Jindřich Spáčil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich Spáčil
Narození 24. května 1899
Kvasice
Úmrtí 20. listopadu 1978 (ve věku 79 let)
Kroměříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Spáčil (24. května 1899, Kvasice20. listopadu 1978, Kroměříž) byl český učitel, spisovatel a amatérský archeolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Kvasicích (okr. Kroměříž), otec Tomáš Spáčil byl komorníkem kvasického knížete Thuna, později hajným. Učitelství studoval v Praze. Koncem roku 1916 byl povolán k rakouské domobraně. Po skončení první světové války vykonal dodatečně maturitní zkoušku. V té době vystoupil z církve a stal se členem sociální demokracie.[1]

Svou učitelskou dráhu zahájil ve Kvasicích, později působil v Lednici a v Hulíně. Od roku 1937 byl ředitelem školy pro ženská povolání v Kroměříži, a to až do jejího zrušení v roce 1951. Zemřel v Kroměříži, kde je také pohřben.[2]

Spisovatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Literárním debutem mladého učitele se stala útlá knížečka Kvasice v dávnověku, která vyšla v roce 1919. Patřila do série knih o životě pravěkých lidí (Raván a Théra, Cesta bojovníků), ve kterých se zobrazil Spáčilův zájem o archeologii.[3]

K nejúspěšnějším titulům Jindřicha Spáčila patřily: Městečko Kvasice (1921), Kudlovská dolina (1932), Kroměřížský sněm 1848-1849 (1933), Z časů dávných a nedávných (1937), Bludné kořeny (1946), Ať žije sněm! (1947), Tvrz nejpevnější (1956), Lásky a rebelie (1961), Kroměřížská kronika (1963), Tisíce růží (1966), Velociped, stroj rychlonohý (1971), Prstýnek s rubínovým kamenem (1971) a Náušnice z Madagaskaru (1977)

Archeologická činnost[editovat | editovat zdroj]

Již od svého mládí se Jindřich Spáčil věnoval archeologii. Aktivně se podílel na založení muzea ve Kvasicích. V roce 1927 věnoval obci své sbírky, které pak v roce 1947 vytvořily základ muzea. V roce 1956 bylo muzeum zrušeno a sbírkový fond převeden do Okresního muzea v Kroměříži.

Za svou celoživotní práci získal Jindřich Spáčil řadu ocenění. V roce 1969 mu byl udělen titul čestného občana města Kroměříže a Kvasic.[1] Ve Fügnerově ulici v Kroměříži je na domě, ve kterém žil v letech 1929 až do své smrti v roce 1978, umístěna pamětní deska. V Kvasicích na rodném domě v Horní ulici je též umístěna pamětní deska. Spáčilovu osobnost připomíná také Spáčilova naučná stezka Chřiby.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b BRÁZDIL, Radek. Jindřich Spáčil dětem a mládeži v 70. letech. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková. Dostupné online.
  2. Billion graves:Hrob Jindřicha Spáčila
  3. MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha : Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jindřich Spáčil, s. 287-289.  
  4. Turistik.cz:Spáčilova naučná stezka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Klapil, P. (2003) Kapitoly z naší historie. Kvasické noviny, 2, 8–9.
  • Klapil, P. (2003) Životní osudy. Kvasické noviny, 2, 10.
  • Klapil, P. (2004) Výročí Jindřicha Spáčila. Kvasické noviny, 2, 8.
  • Klapil, P., Koutňáková, K. (2005) Kvasice. Alcor puzzle, spol. s r.o. ISBN 80-86923-06-1
  • Páleníček, L. (1969) Jindřich Spáčil - medailón k sedmdesátinám, dřevoryt: Karel Minář, ONV Kroměříž
  • Ředina, A., ed. (1983) 100 let požární ochrany v Kvasicích. ZO SPO Kvasice.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]