační medaile biskupa Leopolda II. Fridricha z Egkhu. Veškeré ražby olomouckých biskupů byly v průběhu doby shromažďovány a staly se součástí sbírky, uložené v Arcibiskupském zámku a obsahující i další vzácné evropské ražby od patnáctého do dvacátého století. Později, v osmnáctém století, bylo zakázáno razit drobné mince a 15. září 1759 císařovna Marie Terezie právo mincovní v Kroměříži zastavila a zařízení mincovny bylo předáno hlavnímu mincovnímu úřadu ve Vídni. Sbírky mincovních ražeb ale zůstaly v Kroměříži zachovány.[5]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Barokní budova mincovny prošla radikální rekonstrukcí v roce 1998, při které zůstal zachován rozvrh přízemí, dispozice v patře byla téměř celá důsledně vybourána a změněna. Průčelí má novou podobu s historizujícími pískovcovými ostěními a zcela nová je strmá valbová střecha. Přízemí biskupské mincovny využívá správa Arcibiskupského zámku pro stálou expozici mincovnictví olomouckých arcibiskupů.[9] Tato numismatická sbírka je nejvýznamnějším souborem svého druhu na našem území a je i zároveň jednou z předních kolekci církevních ražeb na světě. Byla budována od druhé poloviny 17. století a celkový stav fondu dnes představuje více než deset tisíc papežských mincí a medailí, mince církevních rytířských řádů, ražby biskupské i medaile církevní. Je nejúplnějším souborem ražeb nejen olomouckých biskupů, ale i biskupů salcburských a vratislavských. Pro numismatiky má sbírka světový význam. Návštěvníci oceňují především část, představující nástroje používané při výrobě mincí a medailí.[10]
K pravému průčelí mincovny přiléhá budova parní vodárny, kterou nechal postavit v letech 1893–1903 arcibiskup Theodor Kohn na pozemku bývalého biskupského mlýna, který vyhořel v roce 1897. Zachované technické zařízení představuje jedinečnou technickou památku, dokumentující úroveň vodárenské techniky z přelomu 19. a 20. století, je přístupné v rámci společné prohlídky celého objektu. Vodárna byla v provozu až do roku 1963. V té době sloužila již jen k zásobování Podzámecké zahrady užitkovou vodou. V patře nad strojovnou vodárny později vzniklo tělovýchovné zařízení katolické sportovní organizace Orel. V této části objektu, obnovené úsilím občanského sdružení GALERIE ORLOVNA z.s., je od roku 2007 nové zřízena sezónní výstavní síň současného umění.[11] Zámeckou numismatickou sbírku popularizuje česká numismatická společnost, pobočka Kroměříži, která vydává příležitostné pamětní ražby, jako byla např. pamětní medaile při zápisu zámku a zahrad v Kroměříži na Listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO v roce 1998.
V prosinci roku 2015 byla biskupská mincovna spolu se sousedícím Knížecím domem navrácena církvi.[12]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Biskupská mincovna na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/111056/F_HistoriaeArtium_02-1958-1_6.pdf?sequence=1 Václav Richter: Podivín, Zekirkostel a Slivnice
- ↑ http://www.cns-kromeriz.cz/zajimavosti/privilegium-o-obnove-mincovniho-prava-olomouckych-biskupu/ cns-kromeriz.cz
- ↑ http://www.numismatika.com/numismatika-rady-informace.html Numismatika.com
- ↑ MARKÉTA MERCOVÁ. Kroměřížské ulice – Vývoj pojmenování. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 1999. 88 s. ISBN 80-85945-19-3.
- ↑ a b Informační tabulky "MĚSTSKÁ PAMÁTKOVÁ REZERVACE KROMĚŘÍŽ", text Spáčil, Jindřich, Kroměřížské technické služby, s.r.o., Kroměříž
- ↑ Karban, Aleš: Tajemství nápisů na kroměřížských památkách, Archivní sborník 2008, Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Kroměříž, 2008. str. 41-66
- ↑ https://www.ngccoin.com/price-guide/world/austrian-states-olmutz-3-kreuzer-km-227-3-1676-cuid-72404-duid-200679
- ↑ George S. Cuhaj, Thomas Michael. „Standard Catalog of World Coins 1601–1700“. Krause Publications, 2011 - S: 1560
- ↑ https://www.zamek-kromeriz.cz/ Arcibiskupský zámek a zahrady
- ↑ http://www.numismatici.cz/cs/article/79/Numismaticka-sbirka-Arcibiskupskeho-zamku-v-Kromerizi Archivováno 14. 2. 2018 na Wayback Machine. Numismatici.cz
- ↑ http://www.galerie-orlovna.cz Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine. GALERIE ORLOVNA z.s.
- ↑ https://www.irozhlas.cz/regiony/cirkev-prevzala-kromerizskou-biskupskou-mincovnu-a-knizeci-dum_201512041443_mhromadka Církev převzala kroměřížskou Biskupskou mincovnu a Knížecí dům
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Kroměříž na fotografiích Františka Zahradníčka. Foto: František Zahradníček. Text: Antonín Lukáš. Kroměříž, 1997. Vydavatelství AggrA
- JŮZA, Vilém; KRSEK, Ivo; PETRŮ, Jaroslav at al. Kroměříž. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p., 1963.
- PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl II, Část 3., Pohled právní, hospodářský a kulturní / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Místní národní výbor, 1948. 434 s.
- PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s.
