Bedřich Honzák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MUDr. Bedřich Honzák
Narození10. prosince 1870
Kopidlno
Úmrtí19. listopadu 1933
Hradec Králové
Alma mater1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Povolánílékař, chirurg
Domovské městoHradec Králové
PříbuzníAnna Honzáková a Albína Honzáková (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Honzák (10. prosince 1870 Kopidlno –⁠ 19. listopadu[1] 1933 Hradec Králové) byl český odborný lékař, chirurg a porodník působící zejména v Hradci Králové, kde v nemocnici zastával takřka 28 let pozici primáře a v letech 1928–⁠1933 také ředitele tehdy nové okresní nemocnice. Redigoval Časopis lékařů českých, napsal několik odborných prací a překladů.[2] Kromě operatérství věnoval pozornost zejména dětské chirurgii.[1]

Právě v Časopisu lékařů českých pak vyšlo v roce 1956 zhodnocení Honzákova významu: „Honzákův význam tkví nejen v tom, že tehdy z hradecké nemocnice učinil vyhledávaný ústav, že za něho stoupl počet operací, nýbrž hlavně že přispěl dnešnímu lékařskému učilišti podílem na vybudování základu k dnešní klinické nemocnici.“[3]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Bedřich Honzák byl jedním z šesti dětí MUDr. Jana Aloise Honzáka a jeho manželky Anny, roz. Hlaváčové (svatba 1868).[1] Otec působící jako městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika byl váženým občanem a osvětovým pracovníkem v Kopidlně na Jičínsku. Po jeho předčasné smrti (na tuberkulózu) se rodina přestěhovala do Prahy.

Bedřichova setra Anna Honzáková (1875–1940) byla česká lékařka; první promovaná doktorka medicíny 17. března 1902 na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze[4][5] a historicky třetí promovaná česká lékařka. Další mladší sestra Albína Honzáková (1877–1973) byla profesorkou dívčího gymnázia Minerva v Praze, jednou z předních pracovnic českého ženského hnutí, přítelkyní dcer T. G. Masaryka. Starší sestra Marie se provdala za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka a byla matkou první české inženýrky architektky Milady Pavlíkové-Petříkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984).

Bedřich si vzal za manželku sestru dalšího uznávaného českého lékaře prof. Václava Libenského. Ze svazku vzešla dcera, která se stala doktorkou práv a advokátkou.[6] Z nemanželského vztahu s Anežkou Bártovou (nar. v Křížově u Vlašimi na Benešovsku) měl dva syny: Emila (nar. 19. července 1901) a Jiřího (nar. 16. července 1902). V rodných listech obou z nich není uveden žádný otec.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Počátky lékařské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do lékařské rodiny v Kopidlně. Gymnázium vystudoval v Jičíně, kde odmaturoval v roce 1889. Následně v roce 1895 vystudoval lékařskou fakultu v Praze. V listopadu 1895 vystoupil na valné hromadě Spolku českých mediků s návrhem podání petice do obou komor říšské rady, aby byly ke studiu medicíny připuštěny i dívky. Návrh ale tehdy ve spolku padl.[7] O 10 let později však na téže fakultě promovala jako první žena vůbec právě Bedřichova sestra Anna Honzáková.[8]

Po absolvování vysoké školy Honzák získával zkušenosti v řadě významných lékařských pracovišť – II. interní klinice prof. Josefa Thomayera, porodnické a gynekologické klinice prof. Karla Pawlíka, kožní klinice prof. Vítězslava Janovského i oční klinice prof. Jana Deyla. Poté se usadil na chirurgické klinice prof. Karla Maydla, kde byl nejprve sekundářem, později asistentem. Celkově u Maydla působil devět let.[6] Tehdy také podnikl studijní cesty po zahraničních klinikách (Paříž, Berlín a Vídeň, kde působil u slavného ortopeda prof. Adolfa Lorenze).[8] V roce 1903 se stal odborným lékařem pro chirurgii a ortopedii.

