Přeskočit na obsah

Begónie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBegónie
alternativní popis obrázku chybí
Begónie
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádtykvotvaré (Cucurbitales)
Čeleďkysalovité (Begoniaceae)
Rodbegónie (Begonia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pozoruhodně formovaný list Begonia masoniana

Begonie je rod rostlin z čeledi kysalovité (Begoniaceae).

Mnoho druhů a vyšlechtěných kultivarů se používá jako okrasné rostliny. Různé skupiny begónií mají různé požadavky, ale většina druhů pochází z tropických oblastí, a proto vyžadují vyšší teploty. Rostou jako lesní podrost a proto vyžadují světlý stín, několik druhů toleruje i plné slunce (výsluní), zvláště v teplejším podnebí. Obecně lze říci, že begonie vyžadují propustný humózní substrát, která není zamokřený, ani nezůstává zcela suchý. Mnoho begonií roste a kvete celočně, ale hlízovité begonie (Begonia tuberhybrida) mají obvykle latentní období, během kterého hlízy mají být ukládány na chladném a suchém místě.

Begonie ze skupiny „semperflorens“ se často pěstují jako záhonové okrasné rostliny. Nedávno skupina hybridů získaná z této skupiny je uváděna na trh jako „Dragonwing Begonias“. Tyto rostliny jsou mnohem větší, jak listy, tak květy. Hlízovité begonie jsou často používány jako hrnkové rostliny. V mírném podnebí se begonie pěstují jako letničky nebo pokojové či skleníkové rostliny.

Begónie byla objevena v 17. století francouzským františkánským mnichem Charlesem Plumierem, který ji nazval na počest intendanta francouzského námořnictva Michela Bégona, s nímž se setkal během vědecké výpravy na Antily. Šest objevených druhů begónie většinou s drobnými růžovými květy popsal Plumier ve svém spise „Nova plantarum americanum genera“ (1703). Do Evropy byla první begónie (begonie různobarvá / begonia discolor) dovezena až téměř o století později z východní Indie.[1] Presl dal begónii český název křivolist s alternativou kysala, ani jeden z nich se ovšem neujal.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Begonia na anglické Wikipedii.

  1. a b SMRŽ, Oskar. Dějiny květin, III. díl. 1. vyd. Chrudim: Zahradnická Bursa, 1923. 185 s. S. 178–185. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]