Jindřich Spáčil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Spáčil
Narození 24. května 1899
Kvasice
Úmrtí 20. listopadu 1978 (ve věku 79 let)
Kroměříž
Místo pohřbení Kroměříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Spáčil (24. května 1899, Kvasice20. listopadu 1978, Kroměříž) byl český učitel, spisovatel a amatérský archeolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Kvasicích (okr. Kroměříž), otec Tomáš Spáčil byl komorníkem kvasického knížete Thuna, později hajným. Učitelství studoval v Praze. Koncem roku 1916 byl povolán k rakouské domobraně. Po skončení první světové války vykonal dodatečně maturitní zkoušku. V té době vystoupil z církve a stal se členem sociální demokracie.[1] Ze strany vystoupil na počátku 20. let, později se stal členem národních socialistů a v roce 1948 členem KSČ.

Svou učitelskou dráhu zahájil ve Kvasicích, později působil v Lednici a v Hulíně. Od roku 1937 byl ředitelem školy pro ženská povolání v Kroměříži, a to až do jejího zrušení v roce 1951. Zemřel v Kroměříži, kde je také na místním hřbitově v četném hrobě pohřben.[2][3]


Spisovatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Literárním debutem mladého učitele se stala útlá knížečka Kvasice v dávnověku, která vyšla v roce 1919. Patřila do série knih o životě pravěkých lidí (Raván a Théra, Cesta bojovníků), ve kterých se zobrazil Spáčilův zájem o archeologii.[4]

K nejúspěšnějším titulům Jindřicha Spáčila patřily: Městečko Kvasice (1921), Kudlovská dolina (1932), Kroměřížský sněm 1848-1849 (1933), Z časů dávných a nedávných (1937), Bludné kořeny (1946), Ať žije sněm! (1947), Tvrz nejpevnější (1956), Lásky a rebelie (1961), Kroměřížská kronika (1963), Tisíce růží (1966), Velociped, stroj rychlonohý (1971), Prstýnek s rubínovým kamenem (1971) a Náušnice z Madagaskaru (1977)

Archeologická činnost[editovat | editovat zdroj]

Již od svého mládí se Jindřich Spáčil věnoval archeologii. Aktivně se podílel na založení muzea ve Kvasicích. V roce 1927 věnoval obci své sbírky, které pak v roce 1947 vytvořily základ muzea. V roce 1956 bylo muzeum zrušeno a sbírkový fond převeden do Okresního muzea v Kroměříži.

Za svou celoživotní práci získal Jindřich Spáčil řadu ocenění. V roce 1969 mu byl udělen titul čestného občana města Kroměříže a Kvasic.[1] Ve Fügnerově ulici v Kroměříži je na domě, ve kterém žil v letech 1929 až do své smrti v roce 1978, umístěna pamětní deska. V Kvasicích na rodném domě v Horní ulici je též umístěna pamětní deska. Spáčilovu osobnost připomíná také Spáčilova naučná stezka Chřiby.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BRÁZDIL, Radek. Jindřich Spáčil dětem a mládeži v 70. letech. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. Dostupné online.
  2. Billion graves:Hrob Jindřicha Spáčila
  3. Evidence hrobových míst správy kroměřížského hřbitova
  4. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jindřich Spáčil, s. 287-289. 
  5. Turistik.cz:Spáčilova naučná stezka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klapil, P. (2003) Kapitoly z naší historie. Kvasické noviny, 2, 8–9.
  • Klapil, P. (2003) Životní osudy. Kvasické noviny, 2, 10.
  • Klapil, P. (2004) Výročí Jindřicha Spáčila. Kvasické noviny, 2, 8.
  • Klapil, P., Koutňáková, K. (2005) Kvasice. Alcor puzzle, spol. s r.o. ISBN 80-86923-06-1
  • Páleníček, L. (1969) Jindřich Spáčil - medailón k sedmdesátinám, dřevoryt: Karel Minář, ONV Kroměříž
  • Ředina, A., ed. (1983) 100 let požární ochrany v Kvasicích. ZO SPO Kvasice.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]