Primářem nemocnice v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Nabízela se mu i univerzitní kariéra, ale odmítl habilitaci a rozhodl se jít cestou chirurgické praxe v pozici primáře. Po dlouholetém působení na pražské chirurgické klinice nastoupil od 1. ledna[1] 1906 jako primář tehdy monoprimariátní okresní nemocnice v Hradci Králové. Podporoval modernizaci nemocnice, o níž se již snažil jeho předchůdce Otakar Klumpar (1860–1915). Ze začátku zastával (stejně jako předchozí dva primáři) práci chirurga, porodníka i internisty zároveň. Službu ztěžovaly nevyhovující technické a materiální podmínky. Proto Honzák požádal zřizovatele – okresní výbor – o finanční příspěvek, který dostal ve výši 9 tisíc korun. Nemocnici díky tomu vybavil moderními sterilizačními přístroji a dalším novým chirurgickým vybavením. Do bytu primáře a sekundáře byl zaveden telefon.[9]

Působení na Balkáně[editovat | editovat zdroj]

V době počátků první balkánské války byl v Praze ustanoven Pomocný sbor lékařský, který organizoval lékařskou pomoc v bojem postižených oblastech. Honzák odjel se svou skupinou pod hlavičkou a financováním Českého pomocného lékařského sboru 5. listopadu 1912[10] do Bulharska, když vedl druhou velkou lékařskou výpravu. Součástí jeho týmu byli lékaři Karel Hrdlička (asistent pražské porodnice a pozdější pražský městský fyzik), Vilém Krlín, Jaroslav Chládek (asistent pražské porodnice), Vazač, Rubeš, Kupec, Petr (americký Čech z Omahy), Antonín Lysý (z Mladé Boleslavi, pozdější praktický lékař v Semilech), 6 mediků a 16 zdravotních sester. Výprava zamířila do Plovdivu, do Staré Zagory a do Jambole, kde výprava zůstala do 27. listopadu. Jelikož však byla daleko od fronty a zranění se k ní dostávali až po 14 dnech, rozhodl se Honzák po dvou týdnech s částí skupiny přesunout do Lozengradu, dnešního tureckého Kırklareli, vzdáleného asi 150 km po polních cestách.[11]

Honzák popsal cestu takto: „Potkávali jsme na sta raněných raději pěšky se vlekoucích, vyzáblých, hladových, žíznivých, prosících dojemně tu o převaz, tu o prostředek proti stálým průjmům. Vlekli se v slunci, zase v dešti, blátě, za krutých vichrů 6, 8 i více dnů nepřevázáni hroznou tou cestou. (…) Ti ostatní leželi s prostřelenou hlavou, s roztříštěnou končetinou, prostřeleným hrudníkem a podobně. (…) Leželi jeden nebo dva v úzkém vozíku, taženém párem hladových volů (…), zžířáni tisíci a tisíci vší.“[12]

Honzák se svojí skupinou dorazil do Lozengradu v den vyhlášení příměří. Přesto nebyli do města zpočátku vpuštěni. V té době už ve městě pracovaly lékařské výpravy z Vídně, ale i z oblastí mimo monarchii: Anglie, Ruska a Německa. Honzák zde získával inspiraci od anglické a ruské nemocnice a předával ji dál kolegům v týmu. Anglická nemocnice měla dokonce vlastní rentgen, v té době velkou vzácnost.[11] Působení na Balkáně Honzák vylíčil v Časopisu lékařů českých.[8]

Primářem i ředitelem v Hradci Králové[editovat | editovat zdroj]

Budova Staré nemocnice v Hradci Králové

V době první světové války stále působil v okresní nemocnici, ale zároveň se vzhledem k situaci stal vedoucím lékařem vojenské záložní nemocnice v Hradci Králové, která v prostorách okresní nemocnice také působila.[8] Po skončení první světové války se snažil o další rozvoj okresní nemocnice, o její rozšíření, modernizaci a o zejména výstavbu nového areálu.[8] Nejprve v letech 1922–1923 vznikla přístavba staré nemocnice podle projektu arch. Václava Rejchla. V roce 1924 získala nemocnice svůj první rentgenový přístroj.[8] Honzák zároveň podporoval zvýšení počtu odborných lékařů a následně odbornou reorganizaci nemocnice, když měl nemalou zásluhu na postupném osamostatnění čtyř lékařských oborů ve staré nemocnici.[8] Např. v závěru roku 1924 došlo z Honzákova podnětu ke vzniku oddělení pro choroby ušní, nosní, krční.[13] V roce 1926 pak Honzák dosáhl toho, že začal být stavěn zcela nový nemocniční komplex okresní (později fakultní) nemocnice podle projektu architekta Bedřicha Adámka.[8] Nový nemocniční areál tvořilo pět nemocničních pavilonů, administrativní budova, hospodářská budova a kotelna, čisticí stanice a ještě několik menších budov.[8] Se zahájením provozu v listopadu 1928 se Honzák ujal vedení chirurgického oddělení a zároveň se stal ředitelem nemocnice.[8][1]

Byl přísedícím Čestné rady Lékařské komory.[6]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Zemřel náhle uprostřed rozdělané práce v neděli 19. listopadu 1933[14][15] , a to doma po krátké plicní nemoci[9][6] (nachladil se cestou ze setkání lékařů v Praze[16]). Pohřeb se konal ve středu 22. listopadu. Pohřební průvod vyšel ve 15 hodin[16] z katedrály sv. Ducha a mířil přes Pospíšilovu třídu do Pouchova. Pietní akce se účastnily tisíce lidí, které přišly vyjádřit velkou úctu oblíbenému a uznávanému lékaři.[9] Pohřben byl na hřbitově v Pouchově.[9][17]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V letech 1903–05 působil jako spoluredaktor Časopisu lékařů českých (s dr. Semerádem). Sám byl autorem odborných statí (např. O diabetické senilní sněti končetin, O střevní tuberkulose a její operativní léčbě; O pathologii svalstva ústní dutiny; Soubor literární činnosti prof. dr. K. Maydla). Zároveň se snažil seznamovat českou lékařskou obec s novinkami v evropské medicíně, s nimiž byl obeznámen na zahraničních kongresech či v zahraničních časopisech. Do časopisu také zasílal zprávy ze svého působení na Balkáně v roce 1912 (viz dále). Publikoval nejen v Časopisu lékařů českých, ale také např. v Poliklinickém sborníku.[6] Společně s Karlem Šantrůčkem z angličtiny přeložil učebnici chirurgie Williama Rose a A. Carlese.[8][18]

Informace k otevření nemocnice sepsal ve textu Vznik a rozvoj všeobecné veřejné nemocnice v Hradci Králové (in: Kol. aut., Pamětní spis k otevření nové okresní nemocnice v Hradci Králové, Hradec Králové 1928).[19]

Stavební činnost[editovat | editovat zdroj]

Vila Bedřicha Honzáka

Vila[editovat | editovat zdroj]

V letech 1923–24 si nechal zbudovat rodinný dům –⁠ vilu Bedřicha Honzáka. O návrh stavby v roce 1923 požádal svoji neteř Miladu Petříkovou-Pavlíkovou (první ženskou absolventku architektury na pražském vysokém učení technickém) a jejího manžela Theodora Petříka. Návrh vily byl pro manžele Petříkovy jedním z klíčových momentů jejich profesní kariéry.[20] Zajímavostí je, že jeho předchůdce na pozici primáře MUDr. Otakar Klumpar si nechal postavit vilu ve stejné oblasti o několik let dříve.

Podrobnější informace naleznete v článku Vila Bedřicha Honzáka.

Činžovní dům[editovat | editovat zdroj]

Ve 30. letech 20. století se Honzák rozhodl investovat do nemovitostí a postavit nájemní dům. O architektonický návrh opět požádal svoji neteř Miladu Petříkovou-Pavlíkovou a jejího manžela Theodora Petříka, kteří pro něj již ve 20. letech projektovali rodinnou vilu.[21][22] Stavba byla realizována v letech 1931–1932 pod vedením stavitele Jana Krause.[21]

Podrobnější informace naleznete v článku Dům Bedřicha Honzáka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f Rodokmen rodin Kohout,Bárta, - rod Honzáků. kohout.estranky.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Honzák, Bedřich, 1870-1933 - Bibliography of the History of the Czech Lands. biblio.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ STEFAN, Hvězdoslav. Předchůdci dnešní klinické nemocnice v Hradci Králové: K 10. výročí jeho trvání. Časopis lékařů českých [online]. 1956-07-20 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tomeš J. a kol.: Český biografický slovník XX. století. Praha: Ladislav Horáček – Litomyšl: Paseka 1999; 491.
  5. ↑ Svobodný P, Hlaváčková L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Praha: Triton 2004; 140, 149
  6. ↑ a b c d e Primář MUDr. B. Honzák zemřel.. Časopis lékařů českých [online]. 1933-12-01 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ VINAŘ, Josef. Spolek českých mediků za doby mých studií. S. 22. Skalpel [online]. 1947 [cit. 2024-02-01]. Čís. 1–⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠2, s. 22. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k KORITENSKÁ, Pavla. Primář MUDr. Bedřich Honzák. Scan [online]. 2003 [cit. 2024-01-29]. Čís. 5–6. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d PLÁŠILOVÁ, Libuše. 50. výročí založení fakulty v roce 1995: Písemný materiál k výstavě [online]. Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 1995 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zpráva o dosavad. průběhu pomocné akce české ve prospěch raněných Jihoslovanů. Národní listy [online]. 1912-12-08 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b SEVERA, Jan. Působení českých lékařských dobrovolníků v balkánských válkách 1912-1913, jeho důsledky a vlivy na vývoj balkánské zdravotní péče. Bakalářská práce. [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních studií, 2014 [cit. 2024-01-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ Antonín Hlava, „Bedřich Honzák v balkánských válkách (1912 – 1913)“, Scan: časopis Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty UK v Hradci Králové 10, č. 1 (2000): 16–18. (zde str. 18)
  13. ↑ Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové 1945-1995 [online]. Hradec Králové: ATD pro Lékařskou fakultu UK, 1995 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ REDAKCE. Osobnost regionu: Bedřich Honzák, lékař. Jičínský deník. 2013-11-26. Dostupné online [cit. 2020-11-06]. 
  15. ↑ HISTORIE KRÁLOVÉHRADECKÉ NEMOCNICE :: Dědův hradecký poškolníček. deduv-poskolnicek.webnode.cz [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  16. ↑ a b Za MUDr. Bedř. Honzákem. Okres Jaroměřský: orgán československé sociálně demokratické strany dělnické na Jaroměřsku a Smiřicku [online]. 1933-11-24 [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Ulicemi města Hradce. Zpravodaj Městského národního výboru v Hradci Králové [online]. Městský národní výbor Hradec Králové, 1971 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. 
  18. ↑ Spolek českých lékařů v Praze. Časopis lékařů českých [online]. 1933-12-01 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  19. ↑ Infekční pavilon | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2024-01-30]. Dostupné online. 
  20. ↑ Vila Bedřicha Honzáka | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b Královéhradecký architektonický manuál [online]. Dům umění města Brna, Via Aurea [cit. 2022-07-06]. Kapitola Činžovní dům Bedřicha Honzáka. Dostupné online. 
  22. ↑ Architekt – Petřík Theodor [online]. [cit. 2022-07-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bedřich_Honzák&oldid=23720725“